tag:blogger.com,1999:blog-433401396343324032024-03-19T13:05:10.681+01:00Positive and Classy- always wear your invisible crownMiahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.comBlogger46125tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-45622940001256218882017-01-20T22:48:00.000+01:002017-01-20T22:48:10.369+01:00Už vím, co mi chyběloJe tady zkouškové a i když bych se měla teď učit, tak si nedokážu pomoct a musím se vypsat. Chápu, že jsou lidi, kterým život v ČR naprosto vyhovuje. Stejně tak chápu, že jsou lidi, kteří si tady nedokáží život představit. Každý jsme jiný, každého z nás definuje něco jiného, máme jiné hodnoty a tak to je naprosto v pořádku. Moje hodnoty a moje představa dobrého života se ale neshodují s tím, s čím se tady setkávám. Vím, že každá země má něco ,,pitomého". A pak záleží na člověku a na jeho hodnotách, kde to něco bude méně horší a kde se on bude cítit šťastnější.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4rlEs_DuY9rW0UGSFSSrsuwrzcGDnC5Y4-FiM63aaQEsw1JkQH6BmuBLHSy-7qvCmdIhlc9OmKNF3ZqbBcL7034KN35vbw1Stcl__7bsqTp0suWU1vT8gDIALKfiRNV4qGKS_HopF9g/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4rlEs_DuY9rW0UGSFSSrsuwrzcGDnC5Y4-FiM63aaQEsw1JkQH6BmuBLHSy-7qvCmdIhlc9OmKNF3ZqbBcL7034KN35vbw1Stcl__7bsqTp0suWU1vT8gDIALKfiRNV4qGKS_HopF9g/s320/large.jpg" width="216" /></a></div>
<div>
<br /><div>
Pár lidí mi říkalo, že až potkám někoho, s kým si budu rozumět a s kým budu chtít být, tak mi bude jedno, kde budu, protože ten člověk bude ,,domov". Na podzim se mi podařilo zjistit, že to pro mě neplatí. Během loňského roku jsem byla venku a randila s různými lidmi, odlišnými typy, Češi, Evropani a ani jednou to nebylo nějak ono. Chybělo mi tam více otevřené komunikace, nebo v tom bylo lhaní, předstírání a tahání za nos, nebo hodnoty, s kterými se nikdy neztotožním, .. </div>
</div>
<div>
Na podzim jsem po delší době potkala někoho, s kým jsem si hned sedla. Bylo to zvláštní. Měli jsme v plánu kafe na hodinku a najednou jsem se koukla na telefon a 3 hodiny byly fuč ani nevím jak. Jela jsem domů tramvají a poprvé po delší době jsem se usmívala jen tak.. Hádám, že mi chyběla americká mentalita. </div>
<div>
<a name='more'></a></div>
<div>
Když říkám americká mentalita.. (každý máme jinou zkušenost a samozřejmě jsou výjimky) ..myslím tím otevřenost, jednání na rovinu, upřímnost, schopnost povídat si a mluvit o věcech tak, jak jsou, bez hraní her, bez předstírání, laskavost, pozitivita, schopnost užívat si hezkou konverzaci bez nějakého očekávání, dělat hezké věci pro druhého, komplimenty bez postranních úmyslů, užívat si a být vděčný za každý hezký okamžik v životě, a tak bych mohla pokračovat. </div>
<div>
Když mi řekl, že se mu v ČR líbí, moje první reakce byla FU*K (v mojí hlavě). Pomohlo mi to uvědomit si, že tady vážně nechci zůstat. Uvědomila jsem si časem, že i kdyby tady byl někdo, s kým bych si dovedla představit vztah, tak život v ČR by znamenal obětování se. Na druhou stranu jsem si uvědomila, co mi tady celou dobu chybělo v ostatních lidech. A věřte mi, jak moje máma taky řekla, to poslední, co by mě napadlo, je, že se dám dohromady s Američanem v Praze.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Volala jsem si s ním, když jsem byla u našich a máma mě slyšela mluvit anglicky. Ptala se, kdo to byl a tak jsem jí řekla pravdu. Časy, kdy jsem jí říkávala že "kamarádka" jsou už dávno pryč. Tvářila se překvapeně a říkala mi, že se modlila, abych si někoho nenašla v USA a vrátila se domů a že teď si najdu Američana v Praze. Měla jsem chuť jí říct "I guess some things are meant to be".</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Great things don't come easy, right? Loňský rok mi ukázal v mnoha směrech, proč tady nemůžu být šťastná dlouhodobě. Ať už to byli lidi, různé zkušenosti, práce, škola, .. V Česku je hezky, ale nemám pocit, že tady jsem doma. Ráda se sem vrátím, ale asi spíš jen na návštěvu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
I když vím, že náš vztah má omezenou dobu trvanlivosti, jsem za něj moc vděčná, protože mi otevřel oči a pomohl zjistit, co bylo to něco, co mi tady tolik chybělo a proč jsem se cítila neúplně. A nemyslím tím vztah s někým. I kdybychom měli zůstat spolu, to poslední, co bych chtěla, by bylo zůstat žít v ČR. Neříkám, že nutně musím žít v USA. Je spousta dalších zemí.. Jen vím jistě, že si nedokážu představit život v Česku. A nechci tím ani shazovat Čechy. Jen prostě si nedokážu představit (a nikdy se mi nestalo) s Čechem nebo dokonce Evropanem, že bychom si takhle rozuměli. Přijde mi, že jsem v tomhle ,,přeprogramovaná". Jsou to jako dva úplně jiné světy. Konverzace na úplně jiné úrovni. Občas mi přijde jako bych i já v angličtině byla jiný člověk. Je pro mě jednodušší říct něco hezkého, kompliment, mluvit v pohodě o věcech, na kterých se neshodnem, o názorech, vyjadřovat pocity, chovat se jako idiot, smát se, být šťastná ..</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Včera jsme šli do obchodu pro jídlo. Prodavačka, když nám měla pomoct, se tvářila normálně, ale mluvila otráveně. Jemu to bylo jedno, nerozuměl jí, ale já ano a neskutečně mě to štvalo. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Dostala jsem výsledek z jedné zkoušky. Studuju v angličtině a máme několik učitelů zahraničních nebo s zahraničním přístupem (díky bohu), kdy děláme v průběhu semestru různé úkoly a máme i midterms, takže můžeme ukázat, co umíme. Bohužel máme i profesory s typickým českým přístupem, kdy během semestru sedíme tupě na přednáškách, neděláme nic a na konci semestru dostaneme test, na kterém stojí celá finální známka. Kéžby ten test měl aspoň 40 otázek, aby člověk mohl ukázat, co vážně umí a co ne. Místo toho jsme dostali 10 otázek, 1 výpočet a na to, abychom měli jedničku bylo třeba 90%. Hmm.. Přijde mi to postavené na hlavu, aby znalosti člověka za celý semestr byly postavené na 10 náhodných otázkách, ještě když jde o zkoušku a jde o známku. Většině lidí to je tady jedno. Jdou to prostě zkusit. Jsou rádi, když projdou. Mně to jedno není. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vypadá to, že jsem tady vším otrávená a věřte, že nechci být, už rok se o to snažím, ale jde to vždy jen na chvilku a pak to je zase zpátky tam, kde to bylo.. a teď už asi konečně vím proč. Celou dobu jsem měla v plánu po bakaláři odjet a udělat si mastera někde jinde. </div>
<div>
Nicméně, jsem ráda, že jsem se tady po USA přestěhovala zpátky, protože jinak bych nikdy nezjistila, že život tady vážně není pro mě. Jsem zvědavá, jak to celé bude pokračovat a kde nakonec skončím. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_MB4hwxz8335xDQZwrjRFFbQYImv25S0SjR4cYuNoeSdn_o_N7qKIYRqW95JwNkCQyP9PrlodtYnoUtJhpZ90OVhJoGYxE63LtwZs3pjrJkeFKcZnu6hx3s6aoc-FSGp7rtQPtsZv-A/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_MB4hwxz8335xDQZwrjRFFbQYImv25S0SjR4cYuNoeSdn_o_N7qKIYRqW95JwNkCQyP9PrlodtYnoUtJhpZ90OVhJoGYxE63LtwZs3pjrJkeFKcZnu6hx3s6aoc-FSGp7rtQPtsZv-A/s400/large.jpg" width="393" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-17877662782072732242016-12-24T12:18:00.001+01:002016-12-24T12:19:11.295+01:002 roky ,,doma" - sbohem 2016Když jsem si před dvěma lety říkala, že si nedokážu představit být v ČR 3 roky, nebyla jsem daleko od pravdy. První rok (2015) po mém návratu z USA byl super. Byla jsem namotivovaná, měla jsem v sobě spoustu inspirace, víry, naděje, odhodlání, pozitivního myšlení a hlavně jsem věděla, že po bakaláři chci určitě zase někam jinam. Nedokázala jsem si představit 3 roky na jednom místě - v ČR, ale nečekala jsem, že se všechno zvrtne takhle rychle.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Se začátkem druhého roku (2016) tady se začalo všechno tak nějak ,,kazit". Pořád jsem se snažila myslet pozitivně, být vděčná za všechny dobré i špatné věci, učit se, posouvat se. Ale když se kouknu zpátky na tenhle rok, na to jak jsem se cítila, jaká jsem byla, co se změnilo.. Mám pocit, že jsem začala ztrácet všechno to, co jsem si sebou přivezla z USA. Nejhorší na tom bylo, že jsem si to celou tu dobu uvědomovala a i když jsem se snažila něco s tím udělat, zpravit to, tak se všechno akorát zhoršovalo. Snažila jsem se ignorovat a schovat totální pocit beznaděje - pocit, že tady nepatřím za různé maličkosti, které mi udělaly radost nebo byly fajn. Myšlenky mi lítaly sem a tam a veškerý klid se proměnil v chaos.<br />
<br />
Vím, že to, co píšu, vypadá jakože jsem se předtím měla líp kvůli ,,USA". Nebylo to USA, byli to lidi a bylo to prostředí a atmosféra, kterou ti lidi kolem mě utvářeli. Nikdy jsem nebyla tolik šťastná jako tam tehdy. Nikdy předtím mě nezalil absolutní pocit štěstí a tam se mi to stalo několikrát. Cítila jsem se tam jako doma a kolikrát jsem se kvůli tomu cítila provinile. Tady i když se snažím být vděčná a šťastná a užívat si každé maličkosti, není to to stejné. Nevím, co dělám špatně. Žiju v krásném městě, mám dost známých a kamarádů, můžu trávit Vánoce s rodinou a i přesto, že jsem obklopena nejbližšími, cítím se více sama než kdykoliv předtím. Jaká ironie.<br />
Vím, že to je na facku a že co by někteří dali za to být na svátky s rodinou. Nesnažím se být nevděčná. Jen ten pocit samoty, toho, že tady nepatřím a necítím se tu jako doma přehlušuje všechno ostatní.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtKK5lrexjZ7hEBD6w0fjHbziGSvQddAKeXlU0MkAcgFhfaB5SrFa9ygtwOc7_PeSXXQO60Rg5rCA0leNYaJVOEnFBLQRjFDFK6eDGCBzBwMk2YXJ5VMmnYqHYpkxuQqUkeS_YquI9_A/s1600/large-5.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="292" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtKK5lrexjZ7hEBD6w0fjHbziGSvQddAKeXlU0MkAcgFhfaB5SrFa9ygtwOc7_PeSXXQO60Rg5rCA0leNYaJVOEnFBLQRjFDFK6eDGCBzBwMk2YXJ5VMmnYqHYpkxuQqUkeS_YquI9_A/s320/large-5.jpg" width="320" /></a>Uvědomuju si, že každý rok nemůže být skvělý. Na druhou stranu se zdá, že letošní rok mi nadělil tolik lekcí a překážek, že snad už toho bylo dost a můžu jen doufat, že ten příští bude alespoň o něco lepší nebo aspoň vyváženější.<br />
<br />
Četla jsem, že každý člověk a každá situace v našem životě nás má něco naučit. Pokud tu lekci nepochopíme, tak se bude znovu opakovat a pokaždé bude bolet čím dál tím víc, až nakonec nás to bude bolet tak moc, že nám nezbyde nic jiného, než tu lekci pochopit.<br />
Myslela jsem si, že jsem už na to přišla, ale teď před týdnem přišla další pořádná rána. Tak mám pocit, že už zase nic nechápu, ležím sražená na zemi, vyčerpaná, apatická, neschopná se hnout a nedokážu si představit, že by tahleta rána nebyla ta poslední. Ale nebudu ani zpochybňovat, že nemůže přijít nic horšího, protože život má občas zvláštní výkyvy nálady a mohl by se rozhodnout, že mi dokáže opak.<br />
<br />
Tenhle rok pomalu končí a já se modlím, aby 2017 byl rokem, kdy se mi podaří znovu najít svůj klid a hlavně kdy se mi podaří být zase sama sebou, plnou inspirace, motivace, lásky, síly a odhodlání jít si za tím svým a žít život podle svých představ. Věřit, že vše dopadne tak, jak má.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
Krásné Vánoce a Šťastný Nový rok! 🎄✨♥️</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSz7FKxe8ABWvlocggTB1_5A2P6e8ZOAifVa8dsISBHTzvpCe3Y40oAhpd6KOSnKcYgwL7hV99he9eYpAt8NdUL95f-GwMdKN5LRTW8kB0arp2wJFRA-63BluAfGrtisTHaLkt-E4GxA/s1600/Quotefancy-1525-3840x2160.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSz7FKxe8ABWvlocggTB1_5A2P6e8ZOAifVa8dsISBHTzvpCe3Y40oAhpd6KOSnKcYgwL7hV99he9eYpAt8NdUL95f-GwMdKN5LRTW8kB0arp2wJFRA-63BluAfGrtisTHaLkt-E4GxA/s400/Quotefancy-1525-3840x2160.jpg" width="400" /></a></div>
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-27525934121624261812016-10-18T18:00:00.000+02:002016-10-18T18:00:00.152+02:00Knížka, která stojí za to<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9RvlXF1rL-O53Q89NSsvfMws__u3mjXGeZ5bXkDfI5Yt9706d7d3hMY_6l0lWUoPSR-MVh3VlR7OxHHhRZxYIbjsSpur9iEmA_2xuBSNok9EqqoXuAfG38DxFnbFPD5rRkHHXWvZnNA/s1600/large-2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9RvlXF1rL-O53Q89NSsvfMws__u3mjXGeZ5bXkDfI5Yt9706d7d3hMY_6l0lWUoPSR-MVh3VlR7OxHHhRZxYIbjsSpur9iEmA_2xuBSNok9EqqoXuAfG38DxFnbFPD5rRkHHXWvZnNA/s320/large-2.jpg" width="249" /></a></div>
Už dlouho jsem se chtěla pustit do čtení, ale přes školní rok jsem neměla moc čas. Nebo buďme upřímní, dala jsem přednost jiným věcem, které se mi zdály důležitější.<br />
Kamarádka mi nedávno půjčila knihu.<br />
Často se mi stává, že když něco čtu/poslouchám tak narážím na myšlenky, které už mám sama nějak zažité a o kterých ,,vím". Ta kamarádčina knížka mě však příjemně překvapila. Ukázala mi něco nového, o čem jsem doteď vůbec neuvažovala. Zpochybnila něco, co lidi většinou berou jako jasnou věc, samozřejmost a ani je nenapadne nad tím nějak více přemýšlet.<br />
<br />
Výhoda a nevýhoda. Obojí má svou jasnou definici. Jako výhodu vnímáme něco, co je pro nás dobré, co nám pomůže, kdežto nevýhoda je zpravidla nějaká nemilá překážka - nepříjemnost.<br />
Je tomu ale opravdu tak? Co když výhody mají své nevýhody a naopak?<br />
<br />
<br />
Tahle kniha je o tom, jak lidi vnímají určité výhody a nevýhody v životě a ukazuje, jak je vnímají naprosto špatně. Hlavní myšlenky jsou vykresleny na určitých příbězích ze života, na lidech v různých situacích, v různých dobách a ukazují člověku stránku výhod a nevýhod, která by nás běžně nenapadla.<br />
<br />
<br />
První myšlenka, která mě zaujala:<br />
<a name='more'></a>- Usilujeme o to nejlepší a myslíme si, že je důležité, abychom se dostali na co nejlepší univerzity. Ale málokdy se zastavíme, abychom vůbec zvážili, jestli právě ty nejprestižnější školy jsou opravdu tím nejlepším pro nás.<br />
Podle všeho nemusí být. Dva stejně chytří lidé, milující stejný obor, ale studující na dvou odlišných školách - prestižní a ,,obyčejné". Jeden z nich ji dodělá a zůstane v oboru, zatímco druhý se během studia rozhodne obor změnit. Který z nich skončí s prací, která ho baví a kdo z nich si bude přát, aby šel na jinou školu? A proč?<br />
<br />
Další:<br />
- Některé překážky a hrozné věci v životě vlastně chceme a potřebujeme, aby se nám staly. Bez nich bychom nikdy nemuseli zvládnout to, co jsme dokázali.<br />
<br />
- Kdyby se nás někdo zeptal, jestli bychom někomu blízkému přáli něco špatného, hodně špatného.. nedejbože někomu milovanému, rodině.. určitě bychom hned řekli ne. Po přečtení téhle knihy si nebudete odpovědí tak jistí.<br />
<br />
- Kdy se nedostatek promění ve výhodu a kdy naopak hojnost člověku škodí a jak?<br />
<br />
To a mnoho dalšího..<br />
<br />
Tahle knížka nejenže vykresluje určité situace z úhlu, který by nás jen tak běžně nenapadl, navíc i zahrnuje spoustu zajímavých faktů z různých odvětví, o kterých stojí za to vědět.<br />
A to všechno uvnitř chytlavých příběhů ze života <span id="goog_433995399"></span><span id="goog_433995400"></span><a href="https://www.blogger.com/"></a>více či méně obyčejných lidí.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-iFZHcvbNGS4EZkmpLb6dg3bpbNgQwW36z4loc5mYHMXwIFe_qKdpacfF_oLaCT6NzEu4KmUYHAqgETbGG3TcCt3S9-NFIA6sUS8eubWTWpDPFenuSKAtzejtRYNsucTpa1yWLQKVkA/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="371" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-iFZHcvbNGS4EZkmpLb6dg3bpbNgQwW36z4loc5mYHMXwIFe_qKdpacfF_oLaCT6NzEu4KmUYHAqgETbGG3TcCt3S9-NFIA6sUS8eubWTWpDPFenuSKAtzejtRYNsucTpa1yWLQKVkA/s400/large.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Kniha:<br />
Malcolm Gladwell<br />
David and Goliath: Underdogs, Misfits and the Art of Battling Giants<br />
Odkaz:<br />
<a href="https://www.knihydobrovsky.cz/david-and-goliath-underdogs-misfits-and-the-art-of-battling-giants-611834" target="_blank">david-and-goliath-underdogs-misfits-and-the-art-of-battling-giants-611834</a><br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-51915607136314616402016-09-03T20:36:00.002+02:002016-09-03T20:36:55.449+02:00Šílený srpnový shonZnáte takové ty dny, kdy se vůbec nic neděje a nevíte, co nového byste řekli.. a pak přijde období, kdy se semele úplně všechno najednou a vy kámošce ani nestíháte říct všechny novinky u jednoho kafe? Takové byly teď poslední týdny.<div>
<br /></div>
<div>
Abych to nějak shrnula.. <a name='more'></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Shánění práce a neustálý vnitřní boj, jestli dát přece jen přednost práci někde v kanceláři a získávat tím nějakou praxi a nebo raději zvolit typickou studentskou brigádu, která bude časově únosnější a kde si v závěru vydělám víc, protože budu moct pracovat i o víkendu a ne jen mezi přednáškami přes týden. Na letošní školní rok pro změnu nakonec zvítězila ta studentská brigáda. Nedokážu si představit další rok bez volného času. Tenhle semestr budem mít pořád celkem dost předmětů takže to zkusím teďka takhle a uvidíme :). Sehnala jsem si práci v jednom lepším fitku na recepci. Zatím vypadá všechno v pohodě takže snad to tak i zůstane. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Další novinkou je stěhování. Pořád říkám, že mám pocit, že na jednom místě nevydržím moc dlouho :D. Takže když už zůstávám v Praze další rok tak přišla změna v bydlení. Lokalita je o něco horší. Ale byt i můj nový pokoj je o dost větší a navíc tam budeme v méně lidech. Další věc je, že předtím jsem přišla do bytu, kde už byli všichni zabydlení, což bylo fajn, protože odpadly starosti a výdaje s nákupem potřebných věcí, ale nemohla jsem si kromě pokoje věci zařídit podle sebe. Teď můžu. Teda z části. Bydlíme ve třech lidech takže pořád musíme dojít k nějakému kompromisu, ale je to jiné, lepší :).</div>
<div>
<br /></div>
<div>
V úterý mi přijela segra pomoct sbalit a rozmontovat postel.. Na to jak jsem měla celkem prťavý pokoj, nechápu, že se tam vešlo tolik věcí :D. Dva kufry a větší taška nestačily..</div>
<div>
<div>
<br /></div>
</div>
<div>
Nikdy jsem se předtím nestěhovala i s nábytkem a teď jsem měla šanci si to zkusit. Už chápu, proč se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Půjčili jsme si dodávku na jeden den a tak akorát jsme stihli Ikeu a vystěhovat náš starý nábytek do nového bytu. Kluci odtahali skoro všechno sami a já se segrou jsme pomáhaly hlavně s lehčími věcmi. Ještě večer jsme stihly postavit postel, až mám na čem vůbec spát a pak segra jela domů. Já jsem šla spát, protože jsem už v 5 ráno vstávala do práce. </div>
<div>
Ve čtvrtek práce a odpoledne opět stavění nábytku. Odskočení si na dvě hodinky za kamarádkou, která měla zrovna let do Prahy z Dubaje a pak zase na byt a stavět :D. Ráno vstávání a hurá na vlak domů, protože jsme dneska (sobota) slavili narozeniny synovce a já jsem tam chtěla konečně poprvé být! Zítra mě čeká cesta do Prahy, dvě hodinky na bytě a zase do práce. Naštěstí mám příští týden pár dnů volných tak se snad na bytě dostaví, umyje a dodělá už všechno, co je třeba, ať můžeme konečně začít normálně bydlet a už jen dokupovat maličkosti, které budem postrádat :).</div>
<div>
Z lokality tolik nadšená nejsem, z baráku celkově taky moc ne, ale byt je vážně super a hlavně moc prostorný. Kuchyň velká tak, že by se tam vešel i obývák. Všude vysoké nádherné zdobené stropy a s nábytkem a zařízené to teprv bude vypadat skvěle :). Až bude vše hotové, hodím tady i nějaké fotky. Pořád to beru pro sebe jako takové přechodné bydlení, takže to se zařizováním nechci nějak extrémně přehánět - hlavně finančně. Na to přijde až pak někdy, až budu někde ,,nastálo" a hlavně budu mít normální práci. </div>
<div>
Zatím nemáme na bytě wifi tak další článek bude nejspíš až se vyřídí :). Mám taky rozepsaný článek o super knížce, kterou teď čtu, takže články určitě budou :), jen to teď možná bude chvilku trvat. Mějte se zatím krásně! </div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-54282612268844630292016-07-24T15:08:00.004+02:002016-07-24T15:08:59.749+02:00Nepečený cheesecake s jahodami<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
