On my way l: Jak zjistit co chci v životě dělat?

Dlouhou dobu jsem se vyhýbala tomuto článku, i když se kupily otázky typu, jak jsi přišla na to, co chceš v životě dělat a co to je. Důvod je ten, že podle mého, si každý musí přijít na svou cestičku sám. Protože jedině tak, ta cesta bude správná. Psát o tom, jak to mám třeba já, může někoho motivovat, ale rozhodně by ten člověk neměl kopírovat něčí kroky jen proto, že si myslí, že takhle dosáhne úplně stejného cíle nebo průběhu. Všichni můžeme číst příběhy dalších lidí, jak se vyšplhali a vybudovali to, co dnes mají, jak padali, nevzdali se a konečně si splnili sen a můžeme se nechat inspirovat. Chyba by ale byla myslet si, že když uděláme všechno úplně stejně, tak dojdeme ke stejnému výsledku. Nedojdeme. Proč jeden absolvent stejného oboru ekonomky je úspěšný, zatímco druhý skončí jako prodavač v obchodě?

První týdny v Praze

Na začátku měsíce jsem se oficiálně přestěhovala do Prahy a začala chodit do školy. Mám za sebou první týden školy a jsem nejvíce nadšená. Nevím, jestli to je tou pauzou od školy nebo tím, že to je něco nového nebo jsem si prostě vážně dokázala vybrat něco co mě bude bavit, ale doufám, že mi to vydrží, tak držte pěsti.

Studuji teda International Business. Trochu jsem se bála studia v angličtině, když jsem nevěděla, co od toho čekat, ale teď mi to nejvíce vyhovuje. Dokonce když jsem musela jít na přednášku v češtině jednoho nepovinného předmětu, který jsem si zapsala navíc a který bych jinak nestíhala kvůli mému rozvrhu, tak mi to připadalo úplně divné, když na náš profesorka mluvila česky.

San Francisco - dovolená

Pondělí a úterý jsem strávila v nedalékém univerzitním městečku Berkeley u kamarádky. První den jsme se podívaly do downtown, prošly si campus univerzity a samozřejmě jsme měly milion věcí, které jsme si chtěly říct..

Zašly jsme si na oběd do thajské restaurace a dobře jsme udělaly.. Jídlo bylo výborné.

Doma ❤️

Tenhle týden byl šílený :) v dobrém slovasmyslu. Abych navázala na předchozí článek..

Do Prahy jsem dorazila se segrou dopoledne. Jela jsem se kouknout na nový byt - na svůj nový pokoj. Seznámila se s další spolubydlící a šly se přidělat klíče. Se segrou jsme se vydaly do Ikey koupit postel, matraci apod. To byly pálky zase. Nicméně jsme si užily spoustu legrace. Na byt jsme dorazily k večeru a skočily jsme na jídlo. Pak jsem odprovodila segru na vlak a šla zpátky na byt.

Moc se mi tam líbí a co je hlavní, spolubydlící, které jsem zatím potkala se zdají super :). Jedna z nich se mnou ponocovala a počkala asi do 3 do rána, kdy jsem se vydala směrem na letiště.

Hrozně moc jsem se těšila.

Čekaly mě celkově 3 lety. První z nich byl do Londýna a byl naprosto v pohodě.

Do it NOW a mini soutěž

V pondělí balení, v úterý vybalování, ve středu balení a jede se dál. Z pondělí na úterý v noci jsem se vrátila z Anglie. Naši pro mě přijeli na letiště, abych byla doma co nejdřív. Během úterý a středy jsem se narychlo viděla s většinou rodiny, zařídila jsem všechno potřebné a do toho jsem stihla kadeřnici. Máme čtvrtek 5 ráno a já sedím zase ve vlaku na cestě do Prahy. Jedu se podívat na svůj budoucí pokoj, zařídit pár věcí a v noci se vydávám opět na letiště. 

Po propracovaném létě v Anglii, kdy se mi podařilo našetřit něco extra, jsem se rozhodla zajet si na dovolenou ještě než nastoupím do školy.

