Doma ❤️

Tenhle týden byl šílený :) v dobrém slovasmyslu. Abych navázala na předchozí článek..

Do Prahy jsem dorazila se segrou dopoledne. Jela jsem se kouknout na nový byt - na svůj nový pokoj. Seznámila se s další spolubydlící a šly se přidělat klíče. Se segrou jsme se vydaly do Ikey koupit postel, matraci apod. To byly pálky zase. Nicméně jsme si užily spoustu legrace. Na byt jsme dorazily k večeru a skočily jsme na jídlo. Pak jsem odprovodila segru na vlak a šla zpátky na byt.

Moc se mi tam líbí a co je hlavní, spolubydlící, které jsem zatím potkala se zdají super :). Jedna z nich se mnou ponocovala a počkala asi do 3 do rána, kdy jsem se vydala směrem na letiště.

Hrozně moc jsem se těšila.

Čekaly mě celkově 3 lety. První z nich byl do Londýna a byl naprosto v pohodě.

V Londýně přestup. Došla jsem ke gatu a ještě jsem čekala než ho otevřou. Další let byl na JFK a jelikož to bylo nějakých 9 hodin tak jsem se konečně i prospala. Chvíli jsem měla divný pocit, bylo přeci jen 11. září, ale zakázala jsem si na to myslet. V New Yorku na letišti začal chaos. Přistáli jsme asi o půl hodiny později než jsme měli, ale já byla pořád v pohodě. Měla jsem na přestup ještě 2, 5 hodiny. Jako první jsme přišli k pasové kontrole. Tam přede mnou stály stovky lidí. Pořád jsem nepanikařila, říkala jsem si, že i kdybych tam měla stát hodinu tak to pořád stíhám. Uběhla hodina, přede mnou pořád minimálně 100 lidí a navíc úředníci zmizeli. Prý střídání směn. Po 5 minutách přišli asi dva a začali se chystat, což jim zabralo dalších 5 minut minimálně. Koukla jsem na čas a zbývalo mi nějakých 40 minut než začne boarding a cca hodina než zavřou dveře letadla.
Jak se říká, líná huba, ... Šla jsem se zeptat jedné slečny, co to tam organizovala, že excuse me ale mám connecting flight a boarding je za 30 minut. Tak mě pustila před ostatní. U kontroly se mě ptali jako vždycky na spoustu otázek. Úředník viděl, že jsem tady byla jako au pair předtím a ptal se mě mimo jiné, co dělám v ČR. Když jsem řekla že v říjnu začínám školu tak se mě zeptal proč jsem si ji neudělala nejprv a pak nejela jako au pair.. Really?

Běžela jsem pro kufr. Jelikož jsem vstoupila na území USA, musela jsem si vyzvednout kufr, nechat popřípadě proclít věci, které jsem přivezla a jít zase na check in a projít si celým tím procesem znovu. Přijdu ke kufrům.. Tím, jak mi ta kontrola zabrala tolik času, tak i můj kufr na mě čekal poměrně dlouho stejně jako další kufry XY pasažerů, kteří mezitím přistávali. Kufry už nebyly na pásech, ale všude po podlaze a byly jich tam desítky. Takže jsem začala hledat svůj krásný černý kufr mezi těmi desítkami dalších černých kufrů :D. Po 5 minutách jsem ho našla. Zase rychle k okýnku s papírem, že nic k proclení nemám. Naštěstí se rozhodl mě nekontrolovat. Pak další okýnko a prý jak to, že nemám na kufru štítek s tím, že letím do SF. Říkám, že nevím, že to asi někdo utrhnul. Takže mě poslali ještě na další check in, kde jsem paní vysvětlovala situaci. Zeptala se mě, jestli to je 100% můj kufr. Koukla jsem rychle pro jistotu ještě dovnitř. Ok, odbavila mi ho.