O tenhle recept se s vámi musím podělit, protože jde o jeden z nejlepších cheesecaků, které jsem kdy měla. A to neříkám jen proto, že jsem ho dělala já :D. Hned na první pokus se povedl výtečně. Osobně mám raději nepečený. Miluju tvaroh a miluju limetky, takže jsem byla celkem jasná :). </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tenhle cheesecake je jednoduchý na přípravu, když se řídíte receptem (dole pod fotkami). Já jsem se rozhodla pro limetkovou verzi s jahodami, ale s těmihle ingrediencemi se dá experimentovat podle toho, co máte rádi ;)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-nvzPRN4X5FVBHTBNwbrxkvCc6vrriMlhhD2qVn2wbPXMRySoZkguca1a1FSlOvQ_0n-MQqrSkpZzKRNcpJ0avLQqGFDi-PAUrFv6BRdqV7o_gT_BJwLVgCyrU7M5hdPLunE246wMaQ/s1600/IMG_6862.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-nvzPRN4X5FVBHTBNwbrxkvCc6vrriMlhhD2qVn2wbPXMRySoZkguca1a1FSlOvQ_0n-MQqrSkpZzKRNcpJ0avLQqGFDi-PAUrFv6BRdqV7o_gT_BJwLVgCyrU7M5hdPLunE246wMaQ/s320/IMG_6862.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihifKDc_Z4P_rFZjBO5UolcvvWpfQrwe2F8XZt0S7mlWQ96NBHbQN82fp14iL6_jryL4V3AcFHZzLRfGZflEXE_XpB1A7fsu_QFDfE_7UL_oRv1XN3zWVq-HNKXEBhmAqknJnmYucAMA/s1600/IMG_6884.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihifKDc_Z4P_rFZjBO5UolcvvWpfQrwe2F8XZt0S7mlWQ96NBHbQN82fp14iL6_jryL4V3AcFHZzLRfGZflEXE_XpB1A7fsu_QFDfE_7UL_oRv1XN3zWVq-HNKXEBhmAqknJnmYucAMA/s320/IMG_6884.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a>Jediné, co jsem akorát udělala jinak, bylo, že jsem těsto na dně formy utlačila a vyhladila dnem skleničky. Přišlo mi to jednodušší než se piplat se lžičkou, která má nerovný a malý povrch. Lžičkou jsem akorát obkroužila okraj formy.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_W6WaXEMDewvh5owO9-3jS-fWkE6KSC8k-hN50my9OSxIfMTN667buWMpP6xivfUpE0yyBfei8TUmzwQI8vF2Vky_MRzeNS_-YEIhKrT3-aAr0GUWzssGFMg4WUvpXz5UD5mhN1D-hw/s1600/IMG_6864.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_W6WaXEMDewvh5owO9-3jS-fWkE6KSC8k-hN50my9OSxIfMTN667buWMpP6xivfUpE0yyBfei8TUmzwQI8vF2Vky_MRzeNS_-YEIhKrT3-aAr0GUWzssGFMg4WUvpXz5UD5mhN1D-hw/s320/IMG_6864.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja2bCQgEt5oYQaT13TOYBkLKIG6fCdCPTB0Boh1hmrEXq0B7TlGGoX_8XE9ecx6Q1mLj748Fm7p_qLKKXYyi9OWMjJFHpjXP1UrX8Ss_t9iFtlK6_LIjTGwpqms9y_PlUqF8i5F2EYFw/s1600/IMG_6868.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja2bCQgEt5oYQaT13TOYBkLKIG6fCdCPTB0Boh1hmrEXq0B7TlGGoX_8XE9ecx6Q1mLj748Fm7p_qLKKXYyi9OWMjJFHpjXP1UrX8Ss_t9iFtlK6_LIjTGwpqms9y_PlUqF8i5F2EYFw/s320/IMG_6868.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Enjoy! :)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJ67nrYH-Nah_38G1BdoW2On4v2782FOalah1Vs1E6JsB5Z7wo5HJ7gdr2Ji_IjUQ-BNABME785Jfq8QDl8KZ0FE8f5pmybixpS1Sueo2l4i-N99UxKBzF95NoDCmGc34Ba2n32ohJDg/s1600/IMG_6885.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJ67nrYH-Nah_38G1BdoW2On4v2782FOalah1Vs1E6JsB5Z7wo5HJ7gdr2Ji_IjUQ-BNABME785Jfq8QDl8KZ0FE8f5pmybixpS1Sueo2l4i-N99UxKBzF95NoDCmGc34Ba2n32ohJDg/s320/IMG_6885.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
Recept podle: <a href="http://www.mycookingdiary.cz/recept/nepeceny-cheesecake-s-jahodami/" target="_blank">www.mycookingdiary.cz/recept/nepeceny-cheesecake-s-jahodami/</a><br />
Doporučuju i webovky, kde najdete spoustu skvělých receptů, nejen na dezerty: <a href="http://www.mycookingdiary.cz/" target="_blank">www.mycookingdiary.cz</a>Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-6819280888715471122016-07-16T21:54:00.002+02:002016-07-16T22:04:05.695+02:00Ironie života<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Nikdy nepochybuj, že všichni jsme přesně tam, kde jsme dnes potřebovali být.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: inherit;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMgH3TAV1tMzopnubKYORSDNVtFkiT_juBXqFzHp05u50XkmdIwF_JpVMUY7WjNm0mcNp74eyiIqAZtjSjms5sCvVWsa6Q3hIQecZ36sg8QUQgUro9aRSbkoXcABc_c9vgRhTaIa8vxQ/s1600/large-6.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="145" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMgH3TAV1tMzopnubKYORSDNVtFkiT_juBXqFzHp05u50XkmdIwF_JpVMUY7WjNm0mcNp74eyiIqAZtjSjms5sCvVWsa6Q3hIQecZ36sg8QUQgUro9aRSbkoXcABc_c9vgRhTaIa8vxQ/s200/large-6.jpg" width="200" /></a></span></div>
</div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Mé dřívější já:</span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">- ,,Studovat matiku na VŠ? Nikdy! Cokoliv, jen ne matiku." (zatímco jsem vyhodila všechny sešity hned po poslední hodině na gymplu)</span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">- (když jsme se doma bavili o tom, co bych mohla jednou dělat) ,,Být učitelka? Já? Nikdy!"</span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">- (při přijímacím pohovoru ve škole) ,,Podnikat v oblasti módy? Ne, spíš mě láká něco jiného."</span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Musím se smát. Studuju ekonomický obor, kde mám hlavně matiku, učila jsem půl roku v jazykovce a oblast módy se poslední dobou kolem mě více než dost ochomýtá (nebo já kolem ní?), takže je dost možné že nakonec se i z tohohle stane realita. Nemusela by. Ale i přes to, že jsem na tohle všechno řekla jednou ne, tak (a teď to řeknu anglicky, protože mě nenapadá vhodnější fráze v češtině).. :</span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"></span></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">I kept my mind open.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: inherit;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmz9r8JppBk_jr7F1F7oFLtbW5aREDaNd1sXGnUuFmbLXhtt5vvS13uvTaF8VrgClbGFhc9oym4RYrd9EXwdDse8zyDiOZe3tdcIfRBZMycmGSwdWbKjVwQvrbyjFt0L4vuwf9igJqpQ/s1600/large-7.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmz9r8JppBk_jr7F1F7oFLtbW5aREDaNd1sXGnUuFmbLXhtt5vvS13uvTaF8VrgClbGFhc9oym4RYrd9EXwdDse8zyDiOZe3tdcIfRBZMycmGSwdWbKjVwQvrbyjFt0L4vuwf9igJqpQ/s200/large-7.jpg" width="163" /></a></span></div>
</div>
<div style="line-height: normal;">
<br /></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Je důležité nebát se zkoušet věci, se kterými člověk není na 100% comfortable. Spíše naopak je třeba jít do toho. Realita se většinou liší od naší představy a často člověka příjemně překvapí. Nebo minimálně nám dá cenné zkušenosti do budoucna.</span></div>
<div style="line-height: normal;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVxbWLjnPcTFYw5w3OuP_Nu79tC86p3JuFrBEQac48uRSiljpXJSWnPEHRKFrNS9CIuqIUDw9zkvvw2G5SlO2eJ6aZvlmUIsMW4Beq6P3oDf0jcAmmFax7c3d2hJXsh2UIXNYji5GB2Q/s1600/large-8.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVxbWLjnPcTFYw5w3OuP_Nu79tC86p3JuFrBEQac48uRSiljpXJSWnPEHRKFrNS9CIuqIUDw9zkvvw2G5SlO2eJ6aZvlmUIsMW4Beq6P3oDf0jcAmmFax7c3d2hJXsh2UIXNYji5GB2Q/s320/large-8.jpg" width="320" /></a><span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Když se podívám zpátky na to, co všechno jsem prožila, zkusila, procestovala, jak jsem se rozhodovala, tak celý ten prozatím utvořený obrázek, zpětně dává smysl. </span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Pokaždé když jsem vzala do ruky další náhodný dílek skládačky a nevěděla jsem hned kam s ním a jestli se vůbec bude hodit, tak jakoby jsem nakonec pokaždé našla to správné místo, kam do celého obrázku zapadl perfektně. Přitom ty jednotlivé dílky samy o sobě vůbec smysl nedávaly, nevypadaly jako že do toho obrázku patří a kdekdo by je zahodil dřív, než by něco vyzkoušel.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1EaQlgMWYidmHPxnm_b9nLoY_9O4RX6yOKLQ8cRmPVQM0EhbNXVAZfJsGeIGaBFLKmUDKfW9Eci4IuW6oq4m8jDI0NsXi6cY7A2KizeSkUn-W_2SHXWfFctZmLO4rlzg-MLvUhHHxZA/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1EaQlgMWYidmHPxnm_b9nLoY_9O4RX6yOKLQ8cRmPVQM0EhbNXVAZfJsGeIGaBFLKmUDKfW9Eci4IuW6oq4m8jDI0NsXi6cY7A2KizeSkUn-W_2SHXWfFctZmLO4rlzg-MLvUhHHxZA/s320/large.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Každého občas přepadne myšlenka, jestli udělal dobře, když se naposledy rozhodoval, co bude dál. Jednou za čas přepadne i mě. A to obzvlášť, když se zrovna moc nedaří, nebo spíš to vypadá, že se nedaří, nebo se nic neděje a hlavně - když člověk má až moc času na přemýšlení. Najednou to teď nějak na chvilku nedává smysl. </span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Nemám ráda pochyby, nemám ráda ,,what ifs" a už vůbec ne vrtání se v minulosti. Ale hádám, že v určitém bodě se tomu člověk neubrání, ať se snaží sebevíc. </span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Jsem zpátky v Praze. Tři týdny doma u nás na vesnici stačily. Jeden by si myslel, že tam není co dělat. Ono není a přitom je. Rodina a návštěvy mě zaměstnávaly ažaž a bylo to moc fajn být se všemi zase na chvíli, ale je taky fajn mít čas i pro sebe. Vlastně ho mám teď více než dost. Možná to je ten problém. Užívám si sebe, mám konečně čas na cvičení, kamarády, čtení apod. Už jsem stihla i jeden pracovní pohovor a teď jen čekám, jestli mě pozvou na druhé kolo a tajně doufám, že pak i na to třetí.. :)</span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsBeNiRaX0OJskLs33T6fMK6WQXWQl2uj14jLYM9JPksgLNTJeMwwgOKVEeNAQK5rBJcBSUcANUpQg13aHG-A9icC_xkfTUjmQcmeVAI_iQGit9IiNYygWCylWL8PsMdn5YLh6TyUy_w/s1600/large-6.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsBeNiRaX0OJskLs33T6fMK6WQXWQl2uj14jLYM9JPksgLNTJeMwwgOKVEeNAQK5rBJcBSUcANUpQg13aHG-A9icC_xkfTUjmQcmeVAI_iQGit9IiNYygWCylWL8PsMdn5YLh6TyUy_w/s320/large-6.jpg" width="320" /></a><span style="font-family: inherit;">Nemůžu říct, že by tahle práce byla moje vysněná. Upřímně nikdy mě ani nenapadlo, že to je něco co bych mohla/chtěla dělat. To ale ani u těch pár předchozích. Nicméně, něco mi říká, že to je přesně ten další dílek, který sám o sobě sice vůbec nedává smysl a nevypadá jakože patří do skládačky, ale nakonec zapadne, rozšíří obrázek a otevře nové dveře dalším možnostem. </span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;">Je ale taky možné, že se pletu. U pohovoru jsem byla sama sebou, na nic jsem si nehrála. Šla jsem tam s tím, že o tolik nejde. Když to vyjde, když mě budou chtít, tak paráda, naučím se spoustu nových věcí a posunu se dále. Když to nevyjde tak budu vědět, že ten dílek tam přeci jen nakonec úplně nepasoval a nebo ještě na něho nebyl ten správný timing, ještě musel před ním přijít minimálně jeden další, do kterého teprve pak zapadne.. :)</span></div>
<div style="line-height: normal;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-HEAr8XZU5idcYTvKUqYUPGEUyt17PCPO827mq12ZE8Uq3jTJqGRHwIkj_-TVOXAp5gx77iL9JcoYW0VheF13M2Has3AbJQYnmas58DsjfUlPlg1IOecoPyudeHTtvUGkiOfdzAHZAw/s1600/large-3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="152" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-HEAr8XZU5idcYTvKUqYUPGEUyt17PCPO827mq12ZE8Uq3jTJqGRHwIkj_-TVOXAp5gx77iL9JcoYW0VheF13M2Has3AbJQYnmas58DsjfUlPlg1IOecoPyudeHTtvUGkiOfdzAHZAw/s320/large-3.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPPEqP3jUOvenflRwDGf4qcWVesrp13hyphenhyphenpZmrAFLfFpyotTNe5Gn7kfJo8c1MsgjMukl8PLKWR6Q6R-A3gpnP36OGD5IVSTaTBXRDE9L7S7Cw2PltPYw_BqldIGC3Gjsxwz3SatIXIOA/s1600/large-2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPPEqP3jUOvenflRwDGf4qcWVesrp13hyphenhyphenpZmrAFLfFpyotTNe5Gn7kfJo8c1MsgjMukl8PLKWR6Q6R-A3gpnP36OGD5IVSTaTBXRDE9L7S7Cw2PltPYw_BqldIGC3Gjsxwz3SatIXIOA/s320/large-2.jpg" width="213" /></a></div>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">A víte co.. Nepochybuju :)</span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<br /></div>
<div style="line-height: normal;">
<br /></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="line-height: normal;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-60139007574196290282016-06-29T15:01:00.001+02:002016-06-29T15:01:45.837+02:00Skutečná cena oblečení - The True Cost<div>
The True Cost doporučuju všem, kteří mají rádi módu a nakupování. #fastfashion #slowfashion </div>
<div>
<br /></div>
Zrovna jsem se dodívala na film odhalující, jaká je opravdová cena módy a oblečení, které nosíme. Byla jsem v šoku. Když mi byl tenhle film doporučen, tak jsem čekala, že to bude špatné, ale netušila jsem, že až tak moc špatné.. Hned na začátku filmu jsem měla husí kůži. Po půl hodině už jsem si nemohla pomoct a ukápla mi nějaká ta slza. Po hodině se mi udělalo tak špatně, že jsem to musela na chvilku zastavit. Bylo mi zle, protože jsem nemohla pochopit, jak je něco takového v 21. století vůbec možné. Jak velcí se z nás stali ignoranti vůči citům a životům ostatních lidí. Občas mám pocit, že lidi nebyli nikdy tak apatičtí a lhostejní jako jsou dneska. S tím jak se společnost vyvíjí, místo abychom se ubírali více směrem k lásce, míru, vlídnosti, respektu a rovnosti tak děláme přesný opak.<div>
<br /><div>
Trailer:</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/OaGp5_Sfbss/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/OaGp5_Sfbss?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div>
<br /></div>
</div>
<div>
Další odkazy:<a name='more'></a></div>
<div>
ČSFD: <a href="http://www.csfd.cz/film/51245-the-true-cost/komentare/" target="_blank">www.csfd.cz/film/51245-the-true-cost</a></div>
<div>
Shlédnutí online: <a href="http://www.klokan.tv/filmy/" target="_blank">www.klokan.tv/filmy</a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-42295700117638737182016-06-27T16:52:00.001+02:002016-06-27T17:03:09.922+02:00Vnitřní klid<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdHTvgGVuvpsCluE3aEQA8hRQHtjrOXNpoS-Ela9Zg-P9K3erK7kI-UliK854yu2xSYgRIkIZRGmiPSjrQKNpEi0SHKBuICmCKlPkG_Rmocd2J87zq2MWhTIfH23JrWc7JhbtCmDg2ew/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdHTvgGVuvpsCluE3aEQA8hRQHtjrOXNpoS-Ela9Zg-P9K3erK7kI-UliK854yu2xSYgRIkIZRGmiPSjrQKNpEi0SHKBuICmCKlPkG_Rmocd2J87zq2MWhTIfH23JrWc7JhbtCmDg2ew/s320/large.jpg" width="181" /></a>Pár dnů nazpátek bylo dost zvláštních. Byla jsem naštvaná a ani pořádně jsem nevěděla proč. <br />
Nebyla jsem naštvaná navenek, ale tak nějak vnitřně. Nereagovala jsem tím na žádné vnější podněty, ty to spíš jen přiživovaly. Přišlo to z ničeho nic a odnikud a přitom to pramenilo někde ze mě. Nevěděla jsem ale odkud přesně, ani jak nebo proč. Až jsem si říkala, co se to děje, to přece nejsem já. A už vůbec ne to já, na kterém se snažím zapracovat a zlepšovat ho každým dnem. Jako bych najednou ztratila svůj vnitřní klid. Ten, na kterém mi záleží nejvíc.<br />
<br />
Ironicky jsem spíš měla důvod slavit. Poslední týdny a hlavně ve čtvrtek se mi podařilo úspěšně zakončit zkouškové. Skončila mi škola, práci se mi povedlo ukončit těsně před zkouškami takže odpadlo nějaké větší rozptylování během učení. Čínštinu jsem zvládla snad líp než většinu předmětů. Překvapuje mě, že mi jde lépe než třeba i matika :D.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Je fakt, že jsem toho minulý týden moc nenaspala. Celkově jsem měla poslední týdny problém spát, ale to bylo tím, že jsem toho měla až moc na mysli a pak, když jsem si chtěla lehnout, spát a odpočinout si, tak jsem všechny ty pochody nemohla ztlumit.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTxAvQfaew8sfnzS-IXFr34R8mcgOSLxUdWvcBrcvlIsK_hT_jlflzWY1rgHZF1zXkDdR_CCI9WNm8vbkRbVTIVc_TegNwFqoaQNZSxuSg_3hc2fG3z0HAzrMg3CRDcmHnoqiFy4Rwmw/s1600/large-2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTxAvQfaew8sfnzS-IXFr34R8mcgOSLxUdWvcBrcvlIsK_hT_jlflzWY1rgHZF1zXkDdR_CCI9WNm8vbkRbVTIVc_TegNwFqoaQNZSxuSg_3hc2fG3z0HAzrMg3CRDcmHnoqiFy4Rwmw/s1600/large-2.jpg" /></a></div>
<br />
Možná mě to dohnalo až zpětně v téhle formě, všechna ta únava.. Měla bych si připomenout, jak je odpočinek důležitý.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghfcTv6VHnISP1AgRgqkxxQwmEJxLiYJ7ArXik8KL4xGYL1rY5aWUhogLw55aKVB3X1jQpzuFjHQmV4CArBp-Bkisgxj16_CIZkLfM_ZWHz-MndO60fFlVAFlsKwPKJXtd9JFbs57kIA/s1600/large-3.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghfcTv6VHnISP1AgRgqkxxQwmEJxLiYJ7ArXik8KL4xGYL1rY5aWUhogLw55aKVB3X1jQpzuFjHQmV4CArBp-Bkisgxj16_CIZkLfM_ZWHz-MndO60fFlVAFlsKwPKJXtd9JFbs57kIA/s320/large-3.jpg" width="287" /></a>Momentálně odpočívám dost. Jsem po delší době doma na víc než jen víkend.<br />
Relaxuju tak, že cvičím, čtu, dívám se na různé pořady a filmy, na které jsem si brousila zuby už dávno a neměla jsem příležitost se k nim dostat. Rozpracovávám vlastní myšlenky a nápady a snažím se jim dát nějakou reálnou (zatím papírovou) formu. Celkově mi je líp. Mám čas na psaní, na sebe, na motivaci a seberealizaci.. Přijde mi, že jsem zase zpátky, že ten výkyv vzteku je pryč a nejen to.. Jakmile zmizel, jakoby se něco změnilo.<br />
Pak najednou během dneška jsem dostala telefon, že mě zvou na job interview, což jsem vůbec nečekala, protože jsem si myslela, že je to dávno pasé. Život je ale kouzelný v tom, že nás nikdy nepřestane překvapovat. A možná někdy jen stačí začít znovu myslet trochu více pozitivně, zbavit se negativity, najít svůj vnitřní klid a věci se zase dají do pohybu úplně jiným směrem.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgu8xUinGhHE1qwIDdQRE2NVwilW5epgFuAkBWrbZ1zVCuySnmIZDau4F2OuBxkAwnDuu5ywOt4Y0fy1FNazNBwds-HHxczT2G5ZHx7TuKlNAmVgSoNojtgZCzL5xSjj1Libm4kQVxePQ/s1600/large-7.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="309" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgu8xUinGhHE1qwIDdQRE2NVwilW5epgFuAkBWrbZ1zVCuySnmIZDau4F2OuBxkAwnDuu5ywOt4Y0fy1FNazNBwds-HHxczT2G5ZHx7TuKlNAmVgSoNojtgZCzL5xSjj1Libm4kQVxePQ/s320/large-7.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijKxGX_1Hhj0c9kpPRBoBa1FtdrKjUp0CxQ_o5QLzwjAhrymIvmZdJmAo6NGtHqbYKg5V3g9YRvI8hoL6EH0oAWcmQ1MNuN0RxQdqFJ6KHdj-T0ov_By-lXRobUaZWBL_nCTGxBlIkcg/s1600/large-4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijKxGX_1Hhj0c9kpPRBoBa1FtdrKjUp0CxQ_o5QLzwjAhrymIvmZdJmAo6NGtHqbYKg5V3g9YRvI8hoL6EH0oAWcmQ1MNuN0RxQdqFJ6KHdj-T0ov_By-lXRobUaZWBL_nCTGxBlIkcg/s400/large-4.jpg" width="265" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-29950401416572162352016-05-28T09:00:00.000+02:002016-05-28T09:00:26.296+02:00Ta písnička, která perfektně vystihuje situaci<div>
<div>
<b>Hudba ze seriálu a moving on to another chapter</b></div>
</div>
<div>
<br /></div>
Ze seriálů jsem vždycky nejvíce žrala Gossip Girl a pak taky Glee. A právě v Glee se občas objevil song, ke kterému jsem se vracela a který byl pro mě tak nějak důležitý. Textem absolutně vystihoval to, co se mi honilo hlavou a co jsem nemohla říct normálně. Vykresloval situaci, která měla přijít a nebo jsem věřila, že přijde. A pak když konečně byla tady, tak jsem si tu písničku hodila na fb. <div>
<br /></div>
<div>
Nečekala jsem, že to někdo pochopí. Vím jen o pár lidech z nejbližšího okolí, kteří ,,řeší" text písničky. Když si kámoška nahraje na fb song tak hned vím, co se děje a ona to má tak zase se mnou. Dokážeme rozeznat, kdy jde o message té písničky a kdy to je prostě jen song, který má super melodii a víc než kvůli textu si ho tam dáme jen pro relax.</div>
<div>
<br /><div>
Sice písniček z Glee se na můj fb dostalo jen pár, ale dneska mi došlo, že vlastně těmi pár songy by se daly shrnout moje (pro mě) důležité milníky:</div>
<div>
<div>
<a name='more'></a></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinc158kFumuaWpAER8hwsH8YAnpzkcz5t4jLBxzY1ySADomeYTrNpdZW1g_m8SZIxJchgk7jlhJI3aeYT8-ivG-behFj8myFxPYKzb81V0UZYV05ZzjV63eH21uqBG0LJhEqWWnWWuWA/s1600/large-6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="242" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinc158kFumuaWpAER8hwsH8YAnpzkcz5t4jLBxzY1ySADomeYTrNpdZW1g_m8SZIxJchgk7jlhJI3aeYT8-ivG-behFj8myFxPYKzb81V0UZYV05ZzjV63eH21uqBG0LJhEqWWnWWuWA/s320/large-6.jpg" width="320" /></a></div>
<div>
<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN_CSftPM-R7SRMgYFJSMUvo_NJGjRJGI6UR0pBuaheu3Vy1nA_xsaw9e2D_IEyMgPZrt80O4y3Qxbwpy-7Iiy2FKyZBPz-m1sWFK9FxvHiiZqBzB-JVg6oQDAUskxIJd10KvThqhL0A/s1600/large.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="181" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN_CSftPM-R7SRMgYFJSMUvo_NJGjRJGI6UR0pBuaheu3Vy1nA_xsaw9e2D_IEyMgPZrt80O4y3Qxbwpy-7Iiy2FKyZBPz-m1sWFK9FxvHiiZqBzB-JVg6oQDAUskxIJd10KvThqhL0A/s320/large.png" width="320" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