Tak trochu nám to tady padá na hlavu

Poslední týdny byly moc fajn. Doma byla sranda a v práci to bylo celkem v pohodě. Hlavní majitel firmy odjel na týden pryč, takže všichni v naší velké kanceláři trochu ožili a dovolili si občas se něčemu zasmát a celkově atmosféra byla uvolněnější. 

Dokonce kuchyně doma byla zázračně po celou dobu relativně čistá, ale to jsme ještě nevěděli, co se na náš chystá. V koupelně jsmě měli takový zdánlivě nevýznamný problém. Pokaždé, když šel někdo do sprchy, tak z ní vytékala voda ven na podlahu, jelikož taková ta sprchová vanička byla hrozně nízká a odtok nestíhal. Vždycky se to vytřelo, ale nějakou dobu to tam na té podlaze bylo než člověk vylezl ze sprchy a taky je nás tady hodně takže takhle ta voda tam vytekla tak cca 10x denně. 

Jednoho krásného anglického (zamračeného a studeného) rána jsem vstala - zase jako první. Všichni ostatní začínají v práci později. Udělala jsem si snídani a chystala si věci do práce v naší jídelně/obýváku, která je hned vedle kuchyně. Mezitím vstala jedna z mých housemates a šla si dát sprchu do koupelny, která je hned nad kuchyní. 

Chystám si ty věci a koukám ještě ven, jestli tam už prší a jestli si mám rovnou vytáhnout deštník, když v tom slyším kapky vody, ale venku žádný déšť nevidím. 

Bylo nás 11; Anglie 2

Vůbec jsem netušila, že čas může utíkat tak rychle but here we go.. Další 2 týdny jsou tatam.

Šíleně se tady ochladilo. Každý den je tady tak cca 10-16 stupňů takže chodím do práce navlečená do všeho možného, jelikož jsem si tady tolik teplého oblečení nebrala. Už by se to mohlo aspoň na pár dní změnit. 

Bohužel přišly špatné zprávy, a to sice, že wifi v baráku nebude. Upřímně život bez wifiny by šel jen kdyby mi to nebránilo koukat na seriály a být v kontaktu s kamarády.

Nové fotky jen tak taky nebudou, protože když už jdu do práce nebo na nákup potravin, tak to poslední, na co v těch 13 stupních a větru, myslím, je focení okolí.

První týdny v Anglii

Zdravím z deštivo slunečného anglického prostředí. Myslela jsem, že první článek odsud budu psát dříve. Počítala jsem s tím, že budeme mít v baráku wifi, ale momentálně nikdo neví, jestli vůbec bude takže mi nezbývá nic jiného než vzít noťas a jít do kavárny nebo hospody, abych mohla na noťas na internet aspoň jednou týdně.

Pořídila jsem si anglickou simku s internetem do mobilu, ale na dlouhé články se to používat nedá. Utíkají mi ještě k tomu všechny seriály, tak jsem zvědavá, kdy to doženu :D.

Bydlím v menším městě v odlehlejší části, takže do práce i na nákup to mám cca 45 minut chůze. Alespoň z toho sezení v office tolik nenakynu :D. Městečko je krásné, je tu hodně zeleně, luk, pastvin atd. Až bude hezky a půjdu na procházku tak udělám fotky. Zatím jsem neměla moc čas a šanci fotit. 

Přijímačky a Anglie už za pár

Přijímačky mám úspěšně za sebou. Hurá :). Nakonec jsem své rozhodnutí ohledně školy trochu

obměnila. Obor nicméně zůstal stejný. Rozhodla jsem se, že by byla škoda nevyužít mé angličtiny a odhodlala se ke studiu v angličtině. Taky z vyprávění mnoha kamarádů vím, že pokud člověk nestuduje přímo angličtinu, tak se tomu studiu angličtiny už ve škole tolik nedá a člověk pak toho hodně i zapomíná, což by byla velká škoda.

