Buďme více open-minded

Od malička žijeme obklopeni nejbližšími lidmi, rodinou, přáteli, ... Všechno, co o tomhle světě zpočátku víme, známe od nich. Ne každý si ale uvědomí, že od nich přebíráme daleko více. Ne jen znalosti, ale i pohled na to, co je správné a co ne - co je normální a co není. Proto většině z nás přijde normální popsat život jedince tak, že vyroste, vystuduje, jde do práce, založí rodinu.. Ale co když někdo chce udělat něco jinak? Znamená to, že není normální? Nebo že není průměrný? Dělat něco jinak nemusí být nutně špatné, ne? Proč bychom se na někoho takového měli dívat skrze prsty? Ale pak taky proč bychom měli koukat pohrdavě na někoho, komu se ,,normální" život líbí a vyhovuje mu?

Mělo by to fungovat i naopak - jen proto, že člověk jde za něčím jiným, než 90% dalších lidí, ještě neznamená, že on je nejlepší. Neznamená to, že on to dělá dobře a ti, co se rozhodli pro běžnější životní cestu, špatně.



Máme tendenci lidi soudit na základě toho, co je normální pro nás. Někdy se lidi na vás podívají určitým způsobem a vy z jejich výrazu můžete doslova cítit, jak vás skenují pohledem a hodnotí na základě toho, jak zrovna vypadáte a v jakém jste rozpoložení. Kolikrát se na vás ostatní dívají jako na konkurenci, vetřelce a ne jako další lidskou bytost, která má jak své přednosti tak i chyby.

Ale co je potom normální? 
Všechno a nic. Normální je jen další relativní pojem. Pro jeden národ může být normální jíst bez příboru, pro druhý používat hůlky. Pro jednoho člověka může být normální jít si zaběhat každý den na pláž, zatímco pro druhého je to něco speciálního.


Život v zahraničí vás naučí spoustu věcí, ale hlavně naučí vás to být otevřený novým názorům, způsobům, být tolerantnější, bez předsudků = open-minded. Už jen proto bych každého poslala do zahraničí na nějakou dobu - ne na dovolenou, ale žít tam - aby viděli, že nejen ten ,,český" způsob je jediný, kterým se to dá dělat a hlavně není jediný správný. Že některé věci se dají řešit jinak než jsme zvyklí, že se na všechno dá dívat stovkou různých způsobů a nemusí to být špatně.

Očekáváme, že ostatní budou respektovat naše rozhodnutí, ale pak bychom si měli uvědomit, že my bychom měli udělat to samé pro ně a respektovat ta jejich. To, že respektujeme něčí rozhodnutí, ještě nemusí znamenat, že s ním souhlasíme. Ale vypovídá to něco o nás.
Dejme si příklad. Před 3 lety jsem maturovala a rozhodovala se, kam dál. Všichni předpokládali, že půjdu hned na vysokou. Já se rozhodla jinak. Reakce byly různé. Mamka s tím nesouhlasila a dávala mi to najevo, nerespektovala mé rozhodnutí. Taťka byl takový, že spíše nesouhlasil, ale respektoval, jak jsem se rozhodla. Od obou přicházel stejný signál, že oni by se takhle nerozhodli, ale přitom s jedním z nich jsem vycházela dále v pohodě a s druhým se náš vztah zhoršil. Asi uhodnete s kým. Co to vypovídá o jejich osobnosti? O jejich otevřenosti a respektu?
Mnohokrát se stane, že s někým nebudeme souhlasit, ale to neznamená, že náš názor je ten jediný správný a ten jejich je špatný. Lidi se pak snaží přesvědčit navzájem a končí to akorát nehezkými hádkami. Proč trochu neotevřeme mysl a neuvědomíme si, že správný nemusí být jen jeden způsob myšlení. Může být správný pro vás, ale už ne pro toho druhého. Všichni jsme jiní. Máme rádi jiné věci, chutná nám různé jídlo, líbí se nám jiné odstíny barev.. A díky za to!

Někdo by mohl namítnout, že ostatní to nikdy neudělají, nebudou respektovat naše názory, ale pak - proč jim nejít příkladem? Proč bychom měli být stejní jako oni a nerespektovat je a jejich pohled na věc. Tím se stavíme přesně tam, kde jsou oni. Protože si myslíme, že naše rozhodnutí je top a oni nám do toho nemají co kecat, protože oni jsou ti, co to berou špatně, že my máme navrch, že my přemýšlíme správně a oni nám nešahají ani po kotníky. Ale tohle není vůbec pravda. Jejich názor je stejně dobrý jako ten náš. Ukazuje nám jiný úhel pohledu, který bychom měli zvážit a pokud s ním nesouhlasíme jednoduše říct: ,,XyZ, respektuji tvůj pohled na věc/názor, ale já jsem se rozhodl(a) to udělat takhle tak prosím respektuj ten můj."
V praxi se mi osvědčilo, že když člověk zachová klid, chová se slušně s určitou pokorou, jedná s druhým jako s člověkem, který mu je rovný, i když přitom si stojí za svým, ušetří mu to hodiny promrhané nesmyslnými hádkami a ničením vztahů s ostatními (často blízkými) lidmi.

To, že má druhý člověk úplně jiný názor, neznamená, že je váš nepřítel. Znamená to, že je člověk, který je sám sebou, používá hlavu stejně jako vy a stojí si za svým. A takových si vždycky budu vážit.
(Protože pak jsou tady ještě i lidi bez názoru.)