2013 - Měsíc před odjezdem do USA, kdy jsem ještě pořádně nevěděla, kdo jsem, jakým směrem se v životě ubírat dále. Tím pádem jsem neměla ani na čem budovat a do USA jsem odjížděla s nadějí, že na to všechno přijdu :)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /><iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/0ujmqNb_tkY/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/0ujmqNb_tkY?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; font-weight: 700;">"Roots Before Branches"</span></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<br />
<div style="box-sizing: border-box; text-align: center;">
<div style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; text-align: left;">
So many things to do and say but I can't seem to find my way, but I wanna know how</div>
<div style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; text-align: left;">
I know I'm meant for something else but <b><span style="color: #ffd966;">first I gotta find myself</span></b>, but I don't know how</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
Oh, why do I reach for the stars when I don't have wings to carry me that far?</div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
I gotta have roots before branches <b><span style="color: #ffd966;">to know who I am before I know who I wanna be</span></b></div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
And faith to take chances to live like I see a place in this world for me</div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
Sometimes I don't wanna feel and forget the pain is real, put my head in the clouds</div>
</span><div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">Oh, start to run and then I fall, t</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">hinkin' </span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">I can't get it all, w</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">ithout my feet o</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">n the ground</span></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
<br /></div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
There's always a seed before there's a rose, <b><span style="color: #ffd966;">the more that it rains, the more I will grow</span></b></div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
Whatever comes I know how to take it, <b><span style="color: #ffd966;">learn to be strong </span></b>I won't have to fake it</div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
Oh, you're understandin' </div>
<div style="text-align: left;">
The wind can come and do its best, blow me north, and south, east and west</div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
But <b><span style="color: #ffd966;">I'll still be standing, I'll be standing</span></b></div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
If I have roots before branches to know who I am before I know who I'm gonna be</div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
And <b><span style="color: #ffd966;">faith to take chances to live like I see a place in this world for me</span></b></div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
2015 - Tenhle song je z doby, kdy jsem po návratu z USA strávila krásný půlrok doma. Ten týden jsem se chystala odstěhovat na léto do Anglie, pak rovnou do Prahy a byla jsem si jistá tím, kam mířit dále. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/14WjF8nAWlE/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/14WjF8nAWlE?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; font-weight: 700;">"This Time"</span></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<br />
<div style="box-sizing: border-box; text-align: center;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
I look at everything I was and everything I ever loved and <b><span style="color: #ffd966;">I can see how much I've grown</span></b></div>
</span><div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">And though the mirror doesn't see it, i</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">t's clear to me, <b><span style="color: #ffd966;">I feel it, </span></b></span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><b><span style="color: #ffd966;">I can make it on my own</span></b></span></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
<b><span style="color: #ffd966;">I'm not afraid of moving on and letting go, it's just so hard to say goodbye to what I know</span></b></div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
This time no one's gonna say goodbye I keep you in this heart of mine</div>
<div style="text-align: left;">
This time I know it's never over</div>
</span><div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">No matter who or what I am, </span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">I'll carry where we all began</span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><b><span style="color: #ffd966;">This time that we had, I will hold forever</span></b></span></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
This old familiar place is where every face is another part of me</div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
I played a different game then, they called me a different name then</div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
I think of all the things I did and how, I wish I knew what I know now</div>
</span><div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><b><span style="color: #ffd966;">I see how far I've come and what I got right </span></b>when I was looking for that spotlight</span></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
<b><span style="color: #ffd966;">I was looking for myself</span></b></div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
<b><span style="color: #ffd966;">Got over what I was afraid of, I showed 'em all that I was made of,</span></b> more than trophies on a shelf</div>
</span><div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;">For all the battles that we lost or might have won</span></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
I never stopped believing in the words we sung, we sung</div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
I'm looking out from the crossroads,<b> <span style="color: #ffd966;">I don't know how far away I will roll</span></b></div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
I take a breath, I close my eyes</div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
Your voice will carry me home</div>
</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br style="box-sizing: border-box; font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;" /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: left;">
2016 - Ten zatím na fb není. Váhala jsem, jestli ho dávat vůbec sem. Jsem teď ve stádiu, kdy ho poslouchám a mám v hlavě vizi té situace, kdy na tenhle song bude skvělý timing a na ten fb půjde.. Tak se nechme překvapit, jak se to tohle léto/podzim všechno vyvrbí! :)</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/EZ-uVq0sgCA/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/EZ-uVq0sgCA?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe><br />
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; font-weight: 700; text-align: center;">"Defying Gravity"</span></div>
<br style="box-sizing: border-box; font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; text-align: center;" /><div style="box-sizing: border-box; text-align: center;">
<div style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; text-align: left;">
<b><span style="color: #ffd966;">Something has changed within me, something is not the same </span></b></div>
<div style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; text-align: left;">
I'm through with playing by the rules of someone else's game </div>
<div style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; text-align: left;">
Too late for second-guessing, too late to go back to sleep </div>
<div style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; text-align: left;">
<b><span style="color: #ffd966;">It's time to trust my instincts </span></b></div>
<div style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px; text-align: left;">
<b><span style="color: #ffd966;">Close my eyes... and leap! </span></b></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
<b><span style="color: #ffd966;">It's time to try defying gravity</span></b>, I think I'll try defying gravity </div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
Kiss me goodbye, I am defying gravity </div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
And you wont bring me down</div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
<span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
I'm through accepting limits, 'cause someone says they're so </div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
Some things I cannot change, but <span style="color: #ffd966; font-weight: bold;">till I try, I'll never know! </span></div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
Too long I've been afraid of losing love I guess I've lost </div>
</span><span style="font-family: Verdana, Arial; font-size: 13px;"><div style="text-align: left;">
Well, if that's love, it comes at much too high a cost! </div>
</span><div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
A jaká je ta vaše? :)</div>
</div>
<div>
xo, Mia</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1a9AAIadbZg10DEOvKarXYbuvzspuOzEFuucgECDxyvX-Icbyz0qiNOnj6NXVXmzAVF-9Bw-YoFOx-CW1Y2GoLRdWLOlRgWeSwFEkcsaCFNnR3KKYlGUltWgLrPRoKzTeHKXxk2Lw0w/s1600/large-15.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1a9AAIadbZg10DEOvKarXYbuvzspuOzEFuucgECDxyvX-Icbyz0qiNOnj6NXVXmzAVF-9Bw-YoFOx-CW1Y2GoLRdWLOlRgWeSwFEkcsaCFNnR3KKYlGUltWgLrPRoKzTeHKXxk2Lw0w/s320/large-15.jpg" width="300" /></a></div>
<div>
<br /></div>
</div>
</div>
</div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-46829811299884686262016-05-12T09:00:00.000+02:002016-05-12T09:00:21.230+02:00Čas naučit se plánovat a neujíždět na stresu (tolik) Nezměnilo se nic a přitom se změnilo úplně všechno.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcnZ3zOZj6IUbzY_xsnY7E0iI5gznBb5FzoAdrSXQmUIFQvooYe9G7IHd4AndUhz8cMmgomIH_ChemCAVGLOnerLoUez-5JQNJEukfyFuygsZfGkrrLLU82hKXm2SFyF6fLz2kfnXYiQ/s1600/large-3.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="319" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcnZ3zOZj6IUbzY_xsnY7E0iI5gznBb5FzoAdrSXQmUIFQvooYe9G7IHd4AndUhz8cMmgomIH_ChemCAVGLOnerLoUez-5JQNJEukfyFuygsZfGkrrLLU82hKXm2SFyF6fLz2kfnXYiQ/s320/large-3.jpg" width="320" /></a>Minulé úterý jsem si nabalila všechny věci do práce a ještě jsem si to pro jistotu překontrolovala 2x, abych na něco přece jen nezapomněla a mohla to konečně uzavřít. Pracovní telefon, nabíječka, potřebné papíry, ...<br />
Čtete dobře - do práce a ano - do té práce, v které jsem chtěla skončit vážně nejpozději ke konci března :D. Ale víte co.. Life happens. Člověk si sice něco může naplánovat, ale to ještě neznamená, že to tak přesně taky bude.<br />
Sluníčko svítilo a já byla nadšená. A new day has come :). Spolubydlící poznamenal s úsměvem, že má pocit, že z té práce už odcházím straaaašně dlouho. Haha pár měsíců už ano.<br />
Nebylo to tak, že bych nebyla schopna říct šéfové, že bych ráda skončila, říkala jsem ji to už párkrát, ale pak do toho vždycky něco přišlo... Šéfová nefungovala kvůli mimču, pak fungovala méně a tak jsem si každý den nějaký ten čas vymezila, aby alespoň to základní v práci šlapalo tak, jak má. S blížícími se zkouškami jsem už opět s měsíčním předstihem oznámila, že ke konci dubna, nejpozději začátkem května bych už vážně potřebovala skončit, jelikož od půlky mi začnou zkoušky a po zkouškách už v Praze nebudu nebo aspoň ne tolik.<br />
....<br />
Minulé týdny jsem měla po každé home office a pracovala jsem na pc z domu, do kanceláře jsem zašla tak jednou za 2-3 týdny. A tak jsem teď v tom kanclu zase seděla a říkala si vlastně, jak to je fajn a jak mě to tam i baví a než jsem se stihla začít ještě více rozplývat tak jsem zarazila svůj myšlenkový pochod a přikázala si, že se musím vzpamatovat a myslet na to hlavní, na všechny ty důležité důvody proč potřebuju odejít.<br />
Nicméně, zastavila jsem ho nejspíš pozdě. Člověk by si vážně měl dávat pozor na co myslí..<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
A tak se nějak v to úterý stalo, že se mi ten začarovaný kruh odcházení z práce přece jen nepodařilo rozlousknout. Odcházela jsem z kanclu, v kabelce jsem si nesla telefon, nabíječku i papíry zpátky domů, s pár úkoly navíc a sama jsem nerozuměla úplně tomu, jak se to zase přihodilo.. :D Nejspíš ještě nebylo to správné načasování. Čert ví proč :).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnc1im4jSPxtMTsvPiHse-BJLEUFZDOE9jJUZNix2tzWZI0m2ojmj5Ex0nsNVDguA3N1vUgTUGr1KslLu8fonuiDTDmx3SU7yB61fygyEmRg9ma9bRZFakVJvkYy035AAyjezRdbsKbg/s1600/large-4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnc1im4jSPxtMTsvPiHse-BJLEUFZDOE9jJUZNix2tzWZI0m2ojmj5Ex0nsNVDguA3N1vUgTUGr1KslLu8fonuiDTDmx3SU7yB61fygyEmRg9ma9bRZFakVJvkYy035AAyjezRdbsKbg/s320/large-4.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Šéfová si myslela, že teda budu fungovat do poloviny května a poprosila mě, že by byla ráda, kdybych jí ještě pomohla najít za sebe náhradu, zaškolit ji, tak aby pracovala cca jako já, což ji moc vyhovovalo. Na jednu stranu mě to potěšilo a říkala jsem si ok, je to jen týden navíc ještě. Na druhou stranu jsem se ale nemohla ubránit divnému pocitu.<br />
....<br />
Škola mě pořád baví, možná mě dokonce baví ještě i víc. Zní to asi divně, máme toho spoustu, ale jeden z důvodů, proč jsem si vybrala obor anglicky bylo to, že jsem doufala v zahraniční přístup profesorů - průběžné úkoly, projekty, praktické věci a ne jen šprtání se teorie po celém semestru až na zkoušky. Některé předměty takové jsou, některé ne.<br />
Nicméně ve finále, mi to prostě dává smysl.<br />
Mám pocit, že jsem na správném místě, na správné škole, že jsem si vybrala správný obor a že mi to dává to, co jsem od toho čekala a v co jsem doufala. Zní to moc dokonale, občas mám samozřejmě nálady, kdy mi chybí určitě věci a mám chuť se vzít a někam odjet, ale overall (mimo tyhle krátkodobé výkyvy) jsem si jistá tím, co dělám. Mělo by mě to děsit?<br />
....<br />
Škola, práce, práce, škola, ráno až večer, každý den, pořád, totální vyčerpání. První semestr. Přijít večer domů a nemoct si vzpomenout, co je za den, co jsem dělala bez pohledu do kalendáře, zakoktávání se a podobné.<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5x7f08S-U2KJ0SSyRoQqfeHbPx5tp6pI_e1gXCm1f_uEoqHP3CS_JVMebze-tAbv35Icltwj8ntCape-AOQcj-ft-WfrqwgO4csZ5PK9ZoDhMFsZjwcB1Brev1MTQSK6L1ethleJGvw/s1600/large.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="288" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5x7f08S-U2KJ0SSyRoQqfeHbPx5tp6pI_e1gXCm1f_uEoqHP3CS_JVMebze-tAbv35Icltwj8ntCape-AOQcj-ft-WfrqwgO4csZ5PK9ZoDhMFsZjwcB1Brev1MTQSK6L1ethleJGvw/s320/large.png" width="320" /></a>Takový lifestyle s omezeným volným časem se zvládat dá, ale tyhlety ,,následky" mě začaly děsit. Obzvlášť když jsem si vzpomněla na známého, kterému to koktání už tak nějak zůstalo.. A celkově ho tenhle super busy lifestyle změnil.<br />
Tohleto nikomu za to nestojí. Zdraví máme jenom jedno. Na druhou stranu jsem si ale říkala, že to musí jít i jinak. Když si člověk umí rozplánovat den a vymezí si třeba hodinku na cvičení, jogu, nebo nějaký typ odpočinku, kdy vypne.. Kolik z nás to ale udělá.. tohle už si musíme rozmyslet sami.<br />
Minule jsem říkala, že je to nezdravé. Přišla jsem na další věc - jako spousta dalších nezdravých věcí - ono to je dokonce i návykové.<br />
<br />
Byla středa, bylo to před 3mi měsíci, ale já si to pamatuju i tak jako by to bylo včera. Měla jsem svou poslední zkoušku. Všechny ostatní jsem před ní už úspěšně zvládla a chyběla mi už jen tahle poslední - čínština. Nechala jsem si na ni 10 dnů - líp řečeno - večery po práci. Během zkouškového jsem pracovala fulltime. Každý den jsem přišla z práce a po večerech se učila. Přece jen to bylo nějakých 120 znaků, fráze, věty, gramatika.<br />
...<br />
Ze zkoušky (psaný překlad ze znaků i psaní textu ve znacích a podobné srandy) jsem odcházela a věděla jsem, že jsem to zvládla, i když mi nikdo ještě nic neřekl. Dojela jsem domů. Sedla jsem si v kuchyni, rozhlídla se kolem sebe. Jeden by čekal nějaký pocit radosti a maximální spokojenosti typu ,,zkouškové úspěšně za mnou, yay! Jdeme slavit!"<br />
<br />
Místo toho jsem smutně seděla a hlavou se mi mihlo "What I'm gonna do with my life now.."<br />
<br />
Projednou jsem zase překvapila sama sebe, novou situací a pocitem, který jsem nikdy předtím neměla, který jsem vůbec nečekala a který mě zaskočil.<br />
<br />
Nedávalo to smysl.<br />
....<br />
Jak jsem si zvykla na to rychlé tempo, málo odpočinku, pořád nějaká aktivita, ať už práce - dost práce - neseděla jsem v kanclu, zařizovala jsem během zkouškového nějaké věci, tudíž od rána do večera jsem běhala v Praze po hotelech bez zastavení, takže to bylo i fyzicky náročné, do toho večerní učení (čínštiny) a občas nějaké to socializing, žádné delší válení se jen tak nebo nic nedělání..<br />
Najednou když to rychlé tempo zpomalilo po několika týdnech ze stovky téměř na nulu, tak jsem měla pocit jako by se mi zastavil svět a nevěděla jsem co se sebou..<br />
<br />
Uvědomila jsem si, že vlastně to někdy až šíleně rychlé tempo, bylo vlastně něco, co jsem potřebovala a co mi teď ironicky z ničeho nic tak chybělo.<br />
Samozřejmě jsem si hned naplánovala, co budu následujících 11 dnů (bez školy) po práci a o víkendech dělat. Viděla jsem se s hodně lidmi, na které předtím nebyl tolik čas a byla jsem zase "busy", sice ne až tak busy, ale byla jsem zase spokojenější, život měl zase nějakou rychlost a tudíž i smysl. A pak to opět všechno začátkem druhého semestru začalo. Škola, práce z domu, práce, škola, spousta školních projektů, briefingů a úkolů po škole, ale už i nějaký čas na cvičení a občasné socializing.<br />
<br />
Nebylo to dokonalé. Nicméně, snažím se si lépe zorganizovat čas tak, abych v něm měla i tu hodinku na odpočinek, abych se ujistila, že jím tak jak mám a cvičím alespoň určitý čas týdně atd.<br />
Protože na konci tohohle se chci kouknout zpátky a vidět, co všechno jsem zvládla a jak mě to změnilo k lepšímu, chci být zdravá a silná.. a ne vidět, jak jsem se ztrhala, protože jsem nebyla schopná se na chvilku zastavit, rozplánovat si smysluplně čas a myslet na what matters the most - svoje zdraví, rodinu a blízké, sebe ..<br />
<br />
Takže good news - jde to, i když toho má člověk hodně.<br />
<br />
Zatím to moje plánování celkem funguje. Jednou za čas to je sice totální fail a hlavně ze začátku to vyžaduje celkem silnou vůli se tím řídit, ale snažím se to nějak vychytat a zlepšit a díky tomu jsem byla schopná konečně napsat něco i sem :).<br />
Přitom je to jen takový malinkatý rozdíl, detail, který člověk začlení do své rutiny a věci hned můžou vypadat jinak.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6Yw-aLsooc_jQjkvdAUuoBKqrYk4VNh78m_rRQzojiJ2cVsVfQ_tJjf9wqf-tFzK-4ioU93xeiAFG8mNlJmPutV6K2nL-S2D75xP9WWO6QgD0Ce-eM5yqYwxZ2qcBlvAzH-27s94n7Q/s1600/large-2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6Yw-aLsooc_jQjkvdAUuoBKqrYk4VNh78m_rRQzojiJ2cVsVfQ_tJjf9wqf-tFzK-4ioU93xeiAFG8mNlJmPutV6K2nL-S2D75xP9WWO6QgD0Ce-eM5yqYwxZ2qcBlvAzH-27s94n7Q/s400/large-2.png" width="285" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-47084333048395634122016-01-20T20:39:00.002+01:002016-01-20T20:49:44.706+01:00Put yourself first!První semestr na vysoké mám skoro za sebou. Ještě mi chybí dvě zkoušky - teda za předpokladu, že jsem ty z tohohle týdne zvládla :D. Chtěla bych tak nějak zrekapitulovat loňský rok aneb rok po návratu z USA.<br />
<br />
