On my way ll a Šťastný Nový rok!

Než navážu tam, kde jsem minule skončila.. Ráda bych všem popřála jen to nejlepší do Nového roku! Rok 2015 byl plný nepředvídatelných událostí, mnoho šťastných momentů, nových setkání a zajímavých změn. Našlo se tam i pár méně happy dní, ale bylo by zbytečné litovat nějakého z nich, spíše naopak. Znamená to, že člověk zkoušel nové věci, chodil ven, pracoval, cestoval, učil se, zažíval dobrodružství, prožíval a neplýtval časem ,,bezpečným" vysedáváním doma.
Ať je rok 2016 ještě lepší!

Když jsem se koncem minulého roku vrátila z USA měla jsem jasno v tom, že chci jít na školu ekonomického zaměření. Město mi taky bylo jasné - Praha. Sice jsem původně plánovala studium v zahraničí, ale měla jsem pocit, že teď je ten správný čas pobýt nějakou dobu v ČR. Je totiž dost pravděpodobné, že po těch 3 letech studia, se tady pak už moc neohřeju. Navíc pokud budu potom pokračovat ve studiu v zahraničí tak na to, odkud mám bakaláře se až tolik koukat nebude. Myslela jsem si, že v ČR ušetřím na školném a peníze využiju jinak.

Při hledání vhodné školy jsem zabrouzdala k anglicky vyučovaným oborům a hodně mě to zaujalo. Říkala jsem si, že jsem sice teď v ČR (tak jak jsem chtěla), ale že bych mohla pořád studovat v angličtině (tak jak jsem chtěla). Anglicky vyučované obory na státních školách byly ale moc drahé - tuším, že se předpokládá, že o ně budou mít zájem jen cizinci a proto jsou ty ceny tak nadsazené? Nicméně, začala jsem se rozhlížet po levnějších variantách a to zahrnovalo i soukromé školy. Našla jsem takovou, kde kombinace ceny a kvality výuky mi nejvíce vyhovovala. Pořád to bylo drahé, ale už ne tak drahé, abych si to nemohla dovolit po tom, co jsem si odpracovala celé léto v Anglii.
Někdo by si mohl říct, na co platit školné, když může studovat zadarmo česky a peníze vydělané přes léto utratit za něco jiného.. Já to beru jako investici - do vzdělání a hlavně do sebe. Naučila jsem se na sobě nešetřit, ať už jde o vzdělání nebo třeba zdravější a kvalitnější potraviny.

Obor International Business - možná ne každý v tom hned vidí spojistost s vlastním hotelem, ale zase jsem nad tím uvažovala tak, že i ten hotel je přece jen podnik, který potřebuje mít v čele člověka, který bude rozumět i těm obchodním věcem. A řekněme, když to nevyjde, možností v tomhle oboru jsou spousty. Nejen v podnikání. Možná se budu opakovat, ale zatím mě to vážně pořád baví. A tady se musím vrátit k tomu, že dokud si člověk něco nevyzkouší na vlastní kůži (ať už práci nebo třeba školu), tak nikdy nemůže vědět, jestli ho to chytne a bude to dělat rád nebo ne. Já jsem se už o tom přesvědčila několikrát a dokonce i teď. Když jsem si na gymplu představila co nechci studovat, tak to bylo absolutně vše, co zahrnovalo matematiku - a teď koukejme na to - dokonce mě to baví. Díky tomu jsem si uvědomila, že by člověk neměl nic odsuzovat bez toho, aby si to sám zkusil a zažil. Můžeme mít nějakou představu, ale ta je téměř vždy zkreslená, ať už méně nebo více, ať už k lepšímu nebo k horšímu.

