2 roky ,,doma" - sbohem 2016

Když jsem si před dvěma lety říkala, že si nedokážu představit být v ČR 3 roky, nebyla jsem daleko od pravdy. První rok (2015) po mém návratu z USA byl super. Byla jsem namotivovaná, měla jsem v sobě spoustu inspirace, víry, naděje, odhodlání, pozitivního myšlení a hlavně jsem věděla, že po bakaláři chci určitě zase někam jinam. Nedokázala jsem si představit 3 roky na jednom místě - v ČR, ale nečekala jsem, že se všechno zvrtne takhle rychle.

Knížka, která stojí za to

Už dlouho jsem se chtěla pustit do čtení, ale přes školní rok jsem neměla moc čas. Nebo buďme upřímní, dala jsem přednost jiným věcem, které se mi zdály důležitější.
Kamarádka mi nedávno půjčila knihu.
Často se mi stává, že když něco čtu/poslouchám tak narážím na myšlenky, které už mám sama nějak zažité a o kterých ,,vím". Ta kamarádčina knížka mě však příjemně překvapila. Ukázala mi něco nového, o čem jsem doteď vůbec neuvažovala. Zpochybnila něco, co lidi většinou berou jako jasnou věc, samozřejmost a ani je nenapadne nad tím nějak více přemýšlet.

Výhoda a nevýhoda. Obojí má svou jasnou definici. Jako výhodu vnímáme něco, co je pro nás dobré, co nám pomůže, kdežto nevýhoda je zpravidla nějaká nemilá překážka - nepříjemnost.
Je tomu ale opravdu tak? Co když výhody mají své nevýhody a naopak?


Tahle kniha je o tom, jak lidi vnímají určité výhody a nevýhody v životě a ukazuje, jak je vnímají naprosto špatně. Hlavní myšlenky jsou vykresleny na určitých příbězích ze života, na lidech v různých situacích, v různých dobách a ukazují člověku stránku výhod a nevýhod, která by nás běžně nenapadla.


První myšlenka, která mě zaujala:

Šílený srpnový shon

Znáte takové ty dny, kdy se vůbec nic neděje a nevíte, co nového byste řekli.. a pak přijde období, kdy se semele úplně všechno najednou a vy kámošce ani nestíháte říct všechny novinky u jednoho kafe? Takové byly teď poslední týdny.

Abych to nějak shrnula.. 

Nepečený cheesecake s jahodami

O tenhle recept se s vámi musím podělit, protože jde o jeden z nejlepších cheesecaků, které jsem kdy měla. A to neříkám jen proto, že jsem ho dělala já :D. Hned na první pokus se povedl výtečně. Osobně mám raději nepečený. Miluju tvaroh a miluju limetky, takže jsem byla celkem jasná :). 

Tenhle cheesecake je jednoduchý na přípravu, když se řídíte receptem (dole pod fotkami). Já jsem se rozhodla pro limetkovou verzi s jahodami, ale s těmihle ingrediencemi se dá experimentovat podle toho, co máte rádi ;)

Ironie života

Nikdy nepochybuj, že všichni jsme přesně tam, kde jsme dnes potřebovali být.

Mé dřívější já:

- ,,Studovat matiku na VŠ? Nikdy! Cokoliv, jen ne matiku." (zatímco jsem vyhodila všechny sešity hned po poslední hodině na gymplu)

- (když jsme se doma bavili o tom, co bych mohla jednou dělat) ,,Být učitelka? Já? Nikdy!"

- (při přijímacím pohovoru ve škole) ,,Podnikat v oblasti módy? Ne, spíš mě láká něco jiného."