Zvládla jsem půl roku v našem malém městě, měla jsem tam práci hned co jsem se vrátila a našla jsem si i pár nových přátel. Bylo to fajn, ale nestačilo mi to. Něco mi chybělo. Chtěla jsem do Prahy, studovat, pracovat a s představou, že budu minimálně 3 roky na jednom místě - v jednom městě, jsem chtěla začít normálně ,,žít" a fungovat. Odpočinout si na chvíli od neustálého pendlování z místa na místo, vytvořit si kolem sebe okruh lidí, kteří se nebudou co pár týdnů měnit (přijíždět a odjíždět), chodit ven, bavit se, mít čas na sebe a tak nějak se na ty tři roky zabydlet, mít něco stabilního a hlavně vyzkoušet si, jaké to vůbec je.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
V létě jsem odjela do Anglie za prací a po příletu v září shon pokračoval - let do SF, stěhování do Prahy, nová škola, v říjnu nová práce - hodně změn během krátké doby, hodně zvykání si na nový režim. Jakmile prvotní nadšení vyprchalo, přišla únava. Stejně jsem věřila tomu, že si zvyknu, že jsem z toho všeho unavená jen proto, že to je všechno nové, že se toho musím hodně naučit najednou na začátku.<br />
<br />
Když se ohlédnu zpátky, ani nevím, jak ten čas uběhl. Od rána do večera škola a práce, každý den, většinou ještě namíchaně takovým stylem, že jsem jela ze školy do práce a pak ještě z práce později do školy. Přišla jsem domů večer vyčerpaná a čekalo mě učení na průběžné testy a nebo třeba jen tak, abych v tom, co bereme úplně neplavala - hlavně když v dalších hodinách se na to navazovalo. Kolikrát jsem to vzdala a šla jsem prostě spát. Čas na cvičení? Nulový. Čas na sebe? Taky.<br />
Stěžovala jsem si? Ne. A nestěžuju si ani teď.<br />
Moc jsem se těšila na Vánoce a na volno bez práce, bez školy, jen odpočinek a čas na sebe a blízké. Před Vánoci to došlo dokonce do takového stavu, že jsem někdy přišla domů (nejhorší to bylo ke konci týdne) a spolubydlící se mě zeptali, jaký jsem měla den, co jsem dělala a já si nebyla schopna vzpomenout. Můj mozek byl už přepracovaný a po tom dni vypnutý. Musela jsem se jich zeptat, co je za den a když třeba řekli čtvrtek tak jsem si vybavila čtvrteční rozvrh v mém kalendáři a až podle toho jsem jim byla schopna říct, co jsem vůbec dělala a jak jsem se vůbec měla. V pátek večer jsem většinou po práci upadla do komatu a spala. Tak to někdy pokračovalo i během soboty. Někde jsem tu energii na další týden potřebovala vzít.<br />
<br />
Ti, co mě znají, ví, že nejsem typ, co by seděl zavřený doma. Ráda chodím ven, i když jen na kávu s kamarády, procházku apod. Starám se o sebe, své zdraví, ráda cvičím a snažím se chodit spát poměrně brzy, protože tak mi to nejvíc vyhovuje, je mi takhle nejlíp a jsem to prostě já.<br />
V momentě, kdy jsem si uvědomila, jak posledních pár měsíců bylo ,,nezdravých" - protože nebýt si schopna vybavit ani jaký jsem měla den mi moc prospěšné nepřijde - jsem se rozhodla celou tu situaci přehodnotit a vymyslet nějak jinak. Hodně k tomu přispěl i fakt, že jsem kvůli práci zanedbávala školu, která je pro mě moc důležitá a hlavně mě baví.<br />
<br />
Put yourself first.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzPXYnmDOA3r42l1hb11eglz8cgVAmTsre_nc1hsk8Jv2N5qPEKiKNe10x1suBJ_wL18JE_k4wIoV5YJBSUcgLPBhrOUNdFOwlz4whcCiSYP-1S4N90eiC_WjYckeLDkuIHibUdD2Vlg/s1600/large-3.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzPXYnmDOA3r42l1hb11eglz8cgVAmTsre_nc1hsk8Jv2N5qPEKiKNe10x1suBJ_wL18JE_k4wIoV5YJBSUcgLPBhrOUNdFOwlz4whcCiSYP-1S4N90eiC_WjYckeLDkuIHibUdD2Vlg/s320/large-3.jpg" width="320" /></a></div>
Nejen, že toho bylo hodně, ale taky vytváření si okruhu nových přátel šlo nějak do kytek. Nestíhala jsem se skoro ani vidět s těmi, které znám už pár let a kteří tady bydlí, natož potkávat nové. Ale to vtipné na tom bylo, že jsem se necítila sama kvůli tomu, že nemám tolik času na trávení s blízkými, ale spíše kvůli tomu, že když jsem s nimi byla, tak jsem jim stejně nemohla říct o tom, jak to mám a jak mě to unavuje. Měla jsem chuť si o tom s někým popovídat - ne v negativním smyslu, ne si stěžovat, jen prostě někomu popsat, jak můj život zrovna vypadá a co se všechno u mě děje. Nechápejte mě špatně, snažím se být vždycky pozitivní, ale člověk by měl být schopný říct ostatním o tom, když věci nejdou úplně podle představ. O tom přátelství je, ne?<br />
Vlastně jsem to zkusila, snažila jsem se být u toho neutrální, jak jen jsem mohla a stejně někteří se pak na mě koukali jako na chudinku, nedejbože si mysleli, že potřebuju peníze.. A to bylo to poslední, co jsem chtěla, takže jsem v tom raději zůstávala ,,sama". Přemýšlím, co jsem vůbec čekala a jakou odpověď jsem od nich vůbec chtěla. Rozhodně ne tu, jakou jsem dostala.<br />
<br />
Během února bez přednášek budu pracovat více hodin. Škola mi normálně začíná až 22. února. Dostali jsme nový rozvrh, máme o 2 předměty více a hodiny roztahané takovým stylem, že by mi na práci zbyly 3 hodiny ve čtvrtek dopoledne a 5 hodin v pátek odpoledne. Jelikož mi škola teď zabere ještě více času a budu mít o to více učení, nedokážu si reálně představit u toho zvládat i práci. Plus představa dalších měsíců bez téměř žádného volného času, bez osobního života.. Proto jsem se rozhodla, že z práce odejdu, jakmile budu moct - snad nejpozději ke konci března. Nerada něco vzdávám, ale hádám, že ty dva měsíce navíc by už stejně nehrály žádnou roli. V červnu totiž znovu odjíždím na léto do Anglie pracovat.<br />
Člověk si musí uvědomit, že den má jenom 24 hodin a že některé věci jsou občas zkrátka špatně slučitelné. Nebudu říkat, že to je nemožné, znám spoustu lidí, kteří při škole pracují dokonce na plný úvazek. Nicméně, většinou to bývá na úkor dalších věcí. Každý máme jiné priority. Jsou pro nás důležité odlišné věci. Práce během studia, i když mi přináší zkušenosti a aspoň nějaký příjem, mi na druhou stranu bere více (čas na studium, osobní život, pohyb, ..). Zkusila jsem to, zvládala jsem to, zvládám to, ale už v tom nechci pokračovat, protože cítím, že ztrácím mnohem více než získávám - v tuhle chvíli. Ztrácím sebe.<br />
Tohle rozhodnutí, tahle nová změna bude krokem k lepšímu. Dělám to pro své zdraví a pro své vzdělání, protože na těchhle dvou mi momentálně záleží ze všeho nejvíc.<br />
<br />
Nezapomínejte na sebe a na to, co je pro vás důležité!<br />
Be healthy, be educated, be kind, be happy,<br />
be positive, be classy!<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNRLWHVpcE-GhOH9KXuPtTvR2P6wsPg-MedDYSRldK1Yug1X4EmRtYI4KjWRnwxfWMMv-3ZwVEUQBAjsQo7lnSDqwVoQ4j4oMNxtv_Ig4Me2DLRVTdJ8aVT6uzYrIRFvDSYV5efeeNpQ/s1600/large-5.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNRLWHVpcE-GhOH9KXuPtTvR2P6wsPg-MedDYSRldK1Yug1X4EmRtYI4KjWRnwxfWMMv-3ZwVEUQBAjsQo7lnSDqwVoQ4j4oMNxtv_Ig4Me2DLRVTdJ8aVT6uzYrIRFvDSYV5efeeNpQ/s320/large-5.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-29914602866802897342016-01-03T10:26:00.001+01:002016-01-03T10:26:36.137+01:00On my way ll a Šťastný Nový rok! Než navážu tam, kde jsem minule skončila.. Ráda bych všem popřála jen to nejlepší do Nového roku! Rok 2015 byl plný nepředvídatelných událostí, mnoho šťastných momentů, nových setkání a zajímavých změn. Našlo se tam i pár méně happy dní, ale bylo by zbytečné litovat nějakého z nich, spíše naopak. Znamená to, že člověk zkoušel nové věci, chodil ven, pracoval, cestoval, učil se, zažíval dobrodružství, prožíval a neplýtval časem ,,bezpečným" vysedáváním doma.<br />
Ať je rok 2016 ještě lepší!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSXA3DSLJrlR2VS9tGgqwElq_DcszN2rh10c8-Ms5Wi3Bd_zAMkAwEm4-B0SuoVKTeNOM_oRud0YiRh7RplLut6iYknBF2Qx2clH3PCyGbarBWoJkMW775Rl-BjXOsG6OFBCi8rZLwxA/s1600/large-5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSXA3DSLJrlR2VS9tGgqwElq_DcszN2rh10c8-Ms5Wi3Bd_zAMkAwEm4-B0SuoVKTeNOM_oRud0YiRh7RplLut6iYknBF2Qx2clH3PCyGbarBWoJkMW775Rl-BjXOsG6OFBCi8rZLwxA/s320/large-5.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
Když jsem se koncem minulého roku vrátila z USA měla jsem jasno v tom, že chci jít na školu ekonomického zaměření. Město mi taky bylo jasné - Praha. Sice jsem původně plánovala studium v zahraničí, ale měla jsem pocit, že teď je ten správný čas pobýt nějakou dobu v ČR. Je totiž dost pravděpodobné, že po těch 3 letech studia, se tady pak už moc neohřeju. Navíc pokud budu potom pokračovat ve studiu v zahraničí tak na to, odkud mám bakaláře se až tolik koukat nebude. Myslela jsem si, že v ČR ušetřím na školném a peníze využiju jinak.<br />
<br />
<a name='more'></a>Při hledání vhodné školy jsem zabrouzdala k anglicky vyučovaným oborům a hodně mě to zaujalo. Říkala jsem si, že jsem sice teď v ČR (tak jak jsem chtěla), ale že bych mohla pořád studovat v angličtině (tak jak jsem chtěla). Anglicky vyučované obory na státních školách byly ale moc drahé - tuším, že se předpokládá, že o ně budou mít zájem jen cizinci a proto jsou ty ceny tak nadsazené? Nicméně, začala jsem se rozhlížet po levnějších variantách a to zahrnovalo i soukromé školy. Našla jsem takovou, kde kombinace ceny a kvality výuky mi nejvíce vyhovovala. Pořád to bylo drahé, ale už ne tak drahé, abych si to nemohla dovolit po tom, co jsem si odpracovala celé léto v Anglii.<br />
Někdo by si mohl říct, na co platit školné, když může studovat zadarmo česky a peníze vydělané přes léto utratit za něco jiného.. Já to beru jako investici - do vzdělání a hlavně do sebe. Naučila jsem se na sobě nešetřit, ať už jde o vzdělání nebo třeba zdravější a kvalitnější potraviny.<br />
<br />
Obor International Business - možná ne každý v tom hned vidí spojistost s vlastním hotelem, ale zase jsem nad tím uvažovala tak, že i ten hotel je přece jen podnik, který potřebuje mít v čele člověka, který bude rozumět i těm obchodním věcem. A řekněme, když to nevyjde, možností v tomhle oboru jsou spousty. Nejen v podnikání. Možná se budu opakovat, ale zatím mě to vážně pořád baví. A tady se musím vrátit k tomu, že dokud si člověk něco nevyzkouší na vlastní kůži (ať už práci nebo třeba školu), tak nikdy nemůže vědět, jestli ho to chytne a bude to dělat rád nebo ne. Já jsem se už o tom přesvědčila několikrát a dokonce i teď. Když jsem si na gymplu představila co nechci studovat, tak to bylo absolutně vše, co zahrnovalo matematiku - a teď koukejme na to - dokonce mě to baví. Díky tomu jsem si uvědomila, že by člověk neměl nic odsuzovat bez toho, aby si to sám zkusil a zažil. Můžeme mít nějakou představu, ale ta je téměř vždy zkreslená, ať už méně nebo více, ať už k lepšímu nebo k horšímu.<br />
<br />
Stop Overthinking!<br />
A co budeš dělat po škole? Co z tebe bude? Nevím.<br />
Další otázky, které člověku mohou přinést pořádný headache. Při tom je naprosto zbytečné vědět to už teď. Proč? My to ani nemůžeme vědět, můžeme jen tušit a předpokládat. Věřím tomu, že člověk by měl mít nějaký svůj sen - vize, ke kterým by měl směřovat. Nicméně, někteří lidi si to v životě naplánují až do takové míry, že když jim jedna z těch naplánovaných věcí nevyjde podle jejich představ, tak jsou tím tak hrozně zaskočeni, že neví co dál, nebo se z toho dokonce úplně zhroutí. Jako by jeli po cestě podle mapy a najednou se ta cesta s mapou neshodovala. Byla by tam namísto silnice slepá ulička, chyběla by tam odbočka nebo naopak by tam byla nějaká navíc a oni by si s tím nedokázali poradit, tak by raději zastavili a zůstali stát zaskočeni tím, že přece takhle to nemělo být. Neříkám, že je špatné plánovat, to vůbec ne. Jen by člověk neměl lpět tolik na věcech, které nemůže ovlivnit a měl by se soustředit na ty, které ovlivnit může.<br />
Já bych si teď mohla lámat hlavu s tím, co to vůbec po té škole budu dělat, až ji dokončím. Mohla bych se dokonce užírat tím, že nemám absolutní tušení, jak to přesně bude. Klidně bych mohla být tak negativní a říct si, že když to nevím a když ani netuším, jak se dopracuju k tomu vlastnímu snu, tak se zrovna můžu na celé studium vykašlat.<br />
Ale já si tím hlavu nelámu, nestresuju se, nehroutím se. Vím, že je důležité se soustředit na to, co dělám teď - školu. Mám před sebou minimálně 2,5 roku. I kdybych teď měla plán, co budu za ty 3 roky dělat, tak by stejně pravděpodobně z něj za tu dobu sešlo. Proto mám raději vize - různé představy toho, jaké budu mít různé možnosti. Ale nelpím na nich. Vím, že do té doby z některých sejde, ale že taky nějaké postupem času přibudou. Proto se rozhodováním netrápím teď, když o všech ani ještě nemůžu vědět, ale rozhodnu se, až přijde ta správná doba na základě možností, které budu mít v té době. Je to jako bych si teď například nakreslila mapu s cestou vedoucí k rozcestí s třemi odbočkami - škola, práce, cestování. Tohle jsou zjednodušené vize toho, co chci dělat po bakaláři. Přijde mi ale nesmyslné dumat nad tím teď, když nevím, co z toho si bude chtít vybrat mé o tři roky starší já. Některé z těch cest nahradí třeba jiné. Raději místo toho si tu mapu budu kreslit postupně podle toho, jak půjdu a až na nějaké to rozcestí dojdu tak ho do mapy přikreslím podle toho, jaké ho v té době uvidím s reálným množstvím odboček.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjn4yboKydmE_T68ppfs2rtIN_KifCyz8dmdbtEAguP-wIa4XR0rn5tEaYRoYfie-qxtTGH5Fv9On5dXJBZAothvTrdholTFqw77NG79mQHe-6TxPViZu0fQZf_Q5C8313MzDZhoFu5ZA/s1600/large-3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjn4yboKydmE_T68ppfs2rtIN_KifCyz8dmdbtEAguP-wIa4XR0rn5tEaYRoYfie-qxtTGH5Fv9On5dXJBZAothvTrdholTFqw77NG79mQHe-6TxPViZu0fQZf_Q5C8313MzDZhoFu5ZA/s320/large-3.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Někteří z vás si možná dali nějaké novoroční předsevzetí..<br />
Minule jsem říkala, že jsem si představila, kým chci být. To se však netýká jen práce a toho, co chci v životě dělat, ale i povahy (mimo jiné). Typicky se říká, že tamten je takový a takový a to se už nezmění, prostě to má v povaze a takový bude vždycky. Já tomuhle třeba nevěřím. Podle mě pokud si člověk sám uvědomí, že se mu na něm nějaká vlastnost nelíbí a on sám ji chce změnit, tak má tu schopnost a sílu to udělat. Stačí změnit to, jak přemýšlí. Věřit tomu a dělat proto všechno, snažit se a být trpělivý. Zastavit se na sekundu před tím, než něco udělá automaticky a uvědomit si, jak by to udělal člověk, kterým se on chce stát. Směřovat ke svému vysněnému já a přibližovat se mu každým dnem.<br />
<br />
Create yourself.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPonOdG4zKqoGTv5ZEsv4KSsA1WoTcQYTtoVE8-vR_0uQo2_FtNivwslXSfzv9fz3VnK2tOR7iVxy1Jut0XFKUTbesbBXfOzg3lItTUL1b5ymjOAf9LyUHVpXekN-q0Roo7ZBCw2NUcA/s1600/large-6.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPonOdG4zKqoGTv5ZEsv4KSsA1WoTcQYTtoVE8-vR_0uQo2_FtNivwslXSfzv9fz3VnK2tOR7iVxy1Jut0XFKUTbesbBXfOzg3lItTUL1b5ymjOAf9LyUHVpXekN-q0Roo7ZBCw2NUcA/s320/large-6.jpg" width="256" /></a></div>
<br />
<br />
"What's your New Year's resolution?"<br />
"I don't have any."<br />
"You don't want to become a better person?"<br />
"I do that everyday."<br />
<br />
Já jsem si žádné novoroční předsevzetí nedávala. Nebo lépe řečeno mi žádné nepřibylo jen kvůli tomu, že začíná nový rok. Mám jich i tak spoustu, spoustu menších i větších ,,cílů", na kterých pracuju průběžně a Nový rok na tom momentálně nic nezmění. Nicméně, pro někoho jiného to může být dobrý odrazový můstek a motivace k tomu, aby něco změnil nebo začal něco nového.<br />
<br />
Jak jste na tom s novoročním předsevzetím vy? :)<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-54868590090034305852015-11-14T12:04:00.001+01:002015-11-14T12:04:38.578+01:00On my way l: Jak zjistit co chci v životě dělat?<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjOk1XRJpeEkEKEmY5D4Jj6eS7HvHSoxB_ZbHl8IeSu1xXGZConmE3Qjuk5hPWWu0s5VXh-vwk7jdTtKlsTPoxF0o3ZNGrFW9dIakBLcK9RGuptb5qe95WOifnAJuarel6zpuUsgrbvw/s1600/large-3.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="272" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjOk1XRJpeEkEKEmY5D4Jj6eS7HvHSoxB_ZbHl8IeSu1xXGZConmE3Qjuk5hPWWu0s5VXh-vwk7jdTtKlsTPoxF0o3ZNGrFW9dIakBLcK9RGuptb5qe95WOifnAJuarel6zpuUsgrbvw/s320/large-3.jpg" width="320" /></a>Dlouhou dobu jsem se vyhýbala tomuto článku, i když se kupily otázky typu, jak jsi přišla na to, co chceš v životě dělat a co to je. Důvod je ten, že podle mého, si každý musí přijít na svou cestičku sám. Protože jedině tak, ta cesta bude správná. Psát o tom, jak to mám třeba já, může někoho motivovat, ale rozhodně by ten člověk neměl kopírovat něčí kroky jen proto, že si myslí, že takhle dosáhne úplně stejného cíle nebo průběhu. Všichni můžeme číst příběhy dalších lidí, jak se vyšplhali a vybudovali to, co dnes mají, jak padali, nevzdali se a konečně si splnili sen a můžeme se nechat inspirovat. Chyba by ale byla myslet si, že když uděláme všechno úplně stejně, tak dojdeme ke stejnému výsledku. Nedojdeme. Proč jeden absolvent stejného oboru ekonomky je úspěšný, zatímco druhý skončí jako prodavač v obchodě?<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
V době, kdy jsem se rozhodovala, na kterou vysokou si podám přihlášku, jsem si vůbec nebyla jistá tím, co bych chtěla jednou dělat. Brala jsem v úvahu to, co by po studiu byla dobrá práce (nejen v očích mých rodinných příšlušníků), dívala jsem se na to, které předměty ve škole mi šly více a z toho jsem se snažila odvodit, jaká škola by byla pro mě asi ta pravá - bez tušení, jestli by mě vůbec bavila. Přitom jsem pořád neměla jasnou představu o tom, co bych ráda dělala po ní, natož jakou školu zvolit. A to podle mě byla zásadní chyba. Člověk nemůže vyrazit na svou cestu, pokud nezná alespoň další zastávku, stojí na místě zmatený a ztracený. Ptá se procházejících kudma jít, ale ti mu nedokáží poradit, když on sám neví, kam vlastně jít chce.<br />
<br />
Naštěstí, ještě před podáním přihlášek na VŠ se pro mě okolnosti změnily a já se rozhodla vrátit k tomu, co jsem vždycky (už jako malá) ze srdce chtěla - cestovat, zlepšovat si angličtinu, studovat v zahraničí. Už kdysi dávno předtím jsem pročítala blogy au pairek, koukala se na stránky leteckých společností a hltala informace, bavilo mě to a zajímalo mě to.<br />
Sešla jsem se s jednou kamarádkou kamaráda, která studovala v Anglii a o studiu tam mi řekla všechno. Včetně toho, jak šla do nultého ročníku, aby si byla jistější svou angličtinou a tím, že studium v angličtině bude zvládat. Mně přišlo zbytečné platit školné za nultý ročník, když jsem mohla jet do anglicky mluvící země jako au pair, zlepšit si angličtinu a ještě k tomu si něco vydělat. A tak jsem se propídila k Au pair v USA. Najednou vedení kroužku angličtiny pro děti, které jsem stíhala odpoledne po škole a ke kterému jsem se dostala tak, že jsem chtěla využít svůj FCE certifikát, nebylo zbytečné a přišlo více než vhod jako skvělá reference. <b>-</b> <b>Z toho jsem se naučila, že</b> ne všechno, co zrovna v životě děláte, musí dávat v ten okamžik smysl. Netušila jsem v té době, k čemu by mi vedení takového kroužku bylo, neměla jsem v plánu práci s dětmi, ani výuku. Na druhou stranu jsem chtěla využít certifikátu a nemít ho jen doma v šuplíku nebo na ozdobu. S vyplňováním přihlášky na Au pair jsem smysl té zkušenosti zpětně zjistila.<br />
<br />
Mezitím, kdy se rodiny neozývaly, jsem stihla au pair v Holandsku (příběh z prvního blogu), který nebyl nejšťastnější. Mohla jsem další snažení vzdát a vykašlat se na to. Na druhou stranu horší to být už nemohlo a věřila jsem tomu, že ať už bude ta nová zkušenost jakákoliv, tak mi opět něco přinese. <b>-</b> <b>Z toho jsem se naučila</b> nevzdávat se po prvním neúspěchu, poučit se z něj a zkusit to znovu, s více zkušenostmi a třeba lépe.<br />
<br />
Síla pozitivního myšlení - jelikož se mi ozývaly rodiny, z kterých jsem neměla TEN pocit, že to je ono a čas ubíhal, zkusila jsem pozitivní myšlení (viz <a href="http://positiveandclassy.blogspot.cz/2015/01/pozitivni-mysleni-ja.html" target="_blank">positiveandclassy.blogspot.cz/2015/01/pozitivni-mysleni-ja.html</a> ). Neměla jsem co ztratit a světe div se, ono to fungovalo. <b>-</b> <b>Z toho jsem se naučila </b>myslet pozitivně, věřit v sílu lidských myšlenek a dívat se na svět z té lepší stránky.<br />
<br />