Kouzlo spontánních nápadů, potkali jsme jelena

Vždycky jsem byla člověk, co raději všechno plánoval dopředu až do posledního detailu, který naplánovat vůbec šlo. Díky tomu jsem všude byla většinou načas a byl na mě spoleh.

Předminulou sobotu jsme vyrazily s holkami na pizzu. M. přijela ze Švédska tak jsme musely dohnat, co jsme prošvihly. Nasmály jsme se, bylo to super jako obvykle. Šly jsme do auta, že už M. hodíme domů. Zaparkovaly jsme před jejich barákem a pořád kecaly a kecaly a ani jedné se nechtělo domů. Tak mě tak napadlo, co kdyby si M. vzala věci a jela k nám na sleepover a že si kdyžtak večer ještě zajdeme na drink. Byla sobota a nepočítaly jsme s tím, že by u nás v baru někdo byl, natož že by tam bylo plno. Nakonec jsme se bavily tak parádně, že jsme ztratily pojem o čase a domů dorazily nad ránem.

Uběhnul týden. Měla jsem za sebou celkem pitomý pátek a ještě v sobotu jsem se necítila úplně svá. Po odpoledním kafe s kamarádkou jsem se segrou vyrazila na nákup - potřebovala jsem šaty a boty na přijímačky a pohovor na středu (více o tom v dalším článku). Sehnala jsem, co bylo třeba a ani jsem neměla chuť dívat se po jiných věcech. Segra mezitím telefonovala s kamarádkou, která přišla s nápadem, aby segra za ní přijela na Slovensko do Čadce a že pojedou spolu na koncert.

Brokolicová pizza bez mouky

Na instagramu jsem začala sledovat fit recepty a rozhodla se vyzkoušet jeden z nich. Brokolici jsem si oblíbila už když jsem byla v USA a tady v ČR mi v jídelníčku celkem chybí. Jelikož se pizza povedla a všem chutnala, tak jsem se rozhodla dát sem recept pro všechny.

Enjoy :)

Prodloužený víkend v Praze

Kolem 3 odpoledne ve čtvrtek jsem dorazila do Prahy. Trávila jsem čas s kamarády a při procházce

městem na mě dýchala svoboda. Už dlouho mi nebylo tak dobře. Cítila jsem se šťastně a volně. Kolem procházeli cizinci a angličtinu nebo další jazyky člověk slyšel na každém rohu. Možná mi tolik nechybělo ani San Francisco jako prostředí velkoměsta, ještě tak krásného jako je Praha.

Strach je iluze: Be Yourself and Love Yourself

Znáte takové ty dny, kdy se necítíte ve své kůži, koukáte na tu osobu v zrcadle a vůbec nechápete, kdo to je a kde se tady vzala. Stojíte tam a nevíte, jestli ji máte obejmout a nebo se od ní odvrátit.

Máte za sebou krásný týden, záříte štěstím a pak přijde pátek a otočka o 180 stupňů, a to to prosím ani není pátek třináctého.

Předminulý týden jsem trochu stresovala kvůli práci. Byly to takové nicotné maličkosti, nad kterými jsem ,,stresovala" s úsměvem. Bylo jich hodně najednou a já jsem si v hlavě usmyslela, že to uvidím sarkasticky katastrofálně. Já, která vždycky říkám, že člověk by si měl dávat pozor na to, na co myslí haha.

Unicorns & Rainbows a (ne)Velikonoce

Unicorns and Rainbows.

Pátek 3. 4. - poledne
Stála jsem tam a koukala na sebe do zrcadla. Měla jsem na sobě pastelově fialový chlupatý svetr a modré legíny poseté třpytkami. Z hlavy mi trčel dlouhý tenký hnědý roh a vzadu mi visel bílý ohon.


Neděste se. Ještě jsem neztratila svůj zdravý rozum.

Blogilates - úžasná stránka na cvičení doma

O tuhle stránku se s vámi musím podělit určitě a jsem si jistá, že ji pár lidí ocení - přinejmenším ti, kteří hledají způsob a inspiraci pro cvičení doma :).