Musím se smát. Studuju ekonomický obor, kde mám hlavně matiku, učila jsem půl roku v jazykovce a oblast módy se poslední dobou kolem mě více než dost ochomýtá (nebo já kolem ní?), takže je dost možné že nakonec se i z tohohle stane realita. Nemusela by. Ale i přes to, že jsem na tohle všechno řekla jednou ne, tak (a teď to řeknu anglicky, protože mě nenapadá vhodnější fráze v češtině).. :

Skutečná cena oblečení - The True Cost

The True Cost doporučuju všem, kteří mají rádi módu a nakupování. #fastfashion #slowfashion 

Zrovna jsem se dodívala na film odhalující, jaká je opravdová cena módy a oblečení, které nosíme. Byla jsem v šoku. Když mi byl tenhle film doporučen, tak jsem čekala, že to bude špatné, ale netušila jsem, že až tak moc špatné.. Hned na začátku filmu jsem měla husí kůži. Po půl hodině už jsem si nemohla pomoct a ukápla mi nějaká ta slza. Po hodině se mi udělalo tak špatně, že jsem to musela na chvilku zastavit. Bylo mi zle, protože jsem nemohla pochopit, jak je něco takového v 21. století vůbec možné. Jak velcí se z nás stali ignoranti vůči citům a životům ostatních lidí. Občas mám pocit, že lidi nebyli nikdy tak apatičtí a lhostejní jako jsou dneska. S tím jak se společnost vyvíjí, místo abychom se ubírali více směrem k lásce, míru, vlídnosti, respektu a rovnosti tak děláme přesný opak.

Trailer:

Další odkazy:

Vnitřní klid

Pár dnů nazpátek bylo dost zvláštních. Byla jsem naštvaná a ani pořádně jsem nevěděla proč.
Nebyla jsem naštvaná navenek, ale tak nějak vnitřně. Nereagovala jsem tím na žádné vnější podněty, ty to spíš jen přiživovaly. Přišlo to z ničeho nic a odnikud a přitom to pramenilo někde ze mě. Nevěděla jsem ale odkud přesně, ani jak nebo proč. Až jsem si říkala, co se to děje, to přece nejsem já. A už vůbec ne to já, na kterém se snažím zapracovat a zlepšovat ho každým dnem. Jako bych najednou ztratila svůj vnitřní klid. Ten, na kterém mi záleží nejvíc.

Ironicky jsem spíš měla důvod slavit. Poslední týdny a hlavně ve čtvrtek se mi podařilo úspěšně zakončit zkouškové. Skončila mi škola, práci se mi povedlo ukončit těsně před zkouškami takže odpadlo nějaké větší rozptylování během učení. Čínštinu jsem zvládla snad líp než většinu předmětů. Překvapuje mě, že mi jde lépe než třeba i matika :D.

Ta písnička, která perfektně vystihuje situaci

Hudba ze seriálu a moving on to another chapter

Ze seriálů jsem vždycky nejvíce žrala Gossip Girl a pak taky Glee. A právě v Glee se občas objevil song, ke kterému jsem se vracela a který byl pro mě tak nějak důležitý. Textem absolutně vystihoval to, co se mi honilo hlavou a co jsem nemohla říct normálně. Vykresloval situaci, která měla přijít a nebo jsem věřila, že přijde. A pak když konečně byla tady, tak jsem si tu písničku hodila na fb. 

Nečekala jsem, že to někdo pochopí. Vím jen o pár lidech z nejbližšího okolí, kteří ,,řeší" text písničky. Když si kámoška nahraje na fb song tak hned vím, co se děje a ona to má tak zase se mnou. Dokážeme rozeznat, kdy jde o message té písničky a kdy to je prostě jen song, který má super melodii a víc než kvůli textu si ho tam dáme jen pro relax.

Sice písniček z Glee se na můj fb dostalo jen pár, ale dneska mi došlo, že vlastně těmi pár songy by se daly shrnout moje (pro mě) důležité milníky:

Čas naučit se plánovat a neujíždět na stresu (tolik)

Nezměnilo se nic a přitom se změnilo úplně všechno.