USA - the greatest time of all - Dva roky jsou dlouhá doba. Cestovala jsem, poznávala nové lidi, novou kulturu, nové způsoby. Lidi v SF byli nakažlivě usměvaví, přátelští, cítila jsem se mezi nimi skvěle a chtěla jsem být taky taková. Začala jsem se více smát, více si užívat maličkostí všedního dne a vážit si jich. Byla jsem konečně šťastná způsobem, který se nedá popsat a který jsem předtím v ČR nezažila. A rozhodně jsem o to nechtěla přijít. <b>- Z toho jsem se naučila </b>vážit si všeho, co mám, včetně maličkostí a mít z nich radost.<br />
Mnoho věcí tam fungovalo úplně jinak než funguje v ČR. Např. ,,Děti po 30tce, jsi ty vůbec normální?" versus ,,Děti po 30tce - běžná věc!" <b>- Z toho jsem si vzala, že </b>ta česká cesta není ta jediná a nemusím následovat způsob života svých rodičů a to jak to většina lidí má nalajnované (škola, práce, děti), spíš naopak zařídit si ho přesně podle sebe a svých představ tak, jak mě to bude činit šťastnou bez ohledu na ostatní. Život mám jen jeden a je na mě, jestli ho prožiju naplno podle svých představ a nebo ho přežiju neustálým se přizpůsobováním okolí, rodině, pravidlům, systému, tomu jak to běžně chodí.<br />
<br />
Během svého pobytu jsem si lámala hlavu s tím, co bych mohla dělat za školu. Věděla jsem, že chci studovat, ale co.. Co mám vymyslet, jak najít tu cestu a způsob, jak být v životě úspěšná, zabezpečit se a plnit si to, co bych chtěla (cestování, auto pro taťku, dům apod.). V čem jsem asi dobrá a v čem bych mohla být ještě lepší a mohla toho využít. Miliony myšlenek, které míváme asi všichni, když nevíme, kam dál - a jediné, co z nich vzešlo, byl pořádný headache. Byla jsem ztracená. Nemělo to žádný výsledek a tehdy jsem si řekla, že na to jdu asi blbě.<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKEYJwZcFPiVpFORYO9Kdc114krqWJK_NkwS2Yjo-nipcGI1ghUuU1Y7dqghGdAO8qOUB4fYMNHE78Pm-PKKP15Pd52IAyCOWanOWjE8K-9Gz9DBL-Ys3Pm4R9hAzUo-TcIBJ2-bVC_A/s1600/49199c5a0b44640cb5d9114e7c3cab1a.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKEYJwZcFPiVpFORYO9Kdc114krqWJK_NkwS2Yjo-nipcGI1ghUuU1Y7dqghGdAO8qOUB4fYMNHE78Pm-PKKP15Pd52IAyCOWanOWjE8K-9Gz9DBL-Ys3Pm4R9hAzUo-TcIBJ2-bVC_A/s400/49199c5a0b44640cb5d9114e7c3cab1a.jpg" width="257" /></a><br />
Co kdybych místo toho, abych přemýšlela nad tím, co mi celkem jde, a jak toho využít, přemýšlela nad tím, kde se vidím, ať už to zní nereálně jak jen chce.. A udělala všechno proto, abych se tam dopracovala, i když se mi zdá, že v těch předmětech ve škole jsem nebyla nejlepší? Co kdybych namísto hledání sama sebe, vytvořila sama sebe? Představila si, jakou bych chtěla v budoucnu být a pracovala na tom. - Měla jsem nový postup, ale co bude tím cílem?<br />
<br />
Řekněme, že už to byl víc než rok, co jsem byla v USA, žila jsem au pair život, přemýšlela nad tím, na jakou školu v ČR půjdu a přitom věřte nebo ne - úplně jsem za tu dobu zapomněla na to, že jsem do USA původně jela kvůli tomu, abych si zlepšila angličtinu do takové míry, abych byla schopná studovat vysokou v angličtině. Jednoho večera mě to prostě trklo a najednou jsem byla plná odhodlání.<br />
<br />
Status z FB: ,,<span style="font-family: Helvetica; font-size: 12px;"><span style="color: #cccccc;">Sometimes when life leads you somewhere, in meanwhile you forget what the original plan was. I don't know how I ended up planning to play it safe but there's no way to do it so. It just wouldn't make me happy.</span></span><span style="font-family: inherit;">"</span><br />
<br />
Vrátila jsem se k původní myšlence. Jaká byla ale původní myšlenka toho, co jsem chtěla v životě dělat. V dětství se to u mě střídalo od architekta, přes doktora po letušku apod. Ale co bylo to první, co jsem opravdu chtěla? Než jsem to začala měnit všechno vlivem školy, rodiny, toho co mě zrovna v tom období bavilo nebo mi šlo. Kterou odpověď jsem intuitivně zakroužkovala jako úplně první, předtím než jsem ji přeškrtla a zvolila jinou možnost, jen protože ta první mi přišla až moc lehká nebo naopak nereálná. A jako při testu ve škole jsem pak po jeho vyhodnocení přišla na to, že ta první původní a přeškrtnutá byla ta správná..<br />
<br />
Hmm.. Vlastní hotel?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAvl9wGUnnSoVGM4ZDOk4zUhbVxUnRAs3n7EYyWUtZlBudrNZq0xmIsSO5ZRg9NgZJZwQUkb1muygO4RPIXaBA0aZgbAEuWolAHUqjbVgMEDUiWzG57jZjhAfciKyrnQQIy6wKRv9zNw/s1600/large-5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAvl9wGUnnSoVGM4ZDOk4zUhbVxUnRAs3n7EYyWUtZlBudrNZq0xmIsSO5ZRg9NgZJZwQUkb1muygO4RPIXaBA0aZgbAEuWolAHUqjbVgMEDUiWzG57jZjhAfciKyrnQQIy6wKRv9zNw/s400/large-5.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Pokračování v dalším článku.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-65226519236230556822015-10-11T23:12:00.003+02:002015-10-11T23:12:55.753+02:00První týdny v PrazeNa začátku měsíce jsem se oficiálně přestěhovala do Prahy a začala chodit do školy. Mám za sebou první týden školy a jsem nejvíce nadšená. Nevím, jestli to je tou pauzou od školy nebo tím, že to je něco nového nebo jsem si prostě vážně dokázala vybrat něco co mě bude bavit, ale doufám, že mi to vydrží, tak držte pěsti.<br />
<br />
Studuji teda International Business. Trochu jsem se bála studia v angličtině, když jsem nevěděla, co od toho čekat, ale teď mi to nejvíce vyhovuje. Dokonce když jsem musela jít na přednášku v češtině jednoho nepovinného předmětu, který jsem si zapsala navíc a který bych jinak nestíhala kvůli mému rozvrhu, tak mi to připadalo úplně divné, když na náš profesorka mluvila česky.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Kromě běžných předmětů, jaké jsou na oborech ekonomického zaměření, jsme měli možnost vybrat si z několika jazyků. Máme angličtinu, což je nejvíce super, protože je pořád co zlepšovat a co se učit. Kromě toho mám fráninu, kterou jsem se na gymplu moc nenaučila stejně jako většina dalších lidí, co na ni šla - nebudu rozvádět proč. A jelikož mě jazyky baví a řekla jsem si, že toho využiju co nejvíce, abych v budoucnu měla více možností a taky protože, kdyby to bylo jednoduché tak by mě to nebavilo, přidala jsem si nepovinný jazyk čínštinu :D. Samozřejmě, jednou jak jsem se na ni přihlásila tak už není cesta zpátky. Musím zvládnout zkoušky, jinak bych musela opakovat předmět v dalším semestru atd. Mám za sebou první dvě dvouhodinovky a zatím mě to vážně baví. Sice teprve probíráme základní pravidla, výslovnost apod., ale je to vážně něco úplně jiného a je to prostě hrozně zajímavé a drsné.. :D<br />
<br />
Tím, že je obor v angličtině, máme v hodinách kolem sebe zajímavé lidi a taky profesory ze všech koutů Evropy i Asie.<br />
<br />
Jinak jsem se už zabydlela na bytě. Musím říct, že jsem to vyhrála, protože tak hezký byt za přijatelnou cenu na pražské ceny, v dobrém místě a s milionovými spolubydlícími se jen tak nenajde, k tomu mám jako bonus samostatný pokoj.<br />
<br />
Moc lidí v Praze zatím neznám, ale to přijde. Nicméně, mám tady pár dobrých kamarádek a super spolubydlící, kteří mi to usnadňují a nemůžu si vůbec stěžovat.<br />
<br />
Teď si jen najít nějakou fajn brigádu, až je z čeho platit účty a bude to úplně nejlepší.<br />
<br />
Občas to je těžké, ale pozitivita a odhodlání mě zatím neopouští. Dream big!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2Fwt76iF2gLOa56qptaciHqrLSbaegeanmXQsJPI4DnP-y_vHHNbFCgIWjvNy3QCu5bW55K7gBqe8AsNCHq2gjQNeI2_HODHLn2-TJygy2F7233KoR032bhvxU23srLHI4eBCrJnew/s1600/56773_4243317794581_660761196_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2Fwt76iF2gLOa56qptaciHqrLSbaegeanmXQsJPI4DnP-y_vHHNbFCgIWjvNy3QCu5bW55K7gBqe8AsNCHq2gjQNeI2_HODHLn2-TJygy2F7233KoR032bhvxU23srLHI4eBCrJnew/s640/56773_4243317794581_660761196_o.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Příští víkend mi přijíždí první návštěva - ex au pair od mé host rodiny - Francouzka a ex babysitterka od mé host rodiny - Američanka. Obě jsou skvělé a těším se, až jim to tady ukážu, i když to tu tolik zatím neznám :). Ještě k tomu bude příští víkend i light festival, prostě perfektní načasování :).<br />
<br />
Pokud jste z Prahy tak let me know! Je to sice teď busy, ale pak určitě se nějaký čas na kafe najde :).<br />
<br />
Přemýšlela jsem, že tenhle blog nemá žádné specifické téma jako např. předtím můj au pair blog, který byl hlavně a au pair životě a cestování s tím spojeným. Nevím, jestli to je úplně dobře.. V poslední době mi ale celkem chybí inspirace, takže kdyby vás něco napadlo nebo byste chtěli něco vědět tak let me know! :) Každá připomínka/kritika ať už dobrá nebo ne, bude fajn :).<br />
<br />
Mějte se krásně a užívejte si podzim, i když už více připomíná zimu.<br />
<br />
Stay positive and classy!<br />
<br />
xoxo,<br />
<br />
Mia<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-8225755147216344962015-09-20T07:13:00.000+02:002015-09-20T07:13:55.881+02:00San Francisco - dovolenáPondělí a úterý jsem strávila v nedalékém univerzitním městečku Berkeley u kamarádky. První den jsme se podívaly do downtown, prošly si campus univerzity a samozřejmě jsme měly milion věcí, které jsme si chtěly říct..<br />
<br />
Zašly jsme si na oběd do thajské restaurace a dobře jsme udělaly.. Jídlo bylo výborné.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXj5k297t4PY5U8Jhvayg1FKaNm3xF2dNSd3FRgfqCvsIzMab-NuDQbQh6p-tLJbhb9m4v1QbvBjZloP6LDMA9-Y2OV5314O5hktdhoOItIwAqagM7lvHZYytRUnGnVHGSz26PR82DDw/s1600/IMG_5045.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXj5k297t4PY5U8Jhvayg1FKaNm3xF2dNSd3FRgfqCvsIzMab-NuDQbQh6p-tLJbhb9m4v1QbvBjZloP6LDMA9-Y2OV5314O5hktdhoOItIwAqagM7lvHZYytRUnGnVHGSz26PR82DDw/s320/IMG_5045.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ9nDbE6KA1SvSsqQVOTQ9OEYw7h8pms3IqOjevI98S7dsSPrDirH0-ABVlCSIgomGFPGFH7gpVogl0MqP8_3-wjG6EmEcolKm6EZvhH2YC_xgsproPSMJ1dZKj9FEm1Yzm0u16uMDzA/s1600/IMG_5047.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ9nDbE6KA1SvSsqQVOTQ9OEYw7h8pms3IqOjevI98S7dsSPrDirH0-ABVlCSIgomGFPGFH7gpVogl0MqP8_3-wjG6EmEcolKm6EZvhH2YC_xgsproPSMJ1dZKj9FEm1Yzm0u16uMDzA/s320/IMG_5047.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6IwbmVxJxqPNdtwep092l1GCxnLzWLRchrFJNBJ4QiLgrE3BhiZBpfXfzlv70NrbrwprtGKim9zBAAok0yAdqyJTMcyGqNrDA2apvBQy06y6_OYeWKdZKFRwx-gxjC-5nH-ahvkuehg/s1600/IMG_0930.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6IwbmVxJxqPNdtwep092l1GCxnLzWLRchrFJNBJ4QiLgrE3BhiZBpfXfzlv70NrbrwprtGKim9zBAAok0yAdqyJTMcyGqNrDA2apvBQy06y6_OYeWKdZKFRwx-gxjC-5nH-ahvkuehg/s320/IMG_0930.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikzyE55phyoFV2wqlJFOp_eJt9PJFUQ7zaWWoVxFO2loKemJngQUU4WdToMt-kWvWriAocCkBJXdnWXqjxfpBZTuDdRpc6NMjvp2G0PcBZmkX5HwZsqix1AvYRxGKSgZRNUoay0QVfRw/s1600/IMG_0931.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikzyE55phyoFV2wqlJFOp_eJt9PJFUQ7zaWWoVxFO2loKemJngQUU4WdToMt-kWvWriAocCkBJXdnWXqjxfpBZTuDdRpc6NMjvp2G0PcBZmkX5HwZsqix1AvYRxGKSgZRNUoay0QVfRw/s400/IMG_0931.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr>
</tbody></table>
Po procházce campusem jsme zkusily Cream zmrzlinu. Servírovali ji jako sandwich mezi dvěma cookies, což mi přišlo už moc, takže jsme si daly normální cone. Krom toho měli ještě i ice cream taco, což bylo ještě vtipnější.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
Úterý kolem poledne jsme byly zpátky v SF, zašly si spolu ještě na oběd v downtown a pak jsme se každá vydala tam, kam jsme potřebovaly. Já - domů. Šla jsem na večeři s dvojčaty, což bylo super. Pro změnu jsme měli italské jídlo v jedné z mých oblíbených restaurací tady.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Středa byla pro mě odpočinková. Možná to bude znít lame a chápu, že lidi, kteří tady nebyli nikdy předtím by využili každičký den, aby viděli co nejvíc. Ale já to beru trochu jinak. Přijela jsem si tady odpočinout a když člověk pořád někde běhá po městě tak si zase tolik neodpočine. Takže jsem se prošla do obchodu poblíž našeho baráku, koupila si něco k jídlu a pár dalších drobností a šla jsem hezky zpátky domů. Večer jsme měly s nejstarší, která nemohla den předtím, special veřeři. Objednaly jsme si domů sushi. Ještě jsem jí pak pomohla trochu s úkolem a šlo se na kutě.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Čtvrtek - přijde mi, že nepíšu o ničem jiném než jen o jídle, ale.. Vždycky když se s někým sejdu tak jdeme klasicky na jídlo. Sešla jsem se na oběd s kamarádkou a pak na večeři s další kamarádkou Američankou, která mimochodem za mnou přiletí v půlce října do Prahy tak na to se hrozně moc těším. Mám tyhle lidi hrozně moc ráda. Je to ten typ lidí, které nevidíte strašně dlouho, ale pak když už se vidíte tak nejsou žádné trapné chvilky ticha. Prostě navážete tam, kde jste skončily a přijde vám, že jste se viděly před týdnem a ne před rokem.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Večeře byla v mexické restauraci (pro změnu) v downtown. Tam jsem jela autobusem. Busy v SF jsou plné chudých lidí povětšinou a v noci tím člověk jet sám nechce, obzvlášť z downtown. Úplně jsem zapomněla na to, jaké to tady je z té horší stránky. To je problém s minulostí. Člověk si tak nějak hlavně pamatuje to dobré a ty špatné stránky mnohdy vypustí. SF mi chybělo, ale chyběly mi samozřejmě ty plusy. Pořád jsem moc ráda, že jsem tady jela, nicméně mě to taky vrátilo do reality a najednou jsem si vzpomněla taky na tu druhou stránku. Ale o tom třeba v dalším článku.</div>
<div>
Na kamarádku jsem čekala před restaurací. Měla přijet z práce vlakem, ale měla zpoždění tak jsem šla dovnitř a tam jsem si sedla na lavičky, jelikož mě nemohli usadit ke stolu, dokud nedorazila kamarádka, abych neblokovala stůl pro další hosty. Vedle mě čekal další týpek a pak přišel další. Co na SF miluju je to, že lidi nemají problém dát se s někým cizím jen tak do řeči. Po 5 minutách povídání, jak dlouho kdo čeká a na koho a po představení se sobě navzájem jsme tipovali, komu dorazí kamarád/ka první a celkem jsme se bavili. Říkala jsem.. we may end up having dinner together. A upřímně by mi to absolutně vůbec nevadilo. Protože tohle na lidech tady miluju, dokážou se spolu bavit o všem možném a přitom naprosto bez jakéhokoliv očekávání, bez tlaku, bez toho aby si museli vyměnit kontakty a být z nich kamarádi. Prostě se potkají, mají great time a jdou každý domů se super pocitem, že nepromarnili večer, ale užili si ho a navíc se třeba dozvěděli něco zajímavého. V Česku pokaždé když se dáte s někým do řeči tak mám pocit, že lidi čekají, že to musí někam vést a pokud to nikam nevede, tak jim to nedává smysl. Ať už k přátelství nebo čemukoliv jinému. </div>
<div>
Anyway bavili jsme se namísto nudného tichého vysedávání, dokud nepřišla moje kamarádka. </div>
<div>
Myslela jsem, že tam budem tak hodinku, max. dvě, ale nejspíš bychom tam byly ještě doteď, kdyby nemusela na vlak :D. Domů jsem si zavolala auto. Je to nejspíš jediná bezpečná možnost, jak se dostat domů tady v noci obzvlášť když člověk cestuje sám.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Pátek ráno další sraz s další kamarádkou a nádherná procházka městem. Počasí bylo fakt super, až jsem se trochu spálila. A opět hodina na povídání by nám nestačila. </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfzKSOHzPShw6zpmqwfSXbwBOQVNARnZ_qekB7Eip9QvyzOUzS2LCApZvEHnNcqzXQ6AHvIpRtZxlgL-eeW9S_lwo16niXTggymIxNZYR_OPEH1Qhp8-9SE4s-1btsZINmOMLL-6ST7Q/s1600/IMG_5095.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfzKSOHzPShw6zpmqwfSXbwBOQVNARnZ_qekB7Eip9QvyzOUzS2LCApZvEHnNcqzXQ6AHvIpRtZxlgL-eeW9S_lwo16niXTggymIxNZYR_OPEH1Qhp8-9SE4s-1btsZINmOMLL-6ST7Q/s400/IMG_5095.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmUFMSVSOjebGZ_5Nce_41ujdLCBpy5X9OgFlk1rxB8tRb6Sd2B1sGcTx0OSpQ1IZT0UZQkDPM5djXFkKWtjkzziMwVYpvzjRZNai2bMggkGpqwSt1hojUdmfSWIRfDuOabLd-D0xOxg/s1600/IMG_5104.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmUFMSVSOjebGZ_5Nce_41ujdLCBpy5X9OgFlk1rxB8tRb6Sd2B1sGcTx0OSpQ1IZT0UZQkDPM5djXFkKWtjkzziMwVYpvzjRZNai2bMggkGpqwSt1hojUdmfSWIRfDuOabLd-D0xOxg/s320/IMG_5104.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOj5Mmi9hzzsAdB-R5GlD18r9ozHSVbscSD31gTqyO84jeZ1pKSHx3Fjuwbso14hYF-OYXTN7D84JJ_EAkkX0ch9oc3_pQurCOloNM4grfPe7oNA1Ed5wqnzkn5l9rXaKRmRELanOLtg/s1600/IMG_5107.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOj5Mmi9hzzsAdB-R5GlD18r9ozHSVbscSD31gTqyO84jeZ1pKSHx3Fjuwbso14hYF-OYXTN7D84JJ_EAkkX0ch9oc3_pQurCOloNM4grfPe7oNA1Ed5wqnzkn5l9rXaKRmRELanOLtg/s320/IMG_5107.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsS88pd0n-EjrSZCTbtikBYpEhxMgpFpsTMrpkDH9hnoaHyXAiSqWpvT4SNklHeHMAPv5obGMuN3B7owep2Efa0Kd5IjvigUaZYnu8-5p0sUeKZRxHgY1x2yNOMH_kbUMXB7jbuiZpVg/s1600/IMG_5109.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsS88pd0n-EjrSZCTbtikBYpEhxMgpFpsTMrpkDH9hnoaHyXAiSqWpvT4SNklHeHMAPv5obGMuN3B7owep2Efa0Kd5IjvigUaZYnu8-5p0sUeKZRxHgY1x2yNOMH_kbUMXB7jbuiZpVg/s400/IMG_5109.jpg" width="400" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Večer jsem si užila s dětmi a rodinkou doma. Všichni jsme spolu povečeřeli a pak jsem s dvojčaty hrála ping pong. Samozřejmě doma žádný pingpongový stůl nemají takže jsme použili normální stůl, přehradili ho dlouhou lodí z lega a místo pálky měl malý obrovský kartáč na vlasy a já s malou jsme používaly knížku. Zasmáli jsme se tak jak už dlouho ne a byla to paráda :)</div>
<div>
<br /></div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-49199526284295804472015-09-14T17:28:00.000+02:002015-09-14T17:28:03.955+02:00Doma ❤️Tenhle týden byl šílený :) v dobrém slovasmyslu. Abych navázala na předchozí článek..<br />
<br />
Do Prahy jsem dorazila se segrou dopoledne. Jela jsem se kouknout na nový byt - na svůj nový pokoj. Seznámila se s další spolubydlící a šly se přidělat klíče. Se segrou jsme se vydaly do Ikey koupit postel, matraci apod. To byly pálky zase. Nicméně jsme si užily spoustu legrace. Na byt jsme dorazily k večeru a skočily jsme na jídlo. Pak jsem odprovodila segru na vlak a šla zpátky na byt.<br />
<br />
Moc se mi tam líbí a co je hlavní, spolubydlící, které jsem zatím potkala se zdají super :). Jedna z nich se mnou ponocovala a počkala asi do 3 do rána, kdy jsem se vydala směrem na letiště.<br />
<br />
Hrozně moc jsem se těšila.<br />
<br />
Čekaly mě celkově 3 lety. První z nich byl do Londýna a byl naprosto v pohodě.<br />
<br />
<a name='more'></a>V Londýně přestup. Došla jsem ke gatu a ještě jsem čekala než ho otevřou. Další let byl na JFK a jelikož to bylo nějakých 9 hodin tak jsem se konečně i prospala. Chvíli jsem měla divný pocit, bylo přeci jen 11. září, ale zakázala jsem si na to myslet. V New Yorku na letišti začal chaos. Přistáli jsme asi o půl hodiny později než jsme měli, ale já byla pořád v pohodě. Měla jsem na přestup ještě 2, 5 hodiny. Jako první jsme přišli k pasové kontrole. Tam přede mnou stály stovky lidí. Pořád jsem nepanikařila, říkala jsem si, že i kdybych tam měla stát hodinu tak to pořád stíhám. Uběhla hodina, přede mnou pořád minimálně 100 lidí a navíc úředníci zmizeli. Prý střídání směn. Po 5 minutách přišli asi dva a začali se chystat, což jim zabralo dalších 5 minut minimálně. Koukla jsem na čas a zbývalo mi nějakých 40 minut než začne boarding a cca hodina než zavřou dveře letadla.<br />
Jak se říká, líná huba, ... Šla jsem se zeptat jedné slečny, co to tam organizovala, že excuse me ale mám connecting flight a boarding je za 30 minut. Tak mě pustila před ostatní. U kontroly se mě ptali jako vždycky na spoustu otázek. Úředník viděl, že jsem tady byla jako au pair předtím a ptal se mě mimo jiné, co dělám v ČR. Když jsem řekla že v říjnu začínám školu tak se mě zeptal proč jsem si ji neudělala nejprv a pak nejela jako au pair.. Really?<br />
<br />
Běžela jsem pro kufr. Jelikož jsem vstoupila na území USA, musela jsem si vyzvednout kufr, nechat popřípadě proclít věci, které jsem přivezla a jít zase na check in a projít si celým tím procesem znovu. Přijdu ke kufrům.. Tím, jak mi ta kontrola zabrala tolik času, tak i můj kufr na mě čekal poměrně dlouho stejně jako další kufry XY pasažerů, kteří mezitím přistávali. Kufry už nebyly na pásech, ale všude po podlaze a byly jich tam desítky. Takže jsem začala hledat svůj krásný černý kufr mezi těmi desítkami dalších černých kufrů :D. Po 5 minutách jsem ho našla. Zase rychle k okýnku s papírem, že nic k proclení nemám. Naštěstí se rozhodl mě nekontrolovat. Pak další okýnko a prý jak to, že nemám na kufru štítek s tím, že letím do SF. Říkám, že nevím, že to asi někdo utrhnul. Takže mě poslali ještě na další check in, kde jsem paní vysvětlovala situaci. Zeptala se mě, jestli to je 100% můj kufr. Koukla jsem rychle pro jistotu ještě dovnitř. Ok, odbavila mi ho.<br />