Zkoušela jsem toho už několik a nic mě nenadchlo tak moc jako Cassey a její stránka. Naprosto ji
zbožňuju. Dokonce jsem přestala chodit do posilovny. Přijde mi to od té doby zbytečné a nudné.
Na cvičení doma nedám dopustit. S Cassey je to zábavné, rychlé a účinné - navíc zadarmo. Na jejich stránkách najdete všechno, co potřebujete.

Každý měsíc na svůj web přidává měsíční kalendář s detailním plánem cvičení na každý den. Typy cvičení jsou každý den jiné, obecně jde o kombinaci pilates, jogy, posilování a cardia.

My favourites - We Heart it

Rozhodla jsem se s vámi podělit o pár mých oblíbených stránek, blogů, aplikací, které sleduju či používám.

Začněme s We Heart It - http://weheartit.com
Tuhle stránku i aplikaci používám hodně často jako zdroj obrázků (hlavně těch s citáty) na blog, pokud nepoužívám vlastní fotky. Dá se tam najít spoustu inspirativních věcí. Dalo by se říct, že to funguje podobně jako pinterest.

Holt nikdy neříkej nikdy

Mé šílené střídání nálad nahradilo konečně stabilnější období. Možná šílené střídání nálad je silné slovo. Spíše jsem měla takové náhlé nápady a nutkání všechno sbalit a někam jet. Nechápejte mě špatně, mám se dobře v rámci možností a nemám na co si stěžovat, ale tak nějak mi něco pořád chybí.
Minulý týden jsem měla v práci volno, a to jsem celé proležela. Konečně jsem tak měla čas se vyléčit a musím zaklepat, že se cítím líp a normálně pracuji a funguji. Tenhle týden mám v práci pár hodin navíc. Když někomu řeknu, že pracuji jen 10 hodin týdně, hodně lidí se tváří, že to je nic. Dejme tomu, že ano, pokud si odděláte svých 10 hodin a před prací a po práci už nic nemusíte doma dělat. Já to takhle nemám. Příprava doma, hledání materiálů a dojíždění mi kolikrát zabírá mnoho času a ten mi nikdo nevynahradí. Například v úterky, pokud nemám auto a nikdo mě nezaveze na autobus, kvůli necelým dvou hodinám práce jsem pryč z domu 6 hodin. Naši mi aspoň jednou týdně půjčují auto, což je fajn a šetří mi to čas. Tohle vůbec neberte jako, že si stěžuji, je to jen konstatování toho, kolik volného času doopravdy mám, protože mi práce zabírá více času než se na první pohled zdá.
Zbytek dne občas trávím s matikou. Je to vtipné. Když jsem maturovala, byla jsem si jistá, že s matikou už nebudu mít co dočinění. Teď se ji chystám studovat. Holt nikdy neříkej nikdy. Tolik k tomu, co se může stát, když máte dva roky na to, abyste zjistili, co chcete v životě dělat. Ať to stojí za to tedy. Rodinka musí být ze mě nadšená, protože co příklad - to se z pokoje ozývá něco jiného. Jednou to je něco jako ,,jsem génius", jindy zase ,,no tak nejsem". Ale nevzdávám to.

Pozitivní myšlení and Be More Thankful

Přijde mi občas, že si lidi pod tímhle spojením slov - pozitvní myšlení - představují snílky, idealisty, lidi, kteří nestojí pevně nohami na zemi a nevnímají realitu takovou, jaká je. Vybavují se jim lidi, kteří si nepřipouští prohru a nejsou na ni nijak připraveni.

Přitom to je o něčem úplně jiném..

Samozřejmě samotný koncept zní poněkud jednoduše - mysli pozitivně a budou se ti dít dobré věci. Málokdo si ale při čtení téhle věty uvědomuje, že se budou pořád dít i ty špatné.

