Už vím, co mi chybělo

Je tady zkouškové a i když bych se měla teď učit, tak si nedokážu pomoct a musím se vypsat. Chápu, že jsou lidi, kterým život v ČR naprosto vyhovuje. Stejně tak chápu, že jsou lidi, kteří si tady nedokáží život představit. Každý jsme jiný, každého z nás definuje něco jiného, máme jiné hodnoty a tak to je naprosto v pořádku. Moje hodnoty a moje představa dobrého života se ale neshodují s tím, s čím se tady setkávám. Vím, že každá země má něco ,,pitomého". A pak záleží na člověku a na jeho hodnotách, kde to něco bude méně horší a kde se on bude cítit šťastnější.

Pár lidí mi říkalo, že až potkám někoho, s kým si budu rozumět a s kým budu chtít být, tak mi bude jedno, kde budu, protože ten člověk bude ,,domov". Na podzim se mi podařilo zjistit, že to pro mě neplatí. Během loňského roku jsem byla venku a randila s různými lidmi, odlišnými typy, Češi, Evropani a ani jednou to nebylo nějak ono. Chybělo mi tam více otevřené komunikace, nebo v tom bylo lhaní, předstírání a tahání za nos, nebo hodnoty, s kterými se nikdy neztotožním, .. 

Na podzim jsem po delší době potkala někoho, s kým jsem si hned sedla. Bylo to zvláštní. Měli jsme v plánu kafe na hodinku a najednou jsem se koukla na telefon a 3 hodiny byly fuč ani nevím jak. Jela jsem domů tramvají a poprvé po delší době jsem se usmívala jen tak.. Hádám, že mi chyběla americká mentalita.