<br />
Další běh k security a takovému tomu rentgenu, abych už mohla ke gatu. Zbývalo mi 10 minut do boarding a upřímně moc mi do smíchu nebylo. U security zase řada jako blázen. Šla jsem rovnou za tou paní tam, tak mě pustila před všechny lidi v řádě přímo k týpkovi, co kontroloval zase pas a letenku, pak zase řada k rentgenům, tak zase jsem se ptala všech lidí excuse me ale že mám boarding za 5 minut... Stálo jich tam asi 20. Konečně jsem vyložila věci na pás, ale tam se to urychlit nedalo, na páse měli věci lidi přede mnou. Prošla jsem, posbírala si věci a začal sprintík ke gatu přes celý terminál. Boarding už dávno začal. Zabralo mi to nějakých 6-7 minut. Doběhla jsem tam naprosto vyřízená, ale hlavní je, že jsem to stihla akorát na čas.<br />
<br />
Let do SF byl super, měli jsme menší letadlo, silnější turbulence občas, ale letadlo bylo celkem nové a krásné. Taky jsme do SF doletěli o 30 minut dřív. Cena wifi na půl hodiny 8 dolarů skoro, to mě málem porazilo, jelikož jsem potřebovala na email, ještě napsat host mom atd. ...<br />
<br />
Na letišti v SF jsem se modlila, aby tam můj kufr byl a hodně se mi ulevilo, když jsem ho viděla. Nevěděla jsem totiž, jestli to stihnul do letadla, když jsem to sotva stíhala já.<br />
<br />
Na letišti v SF už na mě čekalo černé auto s řidičem, které pro mě poslala rodinka. Bylo to super a při tom hrozně zvláštní být zase tady, projíždět všemi těmi ulicemi, kudmi jsem jela nespočetněkrát. Zazvonila jsem a jako první mi přišel otevřít malý, pak se přiřítila nejstarší spolu s host mom. Přivítali jsme se a šli jsme nahoru, kde byla jejich nová au pair a taky pak přišel host dad. Jen jsem neviděla malou, která měla sleepover. Čekali na mě s večeří, tak jsme všichni spolu povečeřeli. Řekli si novinky atd. Šla jsem spát celkem brzo, byla jsem ko.<br />
<br />
V sobotu dopoledne jsme jeli na brunch do klubu, kde už byla i malá. Div, že na mě neskočila jak mě viděla :D. Všichni chtěli sedět vedle mě, takže jsem seděla v čele stolu. Děti mi chyběly neskutečně. Mám pořád takové smíšené pocity. Všechno vypadá tak stejně, ale přitom mi to přijde tak jiné. Děti se moc nezměnily, akorát jsou o dost větší a dospělejší. Malý chtěl jít hned si se mnou hrát s míčem. Měla jsem pro ně nějaké menší užitečnější dárky, ale i tak se hodně líbily. Každý dostal takovou cute sadu sticky notes a malá mi hned na jednu z nich napsala I love you :)). Malý si hned vzal na sebe mikinu, kterou dostal a holky se hádaly, která bude mít které tričko.. oops. S nejstarší jsme byly chvilku samy a úplně krásně jsme si pokecaly. Host dad mi říkal, že thank you for coming to visit us a host mom byla taky moc ráda, že mě vidí. Přivítali mě s otevřenou náručí a to do slova. Dokonce mi už řekli, že příště můžu přiletět třeba na Floridu, že bych to měla i blíž..<br />
<br />
V sobotu odpoledne jsem se potkala s holkami z ČR ze střední, které tady přes léto pracovaly a teď cestují. Říkaly jsme, jaká náhoda, že zrovna tenhle víkend jsou taky v SF :).<br />
<br />
A máme nedělní ráno. Chystáme se dnes s rodinou na brunch, zase do jiného klubu a pak se uvidím ještě s holkami. Zítra odjíždí.<br />
<br />
Na další týden mám plány s kamarády, co žijí tady a taky s rodinkou. Už teď se mi nechce zpátky, i když se těším na Prahu a na školu a na některé lidi v ČR. Tady si prostě připadám tak nějak víc doma.. I když život tady bych si dovolit momentálně nemohla. But who knows.. třeba jednou.<br />
<br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTGu-0nl-6uWQjNW9MJEWhiXgPXOTTfNWPXNF_RIPBG_9878bwOVtME-X92SWlpPP36NH5St-ufpwcCpASZm1VzR8CN1SC2xCZSFfRyeA9mfIZJjXhr1kBWxU01_m4btj8KdHEegEFPA/s1600/IMG_0922.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTGu-0nl-6uWQjNW9MJEWhiXgPXOTTfNWPXNF_RIPBG_9878bwOVtME-X92SWlpPP36NH5St-ufpwcCpASZm1VzR8CN1SC2xCZSFfRyeA9mfIZJjXhr1kBWxU01_m4btj8KdHEegEFPA/s400/IMG_0922.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Coit Tower</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmtVDlS5fKJ53qwW2XohGUnHawx1-0bdvTuqZCTLrMfqj35aKFnic6VnNk6DRNetiVQASRUINhp5KISvC9cesJRPz4sdidZyOmcTyXJdU1K2mqTRy9IRqFiIelKQfywPD0kXPSbEC52A/s1600/IMG_0923.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmtVDlS5fKJ53qwW2XohGUnHawx1-0bdvTuqZCTLrMfqj35aKFnic6VnNk6DRNetiVQASRUINhp5KISvC9cesJRPz4sdidZyOmcTyXJdU1K2mqTRy9IRqFiIelKQfywPD0kXPSbEC52A/s400/IMG_0923.jpg" width="266" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhop70BgZm4pTRSoPk2cN879wEEFvifxYXAexcLjz6o7ctBu47itlGYfqLP9n8d27c888hI1hKWZDA3V3AcNY9u-pnnGitp5qrJMPUi-EoUNF-vlFz2LcuJNDpQ3c6EiUsUY7yPxH1Xqw/s1600/IMG_0925.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhop70BgZm4pTRSoPk2cN879wEEFvifxYXAexcLjz6o7ctBu47itlGYfqLP9n8d27c888hI1hKWZDA3V3AcNY9u-pnnGitp5qrJMPUi-EoUNF-vlFz2LcuJNDpQ3c6EiUsUY7yPxH1Xqw/s400/IMG_0925.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM3KoG4IqjlucUXOx1NVGpw-__PUghADjizPm0nIbAfp2aYpJuvXcGJMP94lgGbOJ0fHjuRhAPbzgLHaI4phHPw4A2S7frhdreVPWC0tBjmYzZG5YmBpmtpq6Ac2GFBPq9MjSdgUioHw/s1600/IMG_0929.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="425" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM3KoG4IqjlucUXOx1NVGpw-__PUghADjizPm0nIbAfp2aYpJuvXcGJMP94lgGbOJ0fHjuRhAPbzgLHaI4phHPw4A2S7frhdreVPWC0tBjmYzZG5YmBpmtpq6Ac2GFBPq9MjSdgUioHw/s640/IMG_0929.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-25174770121701892772015-09-10T20:35:00.000+02:002015-09-10T20:35:26.255+02:00Do it NOW a mini soutěž<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">V pondělí balení, v úterý vybalování, ve středu balení a jede se dál. Z pondělí na úterý v noci jsem se vrátila z Anglie. Naši pro mě přijeli na letiště, abych byla doma co nejdřív. Během úterý a středy jsem se narychlo viděla s většinou rodiny, zařídila jsem všechno potřebné a do toho jsem stihla kadeřnici. Máme čtvrtek 5 ráno a já sedím zase ve vlaku na cestě do Prahy. Jedu se podívat na svůj budoucí pokoj, zařídit pár věcí a v noci se vydávám opět na letiště. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Po propracovaném létě v Anglii, kdy se mi podařilo našetřit něco extra, jsem se rozhodla zajet si na dovolenou ještě než nastoupím do školy.</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"></span></div>
<a name='more'></a><div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Taky jsem si říkala, kdo ví co bude za rok nebo za dva, už pak nemusí být peníze, nemusí být čas.. Ne že by teď to všechno bylo úplně ideální, ale co si budem říkat, úplně ideální to nebude nikdy. Vždycky bude člověku něco chybět a vždycky se najde důvod, proč zrovna není na to ta správná doba. A dokud se člověk sám neodhodlá a neřekne si TEĎ tak taky může čekat tak dlouho až to propásne úplně všechno. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Občas mi připadá, že někteří lidi čekají na to, až se věci naplánují a urovnají tak nějak samy. Čekají na to, co jim život přinese dobrého, ale přitom nevyvíjí aktivně žádné úsilí. Nic jim není dost dobré a čekají až přijde to lepší. Vždycky přece přijde něco lepšího. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Ano přijde, ale člověk taky musí něco obětovat, něco udělat, zkusit se pohnout z místa, zkusit si projít nejprve tím, co se nabízí, udělat si o tom reálný obrázek a pak jít dál. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaZc6eNi7jxm3HfUaa_xktm-QLbFxs8fo0QPoR1Olk-Vhulktk1oWGY7zDLvJNwSUbDr1WOLYtmrA7EmV6PRhwNfB-pJ0E58P2lAU0Iy753vAIqqicM0ZiX8TLtpZZbm-0A4pVbcW6fA/s1600/large-3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaZc6eNi7jxm3HfUaa_xktm-QLbFxs8fo0QPoR1Olk-Vhulktk1oWGY7zDLvJNwSUbDr1WOLYtmrA7EmV6PRhwNfB-pJ0E58P2lAU0Iy753vAIqqicM0ZiX8TLtpZZbm-0A4pVbcW6fA/s320/large-3.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Anyway,</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">ještě neprozradím, kam letím. Věřím tomu, že se mi povede napsat článek odtamtud ještě než se vrátím zase domů a na instagram určitě hodím nějakou tu fotku ještě dřív. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<br /></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Teď mě tak napadlo.. Ti kdo čtete můj blog delší dobu, viděli jste můj bucket list apod., byste mohli uhodnout, kam že to letím. Pojďme něco zkusit..</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Pošlu pohled z XY prvním 5ti lidem, kteří mi napíšou na email správnou odpověď. Prosím jen na email, aby to bylo jednodušší s domluvou :) komentáře nebudu brát v potaz.</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Email: </span>mia.traveller@gmail.com</div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">xoxo,</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Mia</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; font-family: Helvetica; font-size: 11px; min-height: 13px;">
<br /></div>
<br />
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; font-family: Helvetica; font-size: 11px; min-height: 13px;">
<br /></div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-20404755581393975802015-08-08T11:11:00.000+02:002015-08-08T11:11:15.710+02:00Tak trochu nám to tady padá na hlavuPoslední týdny byly moc fajn. Doma byla sranda a v práci to bylo celkem v pohodě. Hlavní majitel firmy odjel na týden pryč, takže všichni v naší velké kanceláři trochu ožili a dovolili si občas se něčemu zasmát a celkově atmosféra byla uvolněnější. <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg__Sd2_wtMzM2S19Djd68D62QGMES2lW2GdIwJ3MXS4_euS82QjIh7lHrl6ywlHBbGcXNtE4YLR4kSDo9Ge-1kJ-P7lOXVE5MXi88j7wZ-npydngBIHBIbssqs5fh_QBFBH5zaXVjE2Q/s1600/large.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg__Sd2_wtMzM2S19Djd68D62QGMES2lW2GdIwJ3MXS4_euS82QjIh7lHrl6ywlHBbGcXNtE4YLR4kSDo9Ge-1kJ-P7lOXVE5MXi88j7wZ-npydngBIHBIbssqs5fh_QBFBH5zaXVjE2Q/s320/large.png" width="320" /></a></div>
<div>
Dokonce kuchyně doma byla zázračně po celou dobu relativně čistá, ale to jsme ještě nevěděli, co se na náš chystá. V koupelně jsmě měli takový zdánlivě nevýznamný problém. Pokaždé, když šel někdo do sprchy, tak z ní vytékala voda ven na podlahu, jelikož taková ta sprchová vanička byla hrozně nízká a odtok nestíhal. Vždycky se to vytřelo, ale nějakou dobu to tam na té podlaze bylo než člověk vylezl ze sprchy a taky je nás tady hodně takže takhle ta voda tam vytekla tak cca 10x denně. </div>
<div>
Jednoho krásného anglického (zamračeného a studeného) rána jsem vstala - zase jako první. Všichni ostatní začínají v práci později. Udělala jsem si snídani a chystala si věci do práce v naší jídelně/obýváku, která je hned vedle kuchyně. Mezitím vstala jedna z mých housemates a šla si dát sprchu do koupelny, která je hned nad kuchyní. </div>
<div>
Chystám si ty věci a koukám ještě ven, jestli tam už prší a jestli si mám rovnou vytáhnout deštník, když v tom slyším kapky vody, ale venku žádný déšť nevidím. </div>
<div>
<a name='more'></a>Kouknu do kuchyně, kde se už kapky pomalu začaly měnit v proud tekoucí vody - z našeho kuchyňského stropu. Nejprv jsem se ironicky zasmála ,,to už si snad dělají p*del", pak jsem si uvědomila že je někdo v koupelně a běžela jsem nahoru jim o tom říct. Přímo tam, kde se objevila velká mokrá skrvna a kde to protékalo totiž bylo světlo v kuchyni a hned nad tím v koupelně stála těžká vana, takže si dokážete představit, že moje představivost zapracovala. Klepu teda na housemate, že ať se rychle dosprchuje, ať to s ní nespadne.. Šla jsem o tom říct ostatním, kteří někteří už byli napůl vzhůru a pokud ne tak je probudil můj smích, protože už jsem to v jednu chvíli nevydržela. Šel tam jeden z kluků a já jsem běžela do práce. Už tak jsem trochu nestíhala.</div>
<div>
V práci jsem to nahlásila šéfovi, který nám ten hromadný pronájem zařídil a ten to začal okamžitě řešit tím, že tam poslal někoho z farmy až se na to koukne. Mezitím mí housemates nahráli video na fb, jak z toho stropu vytéká hodně vody a jak mají na podlaze kyblík atd. Za necelou hodinku mi přišla smska ,,Teďka nám spadl strop." :D Well.. Nespadl celý, tady je fotka. Zrovna to ale spadlo ve chvíli, kdy se přijel na to kouknout ten chlap, takže skvělé načasování. </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_hZQSGMMpLeWqs_IAefKLEqPH10XvuabTDH_HoHNLErU7Q2RvdQvlXThN6zzs7mh68XmLHjML9mlw4r_lu27jLdYFlvKAQSzQCMsXdUUjEQ4j4cUUnr9BeddNqpAevkaZB_r_KiwmNA/s1600/IMG_4795.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_hZQSGMMpLeWqs_IAefKLEqPH10XvuabTDH_HoHNLErU7Q2RvdQvlXThN6zzs7mh68XmLHjML9mlw4r_lu27jLdYFlvKAQSzQCMsXdUUjEQ4j4cUUnr9BeddNqpAevkaZB_r_KiwmNA/s400/IMG_4795.jpg" width="300" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Zjistili, že trámy drží a jsou v pohodě. Jen spadla dřevotříska, když se tam držela voda. Takže to vyřešili tak, že ve sprše navýšili tu vaničku, aby už žádná voda netekla ven. Podlaha v koupelně byla a je ok, i když to na té fotce kuchyně vypadá, že tam je taková díra, že jde do té koupelny vidět :D. A strop v kuchyni obřezali, takže teďka vypadá takhle krásně:</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisnQ5TC5ZJrj4gDEU_6p3XCEff1j1n34Sdikws5lY6g_5Cw6LobpxcSIio4Ftsj8Ye1eEXL0ZYsxr6bzHeVploLyw9fsCzM4iFAlvLwuBPZsnW2pzmXGI4LqnH1_swdkJSecX2vPi36w/s1600/IMG_4797.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisnQ5TC5ZJrj4gDEU_6p3XCEff1j1n34Sdikws5lY6g_5Cw6LobpxcSIio4Ftsj8Ye1eEXL0ZYsxr6bzHeVploLyw9fsCzM4iFAlvLwuBPZsnW2pzmXGI4LqnH1_swdkJSecX2vPi36w/s320/IMG_4797.jpg" width="240" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Nás ale jen tak něco nepoloží takže mí skvělí housemates zašli na velký nákup a večer udělali obrovskou večeři pro všechny v americkém stylu (měli jsme burgery :D). Pořád se utvrzuju, že jsme se tady v tomhle baráku sešli super parta (až na pár issues s uklízením někdy :D).</div>
<div>
<br /></div>
<div>
V práci.. vrátil se majitel. Zadal mi velký úkol se slovy, že on i můj manažer tohle nesnášejí dělat a že odteď to bude můj úkol :D. Dělala jsem na tom dva dny, ale pak jsem dostala od něj pochvalu, což se tady nestává, jak už jsem psala předtím. Opět odjel a dal mi další takový úkol, tentokrát jel pryč na delší dobu takže v kanclu zase budeme mít větší klídek a pohodu a o to se do té práce těším více a více mě to baví.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Už jsem si zabookovala letenky domů. Poletím 7. září v noci takže 8. jsem doma a pak přijde velké překvápko a po něm stěhování do Prahy, začátek školy atd. Nudit se rozhodně nebudu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vypadá to, že dneska večer konečně půjdeme někam ven s holkami tak snad to vyjde a bude to super. Je na čase se trochu zkulturnit po těch necelých dvou měsících tady.</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkmqYbTLEMhIPpLWyEUqqtKH30U-7LCoNqCQTEF7CJBA8wRuc7liO4w1nI1ZlnkKFaZbgRJkqHH7u9HO2xiYPj78GHbMGvUYNLse5npnmnHPxMtqaFv3PmUyaAOrdu_zvk176qGQk7FQ/s1600/large-5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkmqYbTLEMhIPpLWyEUqqtKH30U-7LCoNqCQTEF7CJBA8wRuc7liO4w1nI1ZlnkKFaZbgRJkqHH7u9HO2xiYPj78GHbMGvUYNLse5npnmnHPxMtqaFv3PmUyaAOrdu_zvk176qGQk7FQ/s320/large-5.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div>
<br /></div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-29826030701910428052015-07-19T19:48:00.000+02:002015-07-19T19:48:20.837+02:00Bylo nás 11; Anglie 2<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgABIe76R-7woYx-zFgiH647GZXoZR50A2z4LJiowSObF4IAG44Nbau1DGTPD3a4VeenFV16XKanrhVsMQScXa3ECFPqkFCv9_sCZWv5jt6l17nZH5wTOvt2jnS6vZTlpY4SOWtlZptlg/s1600/IMG_4752.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgABIe76R-7woYx-zFgiH647GZXoZR50A2z4LJiowSObF4IAG44Nbau1DGTPD3a4VeenFV16XKanrhVsMQScXa3ECFPqkFCv9_sCZWv5jt6l17nZH5wTOvt2jnS6vZTlpY4SOWtlZptlg/s400/IMG_4752.JPG" width="400" /></a><span style="font-family: inherit;">Vůbec jsem netušila, že čas může utíkat tak rychle but here we go.. Další 2 týdny jsou tatam.</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Šíleně se tady ochladilo. Každý den je tady tak cca 10-16 stupňů takže chodím do práce navlečená do všeho možného, jelikož jsem si tady tolik teplého oblečení nebrala. Už by se to mohlo aspoň na pár dní změnit. </span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Bohužel přišly špatné zprávy, a to sice, že wifi v baráku nebude. Upřímně život bez wifiny by šel jen kdyby mi to nebránilo koukat na seriály a být v kontaktu s kamarády.</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Nové fotky jen tak taky nebudou, protože když už jdu do práce nebo na nákup potravin, tak to poslední, na co v těch 13 stupních a větru, myslím, je focení okolí.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"></span><br />
<a name='more'></a><span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Už nas tady bydlí jen 9 včetně mě. Odstěhoval se další kluk, a sice bychom teoreticky měli mít víc místa a času na použití koupelny a kuchyně, ale přijde mi to snad ještě horší. Dneska ráno přijdu do kuchyně, že si udělám snídani a kafe. S tím, že nikdy nenajdu čistý hrnek jsem se už smířila.. Ale dneska na mě čekalo další překvápko - na lince a různě na stole byly všechny misky od cereálií nebo ovesné kaše takže jsem byla už i bez misky :D. Takže jsem si místo oatmeal vzala chleba s pomazánkovým máslem.. Už jsem všechno to nádobí myla několikrát po ostatních a nebudu to dělat každý den, to se nezlobte.. Upřímně mě to začíná hodně vytáčet. Není to jen o mytí nádobí a o tom, že ta kuchyně vypadá naprosto nechutně.. Jde mi o to, že ti lidi jsou naprosto beohlední. Je jasné, že když si vezmou čisté nádobí a neumyjí si ho po sobě, tak ti ostatní nebudou mít z čeho jíst a pít, pokud to neumyjí po nich, ale to je asi nezajímá. Chápu, že se občas někomu stane, že nestíhá, ale tohle je tady každý den. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Na druhou stranu ti lidi jsou fakt super, jen to neuklízení po sobě to kazí.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Jeden z těch lepších dnů:</span><br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnJ-shS2u-RYTfNpw1FmW_cMis_sq7vaYSExsv_7ZKBCdLwsgMNQzs6Zc39BRbwpk3Z-gQAgSfUTAY-vFNG36ZIEV8lm1HEgQQtPG1-Laj_wnoBV116KS6XbElxMwUQyP-IMo0mf8MIA/s1600/IMG_4764.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnJ-shS2u-RYTfNpw1FmW_cMis_sq7vaYSExsv_7ZKBCdLwsgMNQzs6Zc39BRbwpk3Z-gQAgSfUTAY-vFNG36ZIEV8lm1HEgQQtPG1-Laj_wnoBV116KS6XbElxMwUQyP-IMo0mf8MIA/s320/IMG_4764.jpg" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Před :D ta nálož v dřezu nejde vidět</td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXk_TL2lIuB8KXTRkpMjFFGFsRO3oJ5vRFsuq-fNs5wY2Zicz3vOaNlMn7ppMFn3mzKNhXvvOYIf44dUIZ0avaUyNWkd0QVrTIiH35dAerU_iZBdcCnhaKGs50ttd9wq1GCd1_j8gNcQ/s1600/IMG_4723.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXk_TL2lIuB8KXTRkpMjFFGFsRO3oJ5vRFsuq-fNs5wY2Zicz3vOaNlMn7ppMFn3mzKNhXvvOYIf44dUIZ0avaUyNWkd0QVrTIiH35dAerU_iZBdcCnhaKGs50ttd9wq1GCd1_j8gNcQ/s320/IMG_4723.jpg" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Po tom co jsem jednou uklidila :D</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br /></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Doma - dozvěděli jsme se od pár lidí, co připravovali náš barák před našim příjezdem, v jakém stavu byl. Špinavý, zarostlý a podělaný od holubů - parádička :D. Sedačka prý dostala nějakou barvu až po několikanásobném umytí. Well - žijeme tady v zajímavých podmínkách. Každý máme v pokojích jen postele a matrace a naštěstí nám koupili teda čísté povlečení. Jinak tam není žádný nábytek, takže věci a oblečení máme různé po kufru a v taškách po zemi..</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Kuchyň je celkem dobře zařízená a vypadá krásně, když je zrovna umytá a uklízená. Vedle kuchyně máme místnost s jídelním stolem, židlemi a pohovkou, všechno starší a opotřebované, ale dá se to. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Asi by hodně lidí bylo překvapených, kdyby mě viděli žít takhle. Ne že bych byla rozmazlená, ale jsem zvyklá (ostatně jako všichni tady) na nějaký určitý standard a tohle bydlení a způsob života je oproti tomu hodně velký podstandard :D. Ale jelikož mě jen tak něco nepoloží a každá zkušenost je zkušenost tak se tady z toho nehroutím, chodím nadále pěšky do práce - kolo je nepoužitelné a myslím na to, jak to bude všechno fajn až přijedu domů s kopou dalších nových zkušeností a s něčím málo našetřeným, abych tím pokryla školné a náklady na život v Praze na začátek než si tam ke škole najdu nějakoupráci. </span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Nějaké extra zážitky z práce nemám. V office se toho moc neděje. Jen jsem byla tenhle týden na sebe pyšná, protože zatímco byl manažer se skoro všemi zmrzlinovými na jedné velké 3denní akci, tak jsem zorganizovala zmrzku na každý den na hodinu pro jednu školu, což nám ve výsledku hodilo cca 100 liber denně. Řekl mi well done, což je asi úspěch, protože oni tady ve firmě jedou a řídí ve stylu, když to děláš dobře a lépe, je to samozřejmost, když to děláš blbě, vytkneme ti to :D.</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Jinak ta show, kde byli zmrzlinoví včetně mých spolubydlících byla obrovská a významná, byli tam i členové královské rodiny.</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Pár lidí už vyhodili. Takže asi můžu brát jako úspěch to, že tady ještě jsem :D. </span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7YXfSGwaAaK5LDlE1n_eNrSqpICHEwVHwOdOBzBGWxIlm5hO2xQ1ErlkGx7ZzhTrSQeBrvP_G_HwCb8F8BuQUosEVaOqsjVE1h9NtKblLIQNo4gO-QCqIc_w67jNtu9O4yZ9XRyijSw/s1600/IMG_4766.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7YXfSGwaAaK5LDlE1n_eNrSqpICHEwVHwOdOBzBGWxIlm5hO2xQ1ErlkGx7ZzhTrSQeBrvP_G_HwCb8F8BuQUosEVaOqsjVE1h9NtKblLIQNo4gO-QCqIc_w67jNtu9O4yZ9XRyijSw/s400/IMG_4766.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skipton</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<br />