Rozdíl mezi člověkem, který myslí pozitivně a který myslí negativně, je mimo jiné v tom, jak se k těmto špatným věcem postaví. Jestli vidí sklenici z půlky plnou nebo prázdnou.

Ladybox - únor 2015

Můj únorový ladybox:

Clinique

Tuhle značku mi doporučila kamarádka a já se do ní naprosto zamilovala. I když nejde o nejlevnější kosmetiku, musím přiznat, že v US má peněženka tolik neplakala jako teď v ČR. Ceny jsou tady často vyšší. Jaká ironie. Taky z pohledu zákazníka nevím o obchodech, které by nabízely výhodné nabídky tak, jak jsem byla zvyklá v Americe.

Tehdy jsem objednávala Clinique makeup přes Macy's pro kamarádku a rovnou si přibrala i jeden pro sebe na zkoušku.

Makeup

Jako dárek k nákupu jsem dostala rovnou celou testovací sadu té značky a dvě kosmetické taštičky k tomu:

What's up?

What's up? Tuhle frázi jsem nikdy neměla ráda. Když se mě ze začátku někdo na tohle zeptal, jako

první mě napadlo, jaká je na tohle vůbec správná odpověď. Mám říct, jak se mám, nebo jaký jsem měla den, co je nového, nebo co ... ?

Pokud tohle někdo použil při pozdravu ,,Hey, what's up?" stačilo říct zpátky ,,Hi, how are you?", obejmout člověka a to bylo vše. Nikdo nečekal odpověď. Oni to berou jako součást pozdravu, nezajímá je, jak se máte. Když už tak člověk řekne good a tím to končí.
Někoho může zaskočit, že se vás bude snažit obejmout cizí člověk. Amíci totiž dávají takový krátký hug (objetí) místo pusy na tvář. Když jsem tam přijela, byl to trochu šok. Ex au pair mě představovala kamarádce a ta mě chtěla obejmout a já tím, jak jsem to vůbec nečekala, jsem se zrovna otočila a šla si pro věci, abychom mohly vyrazit ven. Nechala jsem ji tam stát s napřaženýma rukama a ony se začaly smát. Pak mi to vysvětlily, že taky to pro ně byl nezvyk ze začátku. Nemluvě o tom, jak mě představovala kamarádovi vysokému černochovi a ten se ke mně vrhnul a já nevěděla, jestli uskočit nebo rovnou utíkat. A pak jsem si zvykla. Objímala jsem všechny a nějaká pusa mě ani nenapadla.

Co mě Amerika naučila - let them go

Představte si, že většinu svého života prožijete v malém městě. Často narážíte na známé na určitých místech a většina vaší rodiny bydlí dost blízko na to, abyste u nich byli do 15 minut autem. Celý život jste zvyklí na to, že vaši přátelé a lidi, které máte rádi, vám jsou nablízku a pokud je potřebujete vidět tak se stačí zvednout a jet. Pokud s nimi chcete mluvit tak šáhnete po telefonu a je to.

Jednoho dne se ocitnete ve velkoměstě. Rodina a přátelé jsou tisíce kilometrů daleko. Pravidelné týdenní návštěvy nepřichází v úvahu. Dokonce ani už nestačí jen vzít mobil a vytočit číslo. Musíte se podřizovat časovému posunu.

Z běžných tel. hovorů a spontánních návštěv se najednou stávají předem na hodinu a minutu plánovaná skype rande, která musí zapadat do těch pár hodin, které vám časový posun dovolí.

Pak je tady ta vzrušující část. Potkáváte spousty nových lidí. Pár z nich bydlí ve stejném městě. Nemusíte řešit časový posun a hovory jsou najednou omezeny jen pracovní dobou a ničím jiným. Můžete se navštěvovat, chodit spolu na kafe a bavit se tváří v tvář - teď a tady. Zase jste v tom starém dobrém kole - máte všechny blízké u sebe a je to jednoduché.

Dokud..

