Be Classy (aneb protože na vola čeká jen kráva)

Sobotní ples neměl být pouze příležitostí si obléknout hezké šaty a jít se bavit, ale taky ukázat se na

veřejnosti na větší společenské akci poprvé od mého příjezdu. Tím z toho nechci dělat nějakou zásadní událost. Ona ani nakonec nebyla. Věděla jsem, že na tento ples nepůjde tolik známých a řekněme, že to byla spíše taková příprava na ples únorový. Taky jsem byla zvědavá, jak to bude probíhat a jak se budu cítit okolo tolika lidí. Kdo jste četli minulé články, víte, že jsem měla předtím trochu problémy s jakýmsi pocitem úzkosti.

Odpoledne bylo tedy ve stylu příprav - účes, líčení, výběr šatů atd. Všichni to známe. Ani jsme se nenaděly a už byl večer. Ještě jsem pomáhala M., pro kterou to byl první ples, natočit vlasy, zatímco teta pomáhala s účesem ségře. Mamka byla hodná a zavezla nás až ke vchodu. Jinak nevím, jak bychom tam došly. Všude po chodnících bylo plno ledu a na podpatcích to bylo na zabití.

Odložily jsme si kabáty do šatny a šly do velkého sálu. Kolem mě procházeli lidi ve věku kolem cca 17 let a já se pomalu děsila toho, že na nikoho staršího nebo mého věku ani nenarazím. Vždycky mi připadalo, že na tenhle ples chodilo i mnoho starších lidí. Během večera jsem narazila na pár známých tváří, ale ty bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Většinu osazenstva tvořili středoškoláci, kteří se překvapivě uměli chovat lépe, než někteří dospělí. 

U stolů v sále nebyly místenky. Měli to ve stylu, kde bylo volno, tam si sedl, kdo chtěl. Nějak nám to nevadilo, ale po pár hodinách zábavy, povídání a stání na podpatcích, jsme si chtěly na chvíli sednout. Místo pro nás 3 by se našlo, ale... Někdy nepochopíte, jak někteří lidé dokážou být milí. 

Představte si, hudba hraje, všichni se vesele baví a rozjíždí to na parketu. Vy s dobrou náladou procházíte kolem podlouhlých stolů a díváte se, kde jsou ta 3 volná místa, která potřebujete, abyste si na chvilku odpočinuli. Konečně je vidíte vzadu, u posledního stolu, kde sice na jedné straně sedí několik pánů, ale na druhé sedí jen jeden smíšený pár a vedle sebe mají 4 volné židle. Jásáte, nahodíte úsměv a vydáte se tím směrem.

Konverzace:

Já: ,,Prosím vás mohly bychom si tady na chviličku sednout?"

On: ,,Místa nejsou volná, šli jen ven kouřit a za chvíli přijdou."

Já: ,,A nemohly bychom si tady sednout jen na chvilku, moc vás prosím? Jakmile se vrátí, tak půjdeme."

On (pokyvuje hlavou jako že ano), zatímco ona vyštěkne ,,NE!"

Já (nadále milým hlasem): ,,Tak to jste tedy moc hodná." Otáčím se a odcházím.

Teď mi prosím vysvětlete, kde byla chyba. Já tohle chování prostě nepochopím a ano, musela jsem použít slovo vyštěkne, protože ani nedokážu popsat, jak hnusně a s jakým vražedným pohledem mi to ta paní řekla. Nechápu, co byl její problém. Jestli jí vadilo, že vedle ní a (předpokládám) přítele budou sedět na chvilku 3 cizí holky a nebo tam nechtěla nikoho. Každopádně mohla se zachovat slušně a classy a říct ,,ne, nezlobte se" namísto svého buranského naštvaného vyjeknutí. Dokážu pochopit, že vedle sebe nechce cizí lidi. Nedokážu pochopit její chování. Věřím, že bychom se měli k lidem chovat, tak jak chceme, aby se chovali oni k nám. Nedivím se, že byla v takovém rozpoložení v jakém byla, protože jestli se takhle chová ke všem lidem, tak má před sebou určitě příjemný život plný míru a klidu v duši ;). Čímž samozřejmě neubližuje tolik ostatním, ale hlavně sama sobě. Není nad vnitřní klid.

Ještě jsme za sebou při odchodu z druhé pánské strany stolu slyšely pokřiknutí ve stylu: ,,Ukažte nám kalhotky a můžete si sednout."

Na tohle jsem ani nereagovala a kráčela dál a upřímně v tu chvíli jsem si říkala, kde jsem se to ocitla a byla velmi ráda, že jsme si k tomu stolu nakonec nesedly. Úroveň některých pánů mě nepřestává překvapovat. Prosím vás co za typ ženy/holky na tohle asi přitáhne? Jak se říká: 

,,Pokud chceš doma princeznu, tak se chovej jako princ, protože na vola čeká jen kráva."

Zpětně si říkám, že mě to nemělo vyvést tolik z míry, ale zase... nejlépe se učíme praxí. Příště to bude lepší. Navenek jsem se zachovala podle mě nejlépe, jak jsem mohla a byla člověkem, kterým být chci. Uvnitř v tu chvíli jsem ale měla vážně chuť zabalit si kufr a vydat se přinejmenším směr Praha. Vím, že na takové lidi se dá narazit všude, ale přece jen v těchhle našich končinách maloměsta mi ta šance přijde větší.