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; font-family: Helvetica; font-size: 11px; min-height: 13px;">
<br /></div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-77152260502105873462015-07-04T15:15:00.005+02:002015-07-04T15:15:55.943+02:00První týdny v Anglii<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Zdravím z deštivo slunečného anglického prostředí. Myslela jsem, že první článek odsud budu psát dříve. Počítala jsem s tím, že budeme mít v baráku wifi, ale momentálně nikdo neví, jestli vůbec bude takže mi nezbývá nic jiného než vzít noťas a jít do kavárny nebo hospody, abych mohla na noťas na internet aspoň jednou týdně.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6uv03zGhOeczIGYIJ0vk8CFJhULYtNefzj5zRwcGsCyn2hmNq9XfT3LfK9ENFXzKs7zevsDO2rFW4h9wE9kWcnS54KJ71tOD7JYjBZgqFr_lZdV4DHFLZd9xCcgZicgUmSXQIgLdNdQ/s1600/IMG_0915.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="font-family: inherit;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6uv03zGhOeczIGYIJ0vk8CFJhULYtNefzj5zRwcGsCyn2hmNq9XfT3LfK9ENFXzKs7zevsDO2rFW4h9wE9kWcnS54KJ71tOD7JYjBZgqFr_lZdV4DHFLZd9xCcgZicgUmSXQIgLdNdQ/s320/IMG_0915.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<br /></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Pořídila jsem si anglickou simku s internetem do mobilu, ale na dlouhé články se to používat nedá. Utíkají mi ještě k tomu všechny seriály, tak jsem zvědavá, kdy to doženu :D.</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Bydlím v menším městě v odlehlejší části, takže do práce i na nákup to mám cca 45 minut chůze. Alespoň z toho sezení v office tolik nenakynu :D. Městečko je krásné, je tu hodně zeleně, luk, pastvin atd. Až bude hezky a půjdu na procházku tak udělám fotky. Zatím jsem neměla moc čas a šanci fotit. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
</div>
<a name='more'></a><span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">V domě bydlím s dalšími 9 lidmi. Jsme po 2 v pokojích a kluci jsou chudáci teda namačkaní v jednom pokoji 4, ale hádám, že na to léto je to ok. Máme jednu koupelnu se záchodem uvnitř, což je při tolika lidech nevýhoda, ale zatím to vždycky nějak fungovalo :D. To samé s kuchyní - už máme naštěstí druhou ledničku, tak se to dá. Jediný problém je s nádobím. Někteří lidi si ho po sobě třeba zapomenou umýt, takže člověk přijde domů z práce po celém dni, chce si udělat večeři a aby teprv začal mýt hrnce po ostatních, aby vůbec měl v čem vařit. Takže já a pár dalších lidí pak zjišťujeme čí to je.. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Krom toho jsme se tady sešli celkem super parta. Fakt jsem ráda. Každý večer sedíme a kecáme a je sranda. Už jsme tady měli i party, kdy přišlo pár dalších lidí a v tom našem mini obývačku s jídelním stolem nás sedělo 14 dohromady :D. Konečně jsem zkusila tady tolik oblíbený Cider - well nebylo to špatné na to, že pivo ani víno tolik běžně nepiju. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Všichni pracujeme pro stejnou společnost. Ostatní prodávají zmrzku, já jsem jediná v office, takže mám jinak volno než ostatní, což je občas super, protože tady mám klídek, ale pak se večer nemůžu dočkat až už někdo přijde domů, protože se tady hrozně sama nudím - ještě k tomu bez internetu.</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Práce v office - výborná zkušenost. Jsem ráda, že jsem do toho šla, protože se mi to bude hodit si myslím i k tomu oboru, co budu od podzimu studovat. Je to někdy náročné, nezastavím se celý den, ale na druhou stranu musím říct, že mi to zase tolik nevadí, protože mě ta práce hodně baví. Ze začátku nejhorší pro mě byly asi telefony. Místní přízvuk, kdy mi přijde někdy, že to nemá co s angličtinou dělat, je teda něco :D. Např. cake - místo kejk řeknou kék. Ale na všechno se dá zvyknout a já si pomalu zvykám i na tu jinou angličtinu a už nemám takové problémy rozumět. Taky jsem se za ty 3 týdny už toho naučila mnohem víc o naší firmě takže, když někdo volá, tak jsem schopna některé věci řešit sama a nepředávat jen zprávy manažerovi. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Celá ta firma má dvě hlavní sekce - stylovou americkou restauraci na farmě a pak zmrzku, která se vyrábí taky na farmě a která se rozváží do obchodů a cukráren, pak se posílají auta se zmrzkou na prodej s lidmi pravidelně na určitá místa - tzv. sites a pak ještě hlavně o víkendech jezdí vozy (mají jich asi 50) se zmrzkou na různé show, akce, svatby, oslavy apod. Takže toho je hodně. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Náš office vypadá tak, že to je obrovská místnost s několika pracovními stoly (cca 10 jich tam bude), takže všichni slyší všechno a o všem včetně majitele společnosti, který tam bývá taky. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBfrwniolnCEY9vwC_TEH_KNNevD2yFzgFdvuuhlNcz9NBugz3K9zNMgAjThnUWFFkq5xZNKhvWcoCUjv0oXOGH2f8ZBJ5RugQGSKFbtyPUj0MuEdJw_9KjOI4JCAUAlhrYn7iY_eMgw/s1600/IMG_0917.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: inherit;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBfrwniolnCEY9vwC_TEH_KNNevD2yFzgFdvuuhlNcz9NBugz3K9zNMgAjThnUWFFkq5xZNKhvWcoCUjv0oXOGH2f8ZBJ5RugQGSKFbtyPUj0MuEdJw_9KjOI4JCAUAlhrYn7iY_eMgw/s400/IMG_0917.jpg" width="266" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;">Naše ulice</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Můj hlavní šéf je manažer celé zmrzlinové části, ale když není v office tak mě úkolují i ostatní, co se zmrzky týče. Zvedám telefony, řeším cokoliv, co se zmrzky týká, popřípadě předávám informace dál. Beru objednávky do obchodů a na akce, dělám faktury, odpovídám na emaily, chystám papíry se vším infem na každou akci (cca 20 za týden a to ještě sezona pořádně nezačala :D), tisknu, přepisuju, honím lidi s formulářemi, archivuju je, rozdávám výplaty, občas počítám peníze ze show, kontroluji jestli sedí s vyplněnými papíry, zjišťuju, kdy bude dovoz zmrzky pro obchody, posílám dokumenty, šeky poštou, vybírám nájem v našem baráku, chodím ostatním pro kafe :D a dalších milion věcí, na které si teď ani nevzpomenu a pořád toho přibývá :D. Do toho za celý den se občas stihnu při práci najíst a napít a jsem ráda :D. Tím si ale rozhodně nestěžuju. Vážně mě to baví - až na ty telefony občas teda. V práci jsem každý den mezi 8-9 ráno a večer odcházím podle toho, jak je třeba mezi 5-8. Víkendy mám zatím volné. Ostatní spolubydlící chodí do práce později a přicházeji cca stejně, občas později trochu podle toho, kde zrovna ten den jsou. O víkendech pracují vždycky, takže tady bývám sama nebo někam jdu. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Dneska jsem si koupila batoh, protože jsem si pořídila kolo, abych nemusela chodit tak dlouho pěšky a s kabelkou na něm jezdit se nedá :D. Procházka to je sice krásná, ale ne každý den ráno i večer. Takhle místo 40 minut mi to bude trvat tak 15-20 doufejme.</span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Už jsem si i vyzkoušela řízení tady na levé straně - jeden známý mi tu nechal auto, když jeli na vícedenní show, takže jsem nemusela chodit pěšky tradá to bylo super. </span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial; min-height: 13px;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<br />
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;">Více toho napíšu zase v dalším článku. Snad to nebude opět po 3 týdnech. Ten čas tady letí hrozně rychle. Mějte se zatím krásně! :))</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br /></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyXjXOwW4JdMjhJke0H5FAolOz84kFtKdjJXQNpnJrGbnbb-L7kkXDl9aCkzi35wf5XDgHU4FlfQ9UfxSW1C550zLkg9bkPgc2Qc9xiIcQbhn0YWgAZTA58f0TLApHLwq1CHDFpqjYmg/s1600/IMG_4738.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyXjXOwW4JdMjhJke0H5FAolOz84kFtKdjJXQNpnJrGbnbb-L7kkXDl9aCkzi35wf5XDgHU4FlfQ9UfxSW1C550zLkg9bkPgc2Qc9xiIcQbhn0YWgAZTA58f0TLApHLwq1CHDFpqjYmg/s320/IMG_4738.jpg" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kamenné zídky everywhere</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); -webkit-text-stroke-width: initial;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-69240004458165562552015-06-13T11:46:00.001+02:002015-06-13T11:46:38.444+02:00Přijímačky a Anglie už za párPřijímačky mám úspěšně za sebou. Hurá :). Nakonec jsem své rozhodnutí ohledně školy trochu <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdhwPz6Xt_en9C16Z5fckzyB3P4D8XgHd5MzSpzdb2ZWUj1Ik4jsLeonun7GPKVkwXvjtkdlOwR669C6r5rv1BSTxJVTpx3EGVaWJBRgYahppRg61NhUrYftz_1iGa1FIXusniSGTxpQ/s1600/large-2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdhwPz6Xt_en9C16Z5fckzyB3P4D8XgHd5MzSpzdb2ZWUj1Ik4jsLeonun7GPKVkwXvjtkdlOwR669C6r5rv1BSTxJVTpx3EGVaWJBRgYahppRg61NhUrYftz_1iGa1FIXusniSGTxpQ/s320/large-2.jpg" width="320" /></a></div>
obměnila. Obor nicméně zůstal stejný. Rozhodla jsem se, že by byla škoda nevyužít mé angličtiny a odhodlala se ke studiu v angličtině. Taky z vyprávění mnoha kamarádů vím, že pokud člověk nestuduje přímo angličtinu, tak se tomu studiu angličtiny už ve škole tolik nedá a člověk pak toho hodně i zapomíná, což by byla velká škoda.<br />
<a name='more'></a><br />
Škola je pořád v ČR - v Praze. Jen všechny přednášky, zkoušky atd. budou anglicky. Už u přijímaček bylo hodně zajímavých lidí, mluvících různými jazyky a já jsem z toho byla nadšená. Neskutečně se těším na všechno nové - nové prostředí, nové lidi, nové zkušenosti a zážitky a hlavně budu pracovat na sobě a splním si další ,,sen". Nečekám, že to bude jednoduché, ale to by mě ani nebavilo.<br />
Anglicky vyučované obory jsou v ČR placené. Překvapilo mě, že na státních školách to stojí dvakrát tolik a i více než na některých soukromých školách.<br />
<br />
<b>Soukromá škola versus státní</b><br />
Nemám možnost porovnávat. Soukromé školy v ČR z doslechu nemají moc dobrou pověst. Přitom v Americe ty nejlepší školy, kde rodiče chtějí dostat své děti, bývají právě soukromé a ještě si školy vybírají, jestli ty děti vůbec přijmou - už od základky.<br />
Myslím, že v naší společnosti se pořád najdou lidi, kteří si myslí, že když za to ten člověk platí tak všechno udělá a dostane bez práce. Slyšela jsem, že na některých školách to tak vážně je, ale ta kterou jsem si vybrala na mě působí seriózně.<br />
Každopádně rozhodla jsem se do toho jít, ať si říká kdo chce co chce. Nikdy jsem nad soukromou VŠ v ČR nepřemýšlela. Proto jsem se toho snažila, co nejvíce zjistit a co nejvíce najít - která je nejlepší, co od toho čekat apod.<br />
<br />
<br />
<b>Anglie</b><br />
Nevím, jak ten čas utekl tak rychle, ale v pondělí už letím. Jsem zvědavá, jaké to tam bude :). Budu tam pracovat celé léto a nejspíš i část září a vydělávat na školu, bydlení v Praze atd. Držte mi palce. Další článek bude už teda z Anglie.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkqncWM3kE6sZ76jI7m5CfTvY7SV28hUcoXEJB_Okje7UfBJK4UGIKSO_MY_19BqknBgZz9CDkbhN1w1f1Qk2WqS__b-ruy0W4Ttl66z6w4E2B8Br7UhyRoGgNS0wUm5zD1d_beOUX4g/s1600/large-3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkqncWM3kE6sZ76jI7m5CfTvY7SV28hUcoXEJB_Okje7UfBJK4UGIKSO_MY_19BqknBgZz9CDkbhN1w1f1Qk2WqS__b-ruy0W4Ttl66z6w4E2B8Br7UhyRoGgNS0wUm5zD1d_beOUX4g/s320/large-3.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Have a great summer!<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-82190285090360472322015-06-08T20:57:00.002+02:002015-06-08T20:58:49.191+02:00Kouzlo spontánních nápadů, potkali jsme jelena<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdBGaz-JZOoG19T6O4SLQhh26hjimszrw8Ua3p0pmf0tqI9L2IqCl22Wa69HsQ4cVLuvCB05ZvL5K5Y60lMRhNeRRU-8c-ieuSXhPqFBMafO6yvugIcc9bIMGQkJ5NoZ_vimvnbWa3Qw/s1600/11354746_1452907971689791_2100543708_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="302" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdBGaz-JZOoG19T6O4SLQhh26hjimszrw8Ua3p0pmf0tqI9L2IqCl22Wa69HsQ4cVLuvCB05ZvL5K5Y60lMRhNeRRU-8c-ieuSXhPqFBMafO6yvugIcc9bIMGQkJ5NoZ_vimvnbWa3Qw/s320/11354746_1452907971689791_2100543708_n.jpg" width="320" /></a>Vždycky jsem byla člověk, co raději všechno plánoval dopředu až do posledního detailu, který naplánovat vůbec šlo. Díky tomu jsem všude byla většinou načas a byl na mě spoleh.<br />
<br />
Předminulou sobotu jsme vyrazily s holkami na pizzu. M. přijela ze Švédska tak jsme musely dohnat, co jsme prošvihly. Nasmály jsme se, bylo to super jako obvykle. Šly jsme do auta, že už M. hodíme domů. Zaparkovaly jsme před jejich barákem a pořád kecaly a kecaly a ani jedné se nechtělo domů. Tak mě tak napadlo, co kdyby si M. vzala věci a jela k nám na sleepover a že si kdyžtak večer ještě zajdeme na drink. Byla sobota a nepočítaly jsme s tím, že by u nás v baru někdo byl, natož že by tam bylo plno. Nakonec jsme se bavily tak parádně, že jsme ztratily pojem o čase a domů dorazily nad ránem.<br />
<br />
Uběhnul týden. Měla jsem za sebou celkem pitomý pátek a ještě v sobotu jsem se necítila úplně svá. Po odpoledním kafe s kamarádkou jsem se segrou vyrazila na nákup - potřebovala jsem šaty a boty na přijímačky a pohovor na středu (více o tom v dalším článku). Sehnala jsem, co bylo třeba a ani jsem neměla chuť dívat se po jiných věcech. Segra mezitím telefonovala s kamarádkou, která přišla s nápadem, aby segra za ní přijela na Slovensko do Čadce a že pojedou spolu na koncert.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Domů jsme dojely z nákupu trochu později a segra tak už nestíhala vlak. Říkala, že by bylo super, kdyby si mohla vzít auto, ale že by to sama neodřídila tam a zpátky. Koncert byl až v Banské Bystrici, což je přes Čadcu cca 2,5 hodinky řízení od nás. Daly jsme si večeři, na něco koukly při tom a bylo 9 hodin večer. Segra byla smutná z toho, že nikam nejela a já měla pořád tu pitomou náladu, které jsem se chtěla zbavit. Tak jsem si řekla a dost. ,,Jedeme!" Segra se nechápavě otočila, chvíli si myslela, že si z ní dělám srandu. Pak když viděla, že to myslím vážně, tak se šla rychle ujistit, že naši budou tak hodní, že nám půjčí auto, napsala kamarádce až zhruba za hodinu je nachystaná, že ji vyzvedneme. A pak už to jelo. Rychle umýt vlasy, upravit se, oblíknout a jelo se. Segra řídila. Já zatím zprovoznila navigaci na telefonu a koupila balíček net v zahraničí za méně než stovku, kdybychom na Slovensku někde zabloudily a nebo něco potřebovaly..<br />
Vyjížděly jsme asi 9:45 večer. Nabraly kamarádku v Čadci a hurá za dobrodružstvím. Celá cesta tam i zpátky byla sama o sobě velký zážitek. Hrozně moc jsme se nasmály. Zmíním jen hlavní body:<br />
<br />
1) Segra teda řídila, já jsem navigovala, jelikož segra a navigace si moc nerozumí.. A připomínám, že byla tma :D. Koukám do mobilu, naviguju: ,,Segra, za chvíli tam bude kruháč. Na něm pojedeš 3. výjezdem - jakoby doleva." Dívám se do navigace, kam cesta povede dál, když v tom cítím, jak auto zvláštně naskočilo. Zvednu hlavu. Letíme přes křižovatku, nalevo na nás svítí přijíždějící autobus. Ani jedna z nás netuší, která bije. Máme za to, že jsme přejely přes křižovatku. Koukám zpátky do navigace. ,,Počkej, musíme se otočit, jedeme špatně. To je divné, ten kruháč už tam měl být." Obrátíme to, přijíždíme zpátky k té křižovatce, kterou jsme předtím projely a všechny vybuchneme smíchem. Uprostřed křižovatky je nakreslený kruh. Řidič autobusu musel asi hodně nechápat, když to segra projela prostředkem. Pak už jsem raději více pozorovala cestu než navigaci :D.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwLt31DLXp95uKALFVrYs1p70eq-t_mL7iBBMWCrFWoCIJftRA3HHKGYw35z6hm3OSA5M5daRF_eKWwG-6DGp5enYEIIM1VDhlWrHL1Q4o-OmfJ_UV01Mabpx5V6-6qJxwejAgcz-CMg/s1600/22205_1453171894996732_1541427072659485276_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="227" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwLt31DLXp95uKALFVrYs1p70eq-t_mL7iBBMWCrFWoCIJftRA3HHKGYw35z6hm3OSA5M5daRF_eKWwG-6DGp5enYEIIM1VDhlWrHL1Q4o-OmfJ_UV01Mabpx5V6-6qJxwejAgcz-CMg/s320/22205_1453171894996732_1541427072659485276_n.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
2) Upřímně, pokud si ještě někdo bude stěžovat, že máme v ČR hrozné cesty, tak vím kam ho pošlu - na Slovensko - a to právě na úsek mezi Čadcou a Banskou Bystricou. Hodinu jsme strávily na silnici, kde sice byla 70ka, ale tolik se tam jet rozhodně nedalo. Cesta byla kostrbatá a s autem to třáslo asi tolik jako s letadlem, když nabírá rychlost, aby vzlétlo :D. Díry v té tmě nešly rozpoznat a celkově to lezlo člověku po půlhodině na nervy, natož po hodině. Dlouho jsme se ale neradovaly, když ta cesta skončila a začala hezčí. Vjely jsme totiž do lesa, do kopců. Nikde žádná světla, hustá tma, zatáčka za zatáčkou, cesta se vlnila, jak jen to bylo možné a nebyla nouze ani o 180 stupňové zatáčky. Nikde ani človíčka celou cestu. Do toho mlha - ne rovnoměrná, ale výparek mlhy tamhle a další výparek tadyhle. Pro milovníky hororových scén by to byla paráda. Projely jsme kolem nějakých postav napravo od cesty a já jsem měla dost :D. Většinou se nebojím, ale po tom, co se mi zdálo v noci, jak mě někdo dusil, představivost začala pracovat - 3 holky v noci samy v autě někde v lesích na Slovensku. Doteď ani nevíme, jestli to byli lidi nebo nějaké sochy. Po cestě jsme taky potkaly papírového policajta, takže bych se ani nedivila. Takhle jsme jely hodinu.<br />
<br />
3) Koncert v BB - Dorazily jsme něco po půlnoci, akorát na čas, kdy začínal zpívat Spirit. Klub takový, že některé naše maloměstské kluby by se mohly jít zahrabat. Na podiu za zpěvákem nebo DJem obrovská obrazovka, v černé podlaze zabudovaná světla. Tenhle styl hudby úplně nevyhledávám, ale tančilo se krásně a segra s kamarádkou byly samozřejmě nadšené :)).<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjawumr3yeJopFhJIYW4tLCPpBxHZg3cbE1FjLnUZt1Ef1NPA_iY3Aikn2n3B1XVoV9PWXxKvy4E2gnJDY-Os1n9QMhAG5xWOA8IpwqpKgTAhModj7yaa0CID2TJtl6WT93DtEGJh7OhA/s1600/11390303_10204390024298500_3571688760306161351_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjawumr3yeJopFhJIYW4tLCPpBxHZg3cbE1FjLnUZt1Ef1NPA_iY3Aikn2n3B1XVoV9PWXxKvy4E2gnJDY-Os1n9QMhAG5xWOA8IpwqpKgTAhModj7yaa0CID2TJtl6WT93DtEGJh7OhA/s320/11390303_10204390024298500_3571688760306161351_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