Be Classy (aneb protože na vola čeká jen kráva)

Sobotní ples neměl být pouze příležitostí si obléknout hezké šaty a jít se bavit, ale taky ukázat se na

veřejnosti na větší společenské akci poprvé od mého příjezdu. Tím z toho nechci dělat nějakou zásadní událost. Ona ani nakonec nebyla. Věděla jsem, že na tento ples nepůjde tolik známých a řekněme, že to byla spíše taková příprava na ples únorový. Taky jsem byla zvědavá, jak to bude probíhat a jak se budu cítit okolo tolika lidí. Kdo jste četli minulé články, víte, že jsem měla předtím trochu problémy s jakýmsi pocitem úzkosti.

Odpoledne bylo tedy ve stylu příprav - účes, líčení, výběr šatů atd. Všichni to známe. Ani jsme se nenaděly a už byl večer. Ještě jsem pomáhala M., pro kterou to byl první ples, natočit vlasy, zatímco teta pomáhala s účesem ségře. Mamka byla hodná a zavezla nás až ke vchodu. Jinak nevím, jak bychom tam došly. Všude po chodnících bylo plno ledu a na podpatcích to bylo na zabití.

Au pair v USA a poděkování

Dnešní ráno mi přišel email, že mi právě zveřejnili článek na jednom webu zaměřeném na cestování v USA. Měla jsem velkou radost. 

Oslovili mě už asi před měsícem přes můj předchozí blog a já se dala do psaní. Vyvolalo to ve mně plno vzpomínek - zejména když jsem procházela všechny fotky a vybírala je k článku.

Dneska vás tedy netradičně přesměruji na článek jinam:

http://www.cestujeme-usa.eu/2015/02/mia-au-pair-san-francisco

Taky tenhle krátký příspěvek využiju k tomu, abych poděkovala všem, kdo chodí ať už na tento blog a nebo ten předchozí o USA. Občas od vás dostanu pár emailů a vždycky mě moc potěší! Díky! :)

Ladybox - leden 2015

Oproti minulému měsíci byla krabička nacpaná k prasknutí. Nebo spíše to tak působilo, jelikož tam bylo hodně plných balení, která zabírala spoustu místa.

(Celkově: 5 plných balení, 1 cestovní balení a 6 vzorků)

Kromě klasických věcí v každé krabičce byl taky bonusový Mystery produkt.

Buďme více open-minded

Od malička žijeme obklopeni nejbližšími lidmi, rodinou, přáteli, ... Všechno, co o tomhle světě zpočátku víme, známe od nich. Ne každý si ale uvědomí, že od nich přebíráme daleko více. Ne jen znalosti, ale i pohled na to, co je správné a co ne - co je normální a co není. Proto většině z nás přijde normální popsat život jedince tak, že vyroste, vystuduje, jde do práce, založí rodinu.. Ale co když někdo chce udělat něco jinak? Znamená to, že není normální? Nebo že není průměrný? Dělat něco jinak nemusí být nutně špatné, ne? Proč bychom se na někoho takového měli dívat skrze prsty? Ale pak taky proč bychom měli koukat pohrdavě na někoho, komu se ,,normální" život líbí a vyhovuje mu?

Mělo by to fungovat i naopak - jen proto, že člověk jde za něčím jiným, než 90% dalších lidí, ještě neznamená, že on je nejlepší. Neznamená to, že on to dělá dobře a ti, co se rozhodli pro běžnější životní cestu, špatně.

Víkend v Praze

Minulý týden ve čtvrtek večer po práci jsem dobalovala nějaké věci. Na jednu stranu jsem se už nemohla dočkat pátku. Na druhou představa vstávání ve 3:30 ráno mě vůbec nenadchla. Ale co se dalo dělat. Kolem 5 ráno jsem nasedla na vlak směr Praha. Cesta byla příjemná. Musím říct, že ty nové vlaky jsou parádní a na servis si člověk nemůže stěžovat - hlavně¨ když si vzpomenu, jak jsem před 4 lety jela do Prahy vlakem, kde byl člověk rád, když si sedl. Popřípadě si musel už i k tak drahému lístku pořídit místenku a pokud měl kufr tak připlatit i za ten.

