Za tu stejnou cenu co kdysi, jsem se teď hezky vezla v business class, seděla pohodlně v kožené sedačce v kupečku pro 4 osoby, chytala WiFi, dostala jsem noviny a pití, které bylo v ceně a nemusela jsem jít do jídelního vozu, abych si objednala něco menšího k snědku. Je super, jak se některé společnosti posouvají dopředu a zákazníkovi dokáží nabídnout čím dál lepší servis a zpříjemnit několika hodinové cestování.
V Praze jsem se dopravila, kam jsem potřebovala tramvají. Příjemně mě překvapilo, že se ještě našel někdo, kdo se mi sám nabídl, že mi pomůže s kufrem. Dokonce pak, i když nevystupoval tam, kde já, tak mi kufr zase vyložil z tramvaje a nastoupil si zpátky. Tohle člověka vždycky potěší, že se najdou ještě lidi, kteří se nestarají jen o sebe, ale pomůžou i jinému člověku, i když je cizí.
Sešla jsem se se svou kamarádkou T., kterou jsem neviděla už od května loňského roku, kdy jsme spolu byly ve Vegas (pokud nepočítám skype). Nějakým způsobem jsme pořád byly v kontaktu a dovtípily se, že chceme jít na stejnou školu a právě v pátek v Praze nás čekal den otevřených dveří. Měla jsem z toho dobrý pocit, ale tak nějak jsem čekala, že se dozvím něco navíc, co bych se nedočetla třeba na webu školy. Never mind.
Po přednášce o škole jsme se odebraly do hotelu, kde už jsme si předtím nechaly kufry. Obě jsme spaly v noci jen pár hodin před cestou do Prahy takže jsme se šly prospat. Hotel byl hezký, blízko všeho a na Prahu mi přišel docela levný. Po našem napu jsme zaskočily do obchodu koupit si něco na večeři a pomalu jsme se začaly chystat ven. Večer jsme měly sraz s několika holkami u nich a pak jsme se vydaly do baru. Ještě po cestě jsme narazily na tohle na zdi - kdo sleduje Pretty Little Liars - nemusím vysvětlovat :D.
I přes to, že jsem měla dřív nap, jsem byla nějaká unavená a ne úplně v náladě na párty, ale povídalo se fajn. Domů jsme jely i tak celkem pozdě - no spíše šly, protože nám nic nejelo zrovna a nebylo to až tak daleko. Ještě teď se musím zasmát, když si uvědomím, že jsme měly celodenní lístky na MHD a chodily jsme všude pěšky. Aspoň jsme se pokochaly krásnou Prahou. Bohužel, nemám žádné pořádné fotky, protože počasí nám úplně nepřálo, bylo zataženo a v dešti se toho taky nafotit moc nedá.
V sobotu jsme se prospaly, zašly si na dobrou snídani v hotelu, která byla v ceně
a vydaly se do nákupního centra (ano, pořád pršelo). Ne že bychom tam jinak nejely. Tak nějak jsem doufala, že třeba v takové drogerii budou mít v Praze větší výběr než u nás na malém městě. Bohužel. Netuším, kde mám sehnat věci, které jsem si byla zvyklá kupovat v USA. Budu muset objednávat online. Přitom nejde o nic zvláštního. Většina toho je třeba od Rimmel, které tady máme, ale nikde v obchodech nejsou přímo ty produkty, které jsem používala já. Mají jiné kolekce, takže jiné složení atd.
V nákupním centru jsme strávily nakonec celý den. Daly jsme si tam oběd - sushi.
 |
| Měli tam i mini dezerty a spoustu ovoce |
Bylo to ve stylu ,,all you can eat" v kombinaci se ,,sushi boat", což bylo parádní. Neměli sice takový výběr sushi, za tu cenu bych ani nic jiného nečekala, jídlo však bylo hodně dobré a hned bych tam šla znovu.
(all you can eat = zaplatí se určitá částka a člověk toho může sníst, kolik chce;
sushi boat = na pohybujících se pásech/lodičkách na vodě kolem vás projíždí talíře se sushi atd. a vy si berete, na co máte chuť)
Na chvíli se za námi na kafe stavila i moje další kamarádka, která bydlí v Praze. Bavily jsme se o plánech na léto, o škole - víceméně o všem, co se bude dít tenhle rok.
Něco jsme si nakoupily a večer jsme se cestou na hotel stavily na polívku. Měly jsme hroznou chuť na česnekačku. Neplánovaly jsme pak někam vyrazit. Koukly jsme se na film a odpočívaly. Po filmu kolem půlnoci nás přepadl hlad, když jsme měly na večeři jen polívku a jelikož se nám nechtělo vytahovat paty z hotelu tak jsme googlily, kde tak pozdě ještě rozváží nějaké jídlo. Našly jsme celkem hodně možností (ať žije Praha!), poslaly formulář s objednávkou, převlékly se z pyžama a šly si sednout na recepci. Jídlo nám přivezli asi až za hodinu, ale to nám bylo jedno. Chudák recepční trošku nechápal a šlo na něm vidět, že by si dal něco nejraději taky. Na pokoji jsme si k jídlu pustily seriál a bylo nám fajn.
Neděle opět snídaně ráno v hotelu. Hezky jsme se dobalily a vydaly se na hlavní nádraží. Venku počasí bylo pořád takové nic moc. Tentokrát jsme jely metrem. Při pohledu na eskalátory se mi vybavila jedna hláška ze seriálu.
Vyšetřovala se vražda a detektiv mluvil s majitelem společnosti, pro kterou oběť pracovala. Rozhovor ukončil s tím, že musí na schůzku. Detektiv ho u výtahu doběhl, koukl, že výtah má jet nahoru a říkal majiteli, že to vypadá, že se spletl. Na což majitel odvětil, že ne. Jeho helikoptéra přistává nahoře a on nikdy dolů nejezdí. - Metaforicky vždycky jde jen výš a výš, zlepšuje se. Cesta nahoru představuje cestu k cíli, ke které se posouváme každým dnem.
Zase jsem měla smíšené pocity. Nejraději bych už v Praze zůstala a posunula se tak o něco na tom pomyslném eskalátoru k cíli, ale přitom jsem se nemohla dočkat až už budu sedět ve vlaku a dojedu domů. Možná to je proto, že ten víkend jsem vážně pojala ve stylu víkendové dovolené a až tam budu bydlet tak to budu brát úplně jinak.
 |
| Běžná konverzace se ségrou :D |
Teď když se kouknu na článek a fotky tak to vypadá, že jsem nedělala nic jiného než jen jedla :D. Tak to určitě nebylo. Celkově ten víkend byl moc fajn, konečně jsme se viděly s T. a nemusely komunikovat jen přes telefon a počítač, probraly jsme toho hodně jako vždycky a hlavně jsme mluvily o tom, jak to letos nejspíš všechno bude. Další důležitý bod byl, že jsem se podívala do školy, kam chci jít a strávila 3 dny ve městě, kde chci příští 3 roky bydlet. Teď jen udělat vše proto, aby to vyšlo.
 |
| Krásný den všem! :) |
Žádné komentáře:
Okomentovat