Další běh k security a takovému tomu rentgenu, abych už mohla ke gatu. Zbývalo mi 10 minut do boarding a upřímně moc mi do smíchu nebylo. U security zase řada jako blázen. Šla jsem rovnou za tou paní tam, tak mě pustila před všechny lidi v řádě přímo k týpkovi, co kontroloval zase pas a letenku, pak zase řada k rentgenům, tak zase jsem se ptala všech lidí excuse me ale že mám boarding za 5 minut... Stálo jich tam asi 20. Konečně jsem vyložila věci na pás, ale tam se to urychlit nedalo, na páse měli věci lidi přede mnou. Prošla jsem, posbírala si věci a začal sprintík ke gatu přes celý terminál. Boarding už dávno začal. Zabralo mi to nějakých 6-7 minut. Doběhla jsem tam naprosto vyřízená, ale hlavní je, že jsem to stihla akorát na čas.

Let do SF byl super, měli jsme menší letadlo, silnější turbulence občas, ale letadlo bylo celkem nové a krásné. Taky jsme do SF doletěli o 30 minut dřív. Cena wifi na půl hodiny 8 dolarů skoro, to mě málem porazilo, jelikož jsem potřebovala na email, ještě napsat host mom atd. ...

Na letišti v SF jsem se modlila, aby tam můj kufr byl a hodně se mi ulevilo, když jsem ho viděla. Nevěděla jsem totiž, jestli to stihnul do letadla, když jsem to sotva stíhala já.

Na letišti v SF už na mě čekalo černé auto s řidičem, které pro mě poslala rodinka. Bylo to super a při tom hrozně zvláštní být zase tady, projíždět všemi těmi ulicemi, kudmi jsem jela nespočetněkrát. Zazvonila jsem a jako první mi přišel otevřít malý, pak se přiřítila nejstarší spolu s host mom. Přivítali jsme se a šli jsme nahoru, kde byla jejich  nová au pair a taky pak přišel host dad. Jen jsem neviděla malou, která měla sleepover. Čekali na mě s večeří, tak jsme všichni spolu povečeřeli. Řekli si novinky atd. Šla jsem spát celkem brzo, byla jsem ko.

V sobotu dopoledne jsme jeli na brunch do klubu, kde už byla i malá. Div, že na mě neskočila jak mě viděla :D. Všichni chtěli sedět vedle mě, takže jsem seděla v čele stolu. Děti mi chyběly neskutečně. Mám pořád takové smíšené pocity. Všechno vypadá tak stejně, ale přitom mi to přijde tak jiné. Děti se moc nezměnily, akorát jsou o dost větší a dospělejší. Malý chtěl jít hned si se mnou hrát s míčem. Měla jsem pro ně nějaké menší užitečnější dárky, ale i tak se hodně líbily. Každý dostal takovou cute sadu sticky notes a malá mi hned na jednu z nich napsala I love you :)). Malý si hned vzal na sebe mikinu, kterou dostal a holky se hádaly, která bude mít které tričko.. oops. S nejstarší jsme byly chvilku samy a úplně krásně jsme si pokecaly. Host dad mi říkal, že thank you for coming to visit us a host mom byla taky moc ráda, že mě vidí. Přivítali mě s otevřenou náručí a to do slova. Dokonce mi už řekli, že příště můžu přiletět třeba na Floridu, že bych to měla i blíž..

V sobotu odpoledne jsem se potkala s holkami z ČR ze střední, které tady přes léto pracovaly a teď cestují. Říkaly jsme, jaká náhoda, že zrovna tenhle víkend jsou taky v SF :).

A máme nedělní ráno. Chystáme se dnes s rodinou na brunch, zase do jiného klubu a pak se uvidím ještě s holkami. Zítra odjíždí.

Na další týden mám plány s kamarády, co žijí tady a taky s rodinkou. Už teď se mi nechce zpátky, i když se těším na Prahu a na školu a na některé lidi v ČR. Tady si prostě připadám tak nějak víc doma.. I když život tady bych si dovolit momentálně nemohla. But who knows.. třeba jednou.

Coit Tower