Za tu stejnou cenu co kdysi, jsem se teď hezky vezla v business class, seděla pohodlně v kožené sedačce v kupečku pro 4 osoby, chytala WiFi, dostala jsem noviny a pití, které bylo v ceně a nemusela jsem jít do jídelního vozu, abych si objednala něco menšího k snědku. Je super, jak se některé společnosti posouvají dopředu a zákazníkovi dokáží nabídnout čím dál lepší servis a zpříjemnit několika hodinové cestování.

Topy z Express

Opožděně ale přeci. Už v prosinci jsem psala, že sem dám, co jsem si pořídila v Express a konečně jsem se k tomu dostala. Na Black Friday měli 50% off takže here we go...

Nemyslete si, že jsem to tam vykoupila. Nejsem typ člověka, co když jede nakupovat, tak si musí koupit alespoň něco za každou cenu. (I když kdysi jsem tohle neřešila).

Pozitivní myšlení a já

Jedna z věcí, ve které věřím, je pozitivní myšlení a také to, že způsob, jakým přemýšlíme, může ovlivnit naše životy více než si někteří lidé připouštějí. Vždycky mě fascinoval fakt, že ještě je toho spousta, co nevíme o tom, jak všechny ty myšlenkové procesy v nás fungují, že lidé používají jen část mozku a čeho by byli schopní, kdyby tomu bylo jinak.

Ti, co jste četli můj předchozí blog, víte, že mi nějakou dobu trvalo než jsem našla host rodinu v USA, která by mi sedla a s kterou bych měla match. Byly to 4 dlouhé měsíce čekání se šíleným Holandskem mezitím. Už jsem začínala pochybovat, že se vůbec dočkám a někam odjedu a zoufalé časy vyžadovaly zoufalé činy. I když teď mi to zoufalé vůbec nepřijde.

Než jsem odjela do Holandska (podzim 2012), sešla jsem se s jednou slečnou v Praze. Zrovna se chystala do USA jako au pair. Potřebovala se dostat do určité lokality z osobních důvodů a dalo by se říct, že by taky zkusila všechno pro to, aby to vyšlo. Řekla mi o knížce o pozitivním myšlení, na kterou narazila.

Ladybox - krabička krásy

Pokaždé, když jdu do obchodu a sháním něco z kosmetiky, co jsem předtím ještě nevyzkoušela, je to za trest. Dokážu tam stát hodinu a nebýt schopna se rozhodnout, kterou značku bych měla vyzkoušet. Taky je to hra na nejistotu, když člověk neměl šanci produkt předtím zkusit. V obchodech bývají sice testery, ale po jednom nanesení mnohdy nemůžete vědět, jestli si produkt zamilujete nebo ne. Můžete koupit sice tu nejlevnější možnost, ale co když ta, která je jen o 10 korun dražší, je mnohem lepší a kvalitnější? Nebo naopak člověk zkusí investovat více peněz do dražší řasenky a pak zjistí, že ta jeho předchozí (a třeba o dost levnější) byla mnohem lepší.

Kvůli tomu všemu se mi moc zalíbil nápad ladyboxu, který jsem dostala od ségry na Vánoce. Jednou měsíčně vám domů přijde balíček plný vzorků - jde o kosmetiku, krémy, laky, vůně, ... Každý balíček obsahuje jiné produkty vybraných značek. Některé produkty jsou v plném balení, některé v cestovním, něco přijde jako vzorek. Člověk tak má šanci vyzkoušet mnoho různých produktů během celého roku. Ladybox lze objednat jednorázově a nebo si také můžete zaplatit předplatné, které je, jak už to bývá, výhodnější. 

Vánoce a Nový rok

Nový rok teprve začal, ale už se stačilo toho tolik stát a v hlavě mám tolik myšlenek, že nevím, kde začít. Vezměme to tedy hezky od začátku. Článek po článku, počínaje tím dnešním.