Zbytek večera a noci byl příjemný. Nenechaly jsme se s holkami odradit, posadily se někam jinam. Já jsem si na chvíli odběhla ven do nedalekého baru na drink se známou a jejím přítelem. ,,Odběhla" - měla jsem doprovod až ke dveřím, jinak bych tam s podpatky na tom ledě nedobruslila. Hezky se nám povídalo. Oba byli dříve v USA a já byla ráda, že můžu o tom mluvit, aniž by někomu přišlo, že se vychloubám. 

Po asi hodince jsem se vrátila na ples pro holky, kde to začínalo být nudnější a nudnější a vyrazily jsme jinam. Nasedly jsme do taxíku před kulturákem a řekli řidiči, kam to bude. Začal se absurdně smát. Pěšky to bylo cca ani ne 5 minut, autem minuta. Ale jak jsem mu řekla, raději si zaplatíme 50 korun než abychom se přizabily na tom ledě a zlomily si nohu. Co je 50 korun (na 3 osoby) oproti několika týdnům v sádře. Neříkám, ať lidi utrácí za zbytečnosti, ale tohle mi přišla jako otázka bezpečí a ne nějakého přepychu.

V baru jsme nakonec byly do ranních hodin a znovu - ne ve stylu, že bychom byly opilé a usínaly tam na stole. Bylo tam pár známých a my si povídaly, tančily a povídaly a ani jsme si neuvědomovaly, jak čas letěl. Jakmile jsme začaly být unavenější, jelo se domů. Podle mě nemá cenu přetahovat a být někde za každou cenu a nejlíp až do zavíračky. Když cítíte, že jste unavení, je čas se rozloučit a odejít důstojně domů. Nečekat, až přijdete do bodu, kdy budete usínat na baru. Nic dobrého už to stejně nepřinese.

My všichni asi víme, jak to vypadá, když vidíme v baru někoho úplně namol a jaký dojem to na nás dělá. Neříkám, že se to nestane ani jednou ani těm, co jsou normálně v pohodě. Nehody se stávají pořád, ale známe svou míru a odcházet domů bychom měli po svých. 

Sobotní noc bych shrnula jako vydařenou. Ples mi sice přišel nudný, ale já se i tak bavila s holkami hodně. Cítila jsem se celkem sebevědomě. Sebevědomí je v poslední době něco, co ,,trénuji". Někteří si to pletou s tím chovat se povýšeně k ostatním. Přitom sebevědomí s tímhle absolutně nic společného nemá. Pro mě to znamená cítit se dobře ohledně sebe samotné, být se sebou spokojená, vědoma svých předností, ale i nedostatků. Hlavně to znamená mít rád sám sebe. A nic vám nedodá tolik sebevědomí jako když se cítíte pohodlně a sám sebou. Přijde mi, že hlavně dámy řeší, co si o nich myslí ostatní, i když to jsou lidi, které nemáme rádi a někdy ti obzvláště. 

Koukněte se na sebe do zrcadla. Mějte rádi to, co vidíte a povrchní pokrytecké názory ostatních vůči vašemu vzhledu naprosto vypusťte z hlavy. Vím, že se to lehce řekne, hůře udělá, ale jako všechno i tohle se dá ,,trénovat". Důležité je to, co si myslíte vy sami o sobě, buďte takovým člověkem, jakým chcete být a na koho budete pyšní - dělejte to pro vás, ne pro ostatní. Jde o vás a jen vy můžete soudit sami sebe. Nikdo jiný vás nezná líp. Pokud se někomu vaše osobnost nelíbí tak pak to je jejich škoda. Lidi se snaží měnit, aby se zalíbili lidem, které dokonce ani nemají rádi. Ale opravdu to chcete dělat? Možná se jim zalíbíte, ale oni budou mít rádi jen představu vás, kterou jim předhazujete a ne vaše skutečné já. Stojí to za to? 

To je na vás.

Abych ukončila tenhle nekonečný článek na závěr mám jeden tip. Vaše sebevědomí ovlivní hodně to, co máte na sobě - ne však jen jak to vypadá, ale hlavně to jak se v tom cítíte. Když si budete vybírat šaty, boty ať už na ples, pohovor, kamkoliv. Vyberte si hlavně něco, v čem se budete cítit dobře a pohodlně. Když řeknu pohodlně, nemyslím tím, že si na sebe hodíte tepláky. Myslím, tím, že si vyberete oblečení, které vás bude reprezentovat, ale přitom vás nebude iritovat. 

Občas se mi stalo, že mi šaty bez ramínek trochu sjížděly dolů, boty mi byly o trochu volnější apod. a já si říkala, že to bude ok, že si je občas popotáhnu nahoru, budu si dávat pozor. Můžu vám zaručit, že si večer neužijete tolik, protože se neustále budete kontrolovat, jestli je vše stále ok, namísto abyste se soustředily na konverzaci a zábavu. Raději zvolte šaty, které nejsou na první pohled tak úchvatné, ale sednou vám perfektně. V těch budete vypadat úchvatněji pro okolí, protože budete sebevědomější a budete se bavit a smát, namísto toho abyste byla nervózní, když se na vás někdo podívá. Co z toho, že budete mít krásné šaty, když budete působit jako ,,hromádka neštěstí".