4) Cesta zpátky - po tom co dozpíval jsme došly k autu kolem 3 ráno. Chvíli jsme kecaly a já se rozhodla nedávat si šlofíka a jet hned. Nebyla jsem ospalá ještě, tak jsem toho chtěla využít. Holky usínaly. Já si teda připevnila navigaci před sebe a jela jsem. Dojely jsme zase do lesa a zatáčky holky probraly. Výpary mlhy vystřídala mlha tak hustá, že by se dala krájet. Chvíli byla, chvíli nebyla, takže jsme jely krokem a tam, kde šlo vidět lépe jsem zrychlila, pokud cesta byla zrovna rovnější. Opět plyn, brzda, plyn, brzda co chvilku podle toho, jestli se cesta zrovna točila nebo ne. Přišla na řadu několika desetimetrová rovinka tak jsme zrychlila. Napravo další papírový policajt a zezadu auta se ozvalo: ,,Ty pi*o."<br />
,,Holky nestrašte mě zase." Sotva jsem to dořekla, napravo se ze tmy vynořila obrovská hlava - od jelena. Strhla jsem volant instinktivně doleva a dupla na brzdu. Někde mezitím jsme ještě všechny stihly zakřičet. Výborně - normálním lidem běžně pod auto vběhne srnka, ale na nás se musí vyřítit dvěstěkilový jelen :D. Nevím, kdo byl vyděšený více. Ohlédla jsem se zpátky. Jelen stál, vypadal, že je jen v šoku. Naštěstí se zastavil a já ho tím, že jsem strhla volant stihnula objet. Segra byla v šoku, seděla na místě spolujezdce tudíž, když jsme ho míjeli, tak na sebe civěli tváří v tvář :D. Kamarádka vzadu se ještě ohlídla, jestli stojí a jely jsme dál. Nejprv jsme se tomu zasmály (ironickým smíchem), v těch nervech to snad ani nešlo jinak. Všechny nás to pořádně probralo.<br />
Pak zase klasika cesta. Dojely jsme domů kolem 6 ráno a teprve nás doběhly myšlenky, co všechno se mohlo stát. Auto by bylo na odpis, my v lese ve tmě bez signálu - raději si to ani nepředstavovat. Šly jsme spát.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicXK5jAtgI1rjmNRQSior7VLmsyyckDYFfHozKxVmV_JQQVUcXLJOvpW1JEk7OkTbTcUo5gC65MKsqUcev9zzBYoY1w7xuSGdlRDbr81zwzz7HxPUlclwfswyraboZS8rBH4_sv3Uh5w/s1600/11112702_1453176608329594_5942400360230188242_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicXK5jAtgI1rjmNRQSior7VLmsyyckDYFfHozKxVmV_JQQVUcXLJOvpW1JEk7OkTbTcUo5gC65MKsqUcev9zzBYoY1w7xuSGdlRDbr81zwzz7HxPUlclwfswyraboZS8rBH4_sv3Uh5w/s320/11112702_1453176608329594_5942400360230188242_n.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQan1BOoEjNm0EQ_p0AzKSczOh5JMrmggvBiHX71lzMVyn2BcmZFiineSDZoLMl5qwswzvBDP0suCdoWhOe1VEOCbbSBPdA1XKK8W3C0BbSjno6OCrzxZchSjmL-mfgRQRIvaVxUnS-w/s1600/11391277_1453176761662912_5903111842883295319_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="302" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQan1BOoEjNm0EQ_p0AzKSczOh5JMrmggvBiHX71lzMVyn2BcmZFiineSDZoLMl5qwswzvBDP0suCdoWhOe1VEOCbbSBPdA1XKK8W3C0BbSjno6OCrzxZchSjmL-mfgRQRIvaVxUnS-w/s320/11391277_1453176761662912_5903111842883295319_n.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0fYyZMvduXlMNmnM4PKrXkvOF0IS0LAOkr-0GTSJbJcND8J4VLKa3bjfloHyVrIt-q7Ub5Y18hiZPLcnC8qnDLDv_CYtDPSre5e3PWjxIsL71B9CB3WjplZ_7V_TnXT4aiUKvMYqxIw/s1600/11351330_1453176904996231_4230418421622852756_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="234" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0fYyZMvduXlMNmnM4PKrXkvOF0IS0LAOkr-0GTSJbJcND8J4VLKa3bjfloHyVrIt-q7Ub5Y18hiZPLcnC8qnDLDv_CYtDPSre5e3PWjxIsL71B9CB3WjplZ_7V_TnXT4aiUKvMYqxIw/s320/11351330_1453176904996231_4230418421622852756_n.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Zážitků máme hromadu a já jsem moc ráda, že jsme se vzaly a jely jsme. Až si říkám - více takových akcí. Žijeme jen jednou a je třeba konat a ne jen pořád sedět doma a plánovat a čekat na to, až nastane správný okamžik, zatímco nám život utíká mezi prsty ;).<br />
<br />
*Těch pár fotomontáží na odlehčení a na památku vytvořila segřina kamarádka po našem výletě :).Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-53546120338990023312015-06-07T21:34:00.000+02:002016-05-30T00:10:16.817+02:00Brokolicová pizza bez mouky<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7fpZdpIiruuKdyRZ6WOwP_tnG8GygTH8HzoVZAUutfyf_OC8NLuKfxOjrbK8rS96cfBHr3moUM5AkHfWkXdyl66M76Vph27qZ4IReuOUy2kfKZQg3pPuPdx0i4UqQ4UaUxVsydGMz1Q/s1600/IMG_4661.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7fpZdpIiruuKdyRZ6WOwP_tnG8GygTH8HzoVZAUutfyf_OC8NLuKfxOjrbK8rS96cfBHr3moUM5AkHfWkXdyl66M76Vph27qZ4IReuOUy2kfKZQg3pPuPdx0i4UqQ4UaUxVsydGMz1Q/s320/IMG_4661.jpg" width="320" /></a>Na instagramu jsem začala sledovat fit recepty a rozhodla se vyzkoušet jeden z nich. Brokolici jsem si oblíbila už když jsem byla v USA a tady v ČR mi v jídelníčku celkem chybí. Jelikož se pizza povedla a všem chutnala, tak jsem se rozhodla dát sem recept pro všechny.<br />
<br />
<b>Enjoy :)</b><br />
<a name='more'></a><br />
<b>Suroviny:</b> brokolice, vejce, eidam, sůl, pepř<br />
<br />
<b>Původní recept + poznámky:</b><br />
<br />
Rozmixujeme <b>jednu hlavu brokolice</b>, přidáme <b>2 vejce</b> a cca <b>20 gramů </b>na jemno nastrouhaného <b>eidamu</b>. Osolíme, opepříme, pořádně promícháme a rozprostřeme na plech. Obložíme vším, co máme rádi a pečeme <b>30 minut</b> na <b>180 stupňů</b>.<br />
<br />
<i>Místo eidamu jsem použila goudu a přidala ještě jedno vajíčko, protože se mi směs rozpadala. Obložila jsem to salámem, rajčaty, cibulkou, olivami a kousky plátkového sýru. Zapekla a výsledek jste viděli na úvodní fotce :)</i><br />
<i><br /></i>
<i>Příprava:</i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGczbYfdw5IOmM4LAyFh8a5aVZ_gx-VvnrH237s_4YW02ix8BIxVpKCoRec4CfCQMTqei163z_-3aNJ7FBOACyNk053JPWENPlSnTI-85Nyav8cTiixNKdJbZkpt_e3zd9mCAPKHO_mg/s1600/IMG_4653.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="311" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGczbYfdw5IOmM4LAyFh8a5aVZ_gx-VvnrH237s_4YW02ix8BIxVpKCoRec4CfCQMTqei163z_-3aNJ7FBOACyNk053JPWENPlSnTI-85Nyav8cTiixNKdJbZkpt_e3zd9mCAPKHO_mg/s320/IMG_4653.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVHFJJkZXCGodXrXxPJ6Mh7vBs1bWX77IEZA3NIXaSvnZlSUVEZ9dIcjDeFbvRCWwxGrrpvwa1q3H689ldU2Tmwz091Wnan5_Uj3B86qI2XftJtOP0nx1q1YPYAEvLJS-y-Lm7iueUdw/s1600/IMG_4659.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVHFJJkZXCGodXrXxPJ6Mh7vBs1bWX77IEZA3NIXaSvnZlSUVEZ9dIcjDeFbvRCWwxGrrpvwa1q3H689ldU2Tmwz091Wnan5_Uj3B86qI2XftJtOP0nx1q1YPYAEvLJS-y-Lm7iueUdw/s320/IMG_4659.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<i><br /></i>
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-12573417879371880072015-05-15T16:40:00.001+02:002015-05-15T16:40:30.025+02:00Prodloužený víkend v PrazeKolem 3 odpoledne ve čtvrtek jsem dorazila do Prahy. Trávila jsem čas s kamarády a při procházce <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiirLATCPRnoaisZyoqTsUOn-zt1Z6jWKQrWkrym2Ewfo4e_NgxoWrlh86zTDoTO_JT76f0QsmwI1lm5PwRNibHUPU-53S2vHkMUsLq0Y_n7hBfcEvjrkBLE-ZXsRDeICZtbZ9RXvBH2g/s1600/IMG_4477.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiirLATCPRnoaisZyoqTsUOn-zt1Z6jWKQrWkrym2Ewfo4e_NgxoWrlh86zTDoTO_JT76f0QsmwI1lm5PwRNibHUPU-53S2vHkMUsLq0Y_n7hBfcEvjrkBLE-ZXsRDeICZtbZ9RXvBH2g/s400/IMG_4477.JPG" width="300" /></a></div>
městem na mě dýchala svoboda. Už dlouho mi nebylo tak dobře. Cítila jsem se šťastně a volně. Kolem procházeli cizinci a angličtinu nebo další jazyky člověk slyšel na každém rohu. Možná mi tolik nechybělo ani San Francisco jako prostředí velkoměsta, ještě tak krásného jako je Praha.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Cítila jsem se zase jako ryba ve vodě, byla jsem zase ve svém živlu. Všude okolo bylo najednou tolik nových možností, co dělat ve volném čase, ať už to byla procházka na Hrad během slunečného pátku nebo oběd v nevyzkoušené restauraci v centru.<br />
<br />
Bylo super se zase procházet mezi starými budovami a kochat se jejich krásou. Trochu mi to připomínalo SF - ne přímo stylem, ale tím, že to nejsou jen obyčejné industriální kostky nabarvené jednou barvou bez jakékoliv výzdoby, ale budovy s historií a s detaily, na kterých si dal někdo záležet.<br />
Po skoro roce jsem viděla kamarádku, kterou jsem poznala v SF a od které jsem tam bydlela jen pár bloků daleko. Bylo super se vidět po takové době a bylo to taky trochu zvláštní, jelikož jsem ji v hlavě měla spojenou se SF a ne s Prahou. Seznámila jsem se s dalšími lidmi a upřímně se těšila, až tam taky později tenhle rok zakotvím.<br />
<br />
V září budu hezky aktivně po tom, co se vrátím z Anglie, hledat nějaký byt, respektive pokoj na pronajmutí. Zbývá mi měsíc do odjezdu - wow, jak tohle uteklo tak rychle, vážně nechápu.<br />
<br />
A tady je pár fotek z Prahy :)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihb2kVPRMQs5qEb2j6bXQkgqTyRXAsZ9wfFQYYczLNj2muYJqJLbQilOpCcohBk-mMpmZAAmNwhoi-TjpRnIVey25h1KHT2QohX0UFB6xg1GqZ6Cr5xzg3crM5cDmYndVDiH_gROcYpw/s1600/IMG_4365.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihb2kVPRMQs5qEb2j6bXQkgqTyRXAsZ9wfFQYYczLNj2muYJqJLbQilOpCcohBk-mMpmZAAmNwhoi-TjpRnIVey25h1KHT2QohX0UFB6xg1GqZ6Cr5xzg3crM5cDmYndVDiH_gROcYpw/s400/IMG_4365.jpg" width="270" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiIm93nzSOLArj3mEXqxd9-XTlKRZxjRaVAKHVhnfWXfrgbtqCELktXn1dWmfF9jvAOBwTI-gcJhf-ubya2d3CFAq7_tKE13fnFzkfL1xyZkuL9ZgxKudo8JqG8_LcOZddfAHUu4-05Q/s1600/IMG_4368.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiIm93nzSOLArj3mEXqxd9-XTlKRZxjRaVAKHVhnfWXfrgbtqCELktXn1dWmfF9jvAOBwTI-gcJhf-ubya2d3CFAq7_tKE13fnFzkfL1xyZkuL9ZgxKudo8JqG8_LcOZddfAHUu4-05Q/s400/IMG_4368.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGCruh7ET4sp9UvVt3rJJnOr8Y_V5907kRNqglnfgsxOCIRE6V8f4Yph3yePbI95AMJk9DTxePEQUhmVp4ikgq0PrJM-6FWe_PPA5jmeIR7Ffa6TxP_6XRvFwre3pmMTx2ii4iXit_jA/s1600/IMG_4484.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGCruh7ET4sp9UvVt3rJJnOr8Y_V5907kRNqglnfgsxOCIRE6V8f4Yph3yePbI95AMJk9DTxePEQUhmVp4ikgq0PrJM-6FWe_PPA5jmeIR7Ffa6TxP_6XRvFwre3pmMTx2ii4iXit_jA/s400/IMG_4484.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwZaqsqQLqRIHibiE192YEUAcROaN5GIHYxqWI-tySFkE-D5TDm_kDXFJmYRSuhF85utCFP4XXKRBTxAbgSTBRWVLwVKEyzBHHfwpb0mSQMCAN9vqzpsB1PFnmjknIqrWscLd2V4LIwQ/s1600/IMG_4389.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwZaqsqQLqRIHibiE192YEUAcROaN5GIHYxqWI-tySFkE-D5TDm_kDXFJmYRSuhF85utCFP4XXKRBTxAbgSTBRWVLwVKEyzBHHfwpb0mSQMCAN9vqzpsB1PFnmjknIqrWscLd2V4LIwQ/s400/IMG_4389.jpg" width="300" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWBkbU2uAdhEW5vDCVRtKzGdG2Udz5skXIOqQJsA5f6ENtEilVoCHebREhZ-eMMR1YdfZr6l39nmG1rkZ1BVagfWb7hPJZGIw1XkqcNQs5B5GB1EZ-icn0Mgcbc4R0PVk57yym26sSCg/s1600/IMG_4391.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWBkbU2uAdhEW5vDCVRtKzGdG2Udz5skXIOqQJsA5f6ENtEilVoCHebREhZ-eMMR1YdfZr6l39nmG1rkZ1BVagfWb7hPJZGIw1XkqcNQs5B5GB1EZ-icn0Mgcbc4R0PVk57yym26sSCg/s400/IMG_4391.jpg" width="300" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhm7lmNVvcW4RV_9dQeO1GaN18cQHXe-ztY2gzhxwNTXurd6DffWNYl27jemMCE72agPs2I4jxPKIQxh351n3gBmIkvEmBL2qIynH1ywbA8b2GgJXVI5vUptk9S1zWB91MhfLTzOsyM_Q/s1600/IMG_4485.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhm7lmNVvcW4RV_9dQeO1GaN18cQHXe-ztY2gzhxwNTXurd6DffWNYl27jemMCE72agPs2I4jxPKIQxh351n3gBmIkvEmBL2qIynH1ywbA8b2GgJXVI5vUptk9S1zWB91MhfLTzOsyM_Q/s400/IMG_4485.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggXdRriRfc8uY_qyMJz-LhvIzUy-91JcW5bO8hwEDw66-UvJDf7jbhTNGTkz6AkB325R2ZGQorQGKa8AbU_5Sb-_8wxIXfNhPUDDBdbXQyDVufH-eQQcJV-ndW2k26Z_1dnAo5-UHuoQ/s1600/IMG_4486.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggXdRriRfc8uY_qyMJz-LhvIzUy-91JcW5bO8hwEDw66-UvJDf7jbhTNGTkz6AkB325R2ZGQorQGKa8AbU_5Sb-_8wxIXfNhPUDDBdbXQyDVufH-eQQcJV-ndW2k26Z_1dnAo5-UHuoQ/s400/IMG_4486.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiacSARMvpW2hAtlcUIB1CjCKfuYY_tZGCkz8jIbLaJ1GxEjLOgiHoQLrYfaP5W5InLumXuinDHhNprVhypidz_wfvmccxsLtEg3md-EvOpdBLDGSOgkape2gqOnag7EyYwf38z44DRlw/s1600/IMG_4448.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiacSARMvpW2hAtlcUIB1CjCKfuYY_tZGCkz8jIbLaJ1GxEjLOgiHoQLrYfaP5W5InLumXuinDHhNprVhypidz_wfvmccxsLtEg3md-EvOpdBLDGSOgkape2gqOnag7EyYwf38z44DRlw/s400/IMG_4448.jpg" width="300" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaowdxfCfD_g-nfXgBwhF87Awj4Wy5NqXIXSEyNp6pjL-58aLD6CnRWWdMtf27w4nsXwlBB1afCjQeTPEeoEKwM1U9_XFxU_-g8qssMXsrqU6wUYkzrmH9zTR6tDvyNnvNG01H2ZwONg/s1600/IMG_4453.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaowdxfCfD_g-nfXgBwhF87Awj4Wy5NqXIXSEyNp6pjL-58aLD6CnRWWdMtf27w4nsXwlBB1afCjQeTPEeoEKwM1U9_XFxU_-g8qssMXsrqU6wUYkzrmH9zTR6tDvyNnvNG01H2ZwONg/s400/IMG_4453.jpg" width="300" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4ReIXYiE-9WdY2m_7-KaoIK87QTPgoKmE5mHOqWcPEN5B3NwACWScfW-2eHodYH2i9Bovt0af6tcUBGGNDbYwYCFoQ8jW3UTMM4XLIHKWInUGSUiTrMRF-Y7mOc-Zu2dnB1Mueu447A/s1600/IMG_4458.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4ReIXYiE-9WdY2m_7-KaoIK87QTPgoKmE5mHOqWcPEN5B3NwACWScfW-2eHodYH2i9Bovt0af6tcUBGGNDbYwYCFoQ8jW3UTMM4XLIHKWInUGSUiTrMRF-Y7mOc-Zu2dnB1Mueu447A/s400/IMG_4458.jpg" width="286" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-43340139634332403.post-74263438505100016122015-05-03T10:00:00.000+02:002015-05-03T11:28:16.762+02:00Strach je iluze: Be Yourself and Love Yourself <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuieCAjFRQDdnqVqpqIM1IPfWlGxTNAHu7wAbaVLOUnJNDL_BgJRvQ9W-kJ9xcIS3MSLfO3mZFq7Up86M2jsbg9do_s2L3IQmCuFl1g2cfMnFxt4F-jQpFyPhnNBY9A9tSqJ1qhA8MMQ/s1600/large-7.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuieCAjFRQDdnqVqpqIM1IPfWlGxTNAHu7wAbaVLOUnJNDL_BgJRvQ9W-kJ9xcIS3MSLfO3mZFq7Up86M2jsbg9do_s2L3IQmCuFl1g2cfMnFxt4F-jQpFyPhnNBY9A9tSqJ1qhA8MMQ/s1600/large-7.jpg" height="320" width="320" /></a><br />
Znáte takové ty dny, kdy se necítíte ve své kůži, koukáte na tu osobu v zrcadle a vůbec nechápete, kdo to je a kde se tady vzala. Stojíte tam a nevíte, jestli ji máte obejmout a nebo se od ní odvrátit.<br />
<br />
Máte za sebou krásný týden, záříte štěstím a pak přijde pátek a otočka o 180 stupňů, a to to prosím ani není pátek třináctého.<br />
<br />
Předminulý týden jsem trochu stresovala kvůli práci. Byly to takové nicotné maličkosti, nad kterými jsem ,,stresovala" s úsměvem. Bylo jich hodně najednou a já jsem si v hlavě usmyslela, že to uvidím sarkasticky katastrofálně. Já, která vždycky říkám, že člověk by si měl dávat pozor na to, na co myslí haha.<br />
<a name='more'></a><br />
Všechno pak proběhlo naprosto v pohodě a dokonce více než to - měla jsem ze sebe super pocit a radost, jak jsem to zvládla a jak se to nakonec překvapivě skvěle vyvrbilo. Ve čtvrtek jsem usínala s úžasnou náladou, natěšená na pátek - První Máj.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiH8pyUkPXezKDvXM4IAHR9a74P_tXxWaZzR3DmDLfRnOk4Wls7jZhEC3_EWqimXAQFueuUoHZVfa8RsgzRviXoyP6NRjsspqvQCIS4MO_7B10rhgsib32lMnQV-_CCzdmaExgfg9hrHg/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiH8pyUkPXezKDvXM4IAHR9a74P_tXxWaZzR3DmDLfRnOk4Wls7jZhEC3_EWqimXAQFueuUoHZVfa8RsgzRviXoyP6NRjsspqvQCIS4MO_7B10rhgsib32lMnQV-_CCzdmaExgfg9hrHg/s1600/large.jpg" height="320" width="317" /></a></div>
<br />
Měla jsem skvělou náladu, i přes ostatní události mimo práci. Věřila jsem, že všechno bude v pořádku. Nevěnovala jsem tomu více pozornosti, než bylo ,,zdravé" a snažila se myslet pořád pozitivně, i když mi fyzicky nebylo úplně nejlíp.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUEKMJ8Wh9smn29Gkovw_1qbOJqYwdtF6Vyx7dfTh7BqaN_MPGN9inYPzrou1telXSYU9BAFJGR76XkJ84g5fV-vmLOS3BMtum7mpVLMQZ2VNGocusbY2Y1QwbUhCQLlFKS6IzbaWJPQ/s1600/large-3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUEKMJ8Wh9smn29Gkovw_1qbOJqYwdtF6Vyx7dfTh7BqaN_MPGN9inYPzrou1telXSYU9BAFJGR76XkJ84g5fV-vmLOS3BMtum7mpVLMQZ2VNGocusbY2Y1QwbUhCQLlFKS6IzbaWJPQ/s1600/large-3.jpg" height="288" width="320" /></a></div>
<br />
Nicméně, mé podvědomí si nejspíš zafixovalo slovní spojení ,,psychicky náročný týden" a rozhodlo se, že mě z toho nenechá tak lehce vyváznout. Šedivá obloha a upršené počasí mu hrály do noty, skoro jako by se domluvili.<br />
<br />
Nerada příbuzným říkám o věcech, které nejsou jisté a na jejichž výsledek zatím čekám. Mají tendenci se na věci dívat negativně, a to poslední co jsem v pátek potřebovala, bylo vidět starostlivý obličej. Ale stalo se. Dopolední atmosféra okolí nebyla nejlepší a mělo to vliv i na mou bublinu odolnosti vůči negativním emocím a slovům a taky se dostavil strach. Je celkem zvláštní vidět, že fyzická bolest/nevolnost nemá na mě takový vliv jako chování, emoce lidí v mém okolí.<br />
<br />
Od odpoledne bylo vše zmatené a pocity smíšené. Jednou bublina byla silnější, pak zase slabší. Jednou jsem byla dole, pak zase nahoře a můj normálně dlouhodobě stabilní duševní klid, kterého mám běžně na rozdávání, byl tatam.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQFzbbGdES2gwWq2QQgVdpM-h6AMJwvoyJ2H6uoNrcfxPpFr2EtBiyTv0Z9FvKFNn7DajhecOWnDB90xDWgpO_1rXh1b3_qmjZaeP1-4ssU2l9tmbcxz-9vWWMmSYLdWhaUaA7HYjj0A/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQFzbbGdES2gwWq2QQgVdpM-h6AMJwvoyJ2H6uoNrcfxPpFr2EtBiyTv0Z9FvKFNn7DajhecOWnDB90xDWgpO_1rXh1b3_qmjZaeP1-4ssU2l9tmbcxz-9vWWMmSYLdWhaUaA7HYjj0A/s1600/large.jpg" height="320" width="212" /></a>Strach je hrozná věc. Nikdo ho nechce, nikdo ho nezve a on se k člověku stejně v momentě nepozornosti nějak vloudí a hlavně tehdy, když se zdá být všechno fajn. A je jedno, o co přesně jde. Protože sejde na jediném. Pokud se něco podle nás nemilého stane/pokazí tak to nějak ovlivní naši budoucnost.<br />
<br />
Co s tím?<br />
<br />
Dneska jsem svou mysl zaměstnala několika činnostmi tak, že nebyl čas a hlavně prostor přemýšlet nad hloupostmi. Pak to zase ale přišlo, chvíli slunečno, chvíli mraky a nejistota, jak se bude odvíjet budoucnost. Jestli plán bude pokračovat a nebo zmizí a bude muset být nahrazen. Jestli budou všichni zúčastnění v pořádku a nebo ne.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
A pak jsem došla konečně k tomu hlavnímu uvědoměnění. Šla jsem k zrcadlu a rozhodla se přijmout člověka v něm s otevřenou náručí. A je úplně jedno, jak moc se mi ta vidina jiné možné budoucnosti nelíbila. Člověk by si měl odpustit a hlavně se přijmout a mít se rád takového, jaký je, i když občas ten odraz v zrcadle zrovna na nějakou chvíli nebude ukazovat člověka, kterým chce být.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVhiQcZSRmYWKZvyMm3OuqIe-pIxOuMJaelXz6FTeqTOqsQ29OiY9MXa9w8sJkvzonz4_30wG-iqst25ixDW8sVaUUiwD3Inw7CcOuSoTW3CCEL8smJdrowi5g8SiTdWNB0Fv9ESJ60g/s1600/large-5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVhiQcZSRmYWKZvyMm3OuqIe-pIxOuMJaelXz6FTeqTOqsQ29OiY9MXa9w8sJkvzonz4_30wG-iqst25ixDW8sVaUUiwD3Inw7CcOuSoTW3CCEL8smJdrowi5g8SiTdWNB0Fv9ESJ60g/s1600/large-5.jpg" height="213" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4AGTWo-HMOmXMkmzloYxbsojVQStPYRVQRo7o85jHxr3H_N1xcp1Ac58Pi817jwhs9U9RmwNzx-yN2-lhIecJqG2EczsLkMvwoTZXo-h80mFrRXTblCpDUDUGqBeZJ5sLXQWskCJ-jQ/s1600/large-4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4AGTWo-HMOmXMkmzloYxbsojVQStPYRVQRo7o85jHxr3H_N1xcp1Ac58Pi817jwhs9U9RmwNzx-yN2-lhIecJqG2EczsLkMvwoTZXo-h80mFrRXTblCpDUDUGqBeZJ5sLXQWskCJ-jQ/s1600/large-4.jpg" height="320" width="320" /></a></div>
<br />
Nenechte strach diktovat, kým jste. Všechno se odehrává v naší mysli, ale to ještě neznamená, že strach je něco v nás, co nejde překonat. Je to něco, co nám bylo zasazeno do hlavy ostatními lidmi nebo okolnostmi a stejně jako jakoukoliv jinou negativní myšlenku ho můžeme sebrat a nahradit něčím pozitivním.<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz8MeuKG-hf67Ey2dEspNvXsjwUsyruJB-sQzHXh_CSoAK1o-N6iS-MksDT3f09_7HkddyI8bBosZH0ACvtV-4rby0dEKgy41i9JpsQZ27VtxJjyUPSEfqXr0veDJ6Cyra9cy4Djgsyg/s1600/large-2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz8MeuKG-hf67Ey2dEspNvXsjwUsyruJB-sQzHXh_CSoAK1o-N6iS-MksDT3f09_7HkddyI8bBosZH0ACvtV-4rby0dEKgy41i9JpsQZ27VtxJjyUPSEfqXr0veDJ6Cyra9cy4Djgsyg/s1600/large-2.jpg" height="320" width="320" /></a><br />
xoxo,<br />
<br />
Mia<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Miahttp://www.blogger.com/profile/10716898862656826214noreply@blogger.com0