Stop Overthinking!
A co budeš dělat po škole? Co z tebe bude? Nevím.
Další otázky, které člověku mohou přinést pořádný headache. Při tom je naprosto zbytečné vědět to už teď. Proč? My to ani nemůžeme vědět, můžeme jen tušit a předpokládat. Věřím tomu, že člověk by měl mít nějaký svůj sen - vize, ke kterým by měl směřovat. Nicméně, někteří lidi si to v životě naplánují až do takové míry, že když jim jedna z těch naplánovaných věcí nevyjde podle jejich představ, tak jsou tím tak hrozně zaskočeni, že neví co dál, nebo se z toho dokonce úplně zhroutí. Jako by jeli po cestě podle mapy a najednou se ta cesta s mapou neshodovala. Byla by tam namísto silnice slepá ulička, chyběla by tam odbočka nebo naopak by tam byla nějaká navíc a oni by si s tím nedokázali poradit, tak by raději zastavili a zůstali stát zaskočeni tím, že přece takhle to nemělo být. Neříkám, že je špatné plánovat, to vůbec ne. Jen by člověk neměl lpět tolik na věcech, které nemůže ovlivnit a měl by se soustředit na ty, které ovlivnit může.
Já bych si teď mohla lámat hlavu s tím, co to vůbec po té škole budu dělat, až ji dokončím. Mohla bych se dokonce užírat tím, že nemám absolutní tušení, jak to přesně bude. Klidně bych mohla být tak negativní a říct si, že když to nevím a když ani netuším, jak se dopracuju k tomu vlastnímu snu, tak se zrovna můžu na celé studium vykašlat.
Ale já si tím hlavu nelámu, nestresuju se, nehroutím se. Vím, že je důležité se soustředit na to, co dělám teď - školu. Mám před sebou minimálně 2,5 roku. I kdybych teď měla plán, co budu za ty 3 roky dělat, tak by stejně pravděpodobně z něj za tu dobu sešlo. Proto mám raději vize - různé představy toho, jaké budu mít různé možnosti. Ale nelpím na nich. Vím, že do té doby z některých sejde, ale že taky nějaké postupem času přibudou. Proto se rozhodováním netrápím teď, když o všech ani ještě nemůžu vědět, ale rozhodnu se, až přijde ta správná doba na základě možností, které budu mít v té době. Je to jako bych si teď například nakreslila mapu s cestou vedoucí k rozcestí s třemi odbočkami - škola, práce, cestování. Tohle jsou zjednodušené vize toho, co chci dělat po bakaláři. Přijde mi ale nesmyslné dumat nad tím teď, když nevím, co z toho si bude chtít vybrat mé o tři roky starší já. Některé z těch cest nahradí třeba jiné. Raději místo toho si tu mapu budu kreslit postupně podle toho, jak půjdu a až na nějaké to rozcestí dojdu tak ho do mapy přikreslím podle toho, jaké ho v té době uvidím s reálným množstvím odboček.

Někteří z vás si možná dali nějaké novoroční předsevzetí..
Minule jsem říkala, že jsem si představila, kým chci být. To se však netýká jen práce a toho, co chci v životě dělat, ale i povahy (mimo jiné). Typicky se říká, že tamten je takový a takový a to se už nezmění, prostě to má v povaze a takový bude vždycky. Já tomuhle třeba nevěřím. Podle mě pokud si člověk sám uvědomí, že se mu na něm nějaká vlastnost nelíbí a on sám ji chce změnit, tak má tu schopnost a sílu to udělat. Stačí změnit to, jak přemýšlí. Věřit tomu a dělat proto všechno, snažit se a být trpělivý. Zastavit se na sekundu před tím, než něco udělá automaticky a uvědomit si, jak by to udělal člověk, kterým se on chce stát. Směřovat ke svému vysněnému já a přibližovat se mu každým dnem.

Create yourself.

"What's your New Year's resolution?"
"I don't have any."
"You don't want to become a better person?"
"I do that everyday."

Já jsem si žádné novoroční předsevzetí nedávala. Nebo lépe řečeno mi žádné nepřibylo jen kvůli tomu, že začíná nový rok. Mám jich i tak spoustu, spoustu menších i větších ,,cílů", na kterých pracuju průběžně a Nový rok na tom momentálně nic nezmění. Nicméně, pro někoho jiného to může být dobrý odrazový můstek a motivace k tomu, aby něco změnil nebo začal něco nového.

Jak jste na tom s novoročním předsevzetím vy? :)