Minulé úterý jsem si nabalila všechny věci do práce a ještě jsem si to pro jistotu překontrolovala 2x, abych na něco přece jen nezapomněla a mohla to konečně uzavřít. Pracovní telefon, nabíječka, potřebné papíry, ...
Čtete dobře - do práce a ano - do té práce, v které jsem chtěla skončit vážně nejpozději ke konci března :D. Ale víte co.. Life happens. Člověk si sice něco může naplánovat, ale to ještě neznamená, že to tak přesně taky bude.
Sluníčko svítilo a já byla nadšená. A new day has come :). Spolubydlící poznamenal s úsměvem, že má pocit, že z té práce už odcházím straaaašně dlouho. Haha pár měsíců už ano.
Nebylo to tak, že bych nebyla schopna říct šéfové, že bych ráda skončila, říkala jsem ji to už párkrát, ale pak do toho vždycky něco přišlo... Šéfová nefungovala kvůli mimču, pak fungovala méně a tak jsem si každý den nějaký ten čas vymezila, aby alespoň to základní v práci šlapalo tak, jak má. S blížícími se zkouškami jsem už opět s měsíčním předstihem oznámila, že ke konci dubna, nejpozději začátkem května bych už vážně potřebovala skončit, jelikož od půlky mi začnou zkoušky a po zkouškách už v Praze nebudu nebo aspoň ne tolik.
....
Minulé týdny jsem měla po každé home office a pracovala jsem na pc z domu, do kanceláře jsem zašla tak jednou za 2-3 týdny. A tak jsem teď v tom kanclu zase seděla a říkala si vlastně, jak to je fajn a jak mě to tam i baví a než jsem se stihla začít ještě více rozplývat tak jsem zarazila svůj myšlenkový pochod a přikázala si, že se musím vzpamatovat a myslet na to hlavní, na všechny ty důležité důvody proč potřebuju odejít.
Nicméně, zastavila jsem ho nejspíš pozdě. Člověk by si vážně měl dávat pozor na co myslí..

Put yourself first!

První semestr na vysoké mám skoro za sebou. Ještě mi chybí dvě zkoušky -  teda za předpokladu, že jsem ty z tohohle týdne zvládla :D. Chtěla bych tak nějak zrekapitulovat loňský rok aneb rok po návratu z USA.

Zvládla jsem půl roku v našem malém městě, měla jsem tam práci hned co jsem se vrátila a našla jsem si i pár nových přátel. Bylo to fajn, ale nestačilo mi to. Něco mi chybělo. Chtěla jsem do Prahy, studovat, pracovat a s představou, že budu minimálně 3 roky na jednom místě - v jednom městě, jsem chtěla začít normálně ,,žít" a fungovat. Odpočinout si na chvíli od neustálého pendlování z místa na místo, vytvořit si kolem sebe okruh lidí, kteří se nebudou co pár týdnů měnit (přijíždět a odjíždět), chodit ven, bavit se, mít čas na sebe a tak nějak se na ty tři roky zabydlet, mít něco stabilního a hlavně vyzkoušet si, jaké to vůbec je.

On my way ll a Šťastný Nový rok!

Než navážu tam, kde jsem minule skončila.. Ráda bych všem popřála jen to nejlepší do Nového roku! Rok 2015 byl plný nepředvídatelných událostí, mnoho šťastných momentů, nových setkání a zajímavých změn. Našlo se tam i pár méně happy dní, ale bylo by zbytečné litovat nějakého z nich, spíše naopak. Znamená to, že člověk zkoušel nové věci, chodil ven, pracoval, cestoval, učil se, zažíval dobrodružství, prožíval a neplýtval časem ,,bezpečným" vysedáváním doma.
Ať je rok 2016 ještě lepší!

Když jsem se koncem minulého roku vrátila z USA měla jsem jasno v tom, že chci jít na školu ekonomického zaměření. Město mi taky bylo jasné - Praha. Sice jsem původně plánovala studium v zahraničí, ale měla jsem pocit, že teď je ten správný čas pobýt nějakou dobu v ČR. Je totiž dost pravděpodobné, že po těch 3 letech studia, se tady pak už moc neohřeju. Navíc pokud budu potom pokračovat ve studiu v zahraničí tak na to, odkud mám bakaláře se až tolik koukat nebude. Myslela jsem si, že v ČR ušetřím na školném a peníze využiju jinak.