sobota 24. prosince 2016

2 roky ,,doma" - sbohem 2016

Když jsem si před dvěma lety říkala, že si nedokážu představit být v ČR 3 roky, nebyla jsem daleko od pravdy. První rok (2015) po mém návratu z USA byl super. Byla jsem namotivovaná, měla jsem v sobě spoustu inspirace, víry, naděje, odhodlání, pozitivního myšlení a hlavně jsem věděla, že po bakaláři chci určitě zase někam jinam. Nedokázala jsem si představit 3 roky na jednom místě - v ČR, ale nečekala jsem, že se všechno zvrtne takhle rychle.


Se začátkem druhého roku (2016) tady se začalo všechno tak nějak ,,kazit". Pořád jsem se snažila myslet pozitivně, být vděčná za všechny dobré i špatné věci, učit se, posouvat se. Ale když se kouknu zpátky na tenhle rok, na to jak jsem se cítila, jaká jsem byla, co se změnilo.. Mám pocit, že jsem začala ztrácet všechno to, co jsem si sebou přivezla z USA. Nejhorší na tom bylo, že jsem si to celou tu dobu uvědomovala a i když jsem se snažila něco s tím udělat, zpravit to, tak se všechno akorát zhoršovalo. Snažila jsem se ignorovat a schovat totální pocit beznaděje - pocit, že tady nepatřím za různé maličkosti, které mi udělaly radost nebo byly fajn. Myšlenky mi lítaly sem a tam a veškerý klid se proměnil v chaos.

Vím, že to, co píšu, vypadá jakože jsem se předtím měla líp kvůli ,,USA". Nebylo to USA, byli to lidi a bylo to prostředí a atmosféra, kterou ti lidi kolem mě utvářeli. Nikdy jsem nebyla tolik šťastná jako tam tehdy. Nikdy předtím mě nezalil absolutní pocit štěstí a tam se mi to stalo několikrát. Cítila jsem se tam jako doma a kolikrát jsem se kvůli tomu cítila provinile. Tady i když se snažím být vděčná a šťastná a užívat si každé maličkosti, není to to stejné. Nevím, co dělám špatně. Žiju v krásném městě, mám dost známých a kamarádů, můžu trávit Vánoce s rodinou a i přesto, že jsem obklopena nejbližšími, cítím se více sama než kdykoliv předtím. Jaká ironie.
Vím, že to je na facku a že co by někteří dali za to být na svátky s rodinou. Nesnažím se být nevděčná. Jen ten pocit samoty, toho, že tady nepatřím a necítím se tu jako doma přehlušuje všechno ostatní.

Uvědomuju si, že každý rok nemůže být skvělý. Na druhou stranu se zdá, že letošní rok mi nadělil tolik lekcí a překážek, že snad už toho bylo dost a můžu jen doufat, že ten příští bude alespoň o něco lepší nebo aspoň vyváženější.

Četla jsem, že každý člověk a každá situace v našem životě nás má něco naučit. Pokud tu lekci nepochopíme, tak se bude znovu opakovat a pokaždé bude bolet čím dál tím víc, až nakonec nás to bude bolet tak moc, že nám nezbyde nic jiného, než tu lekci pochopit.
Myslela jsem si, že jsem už na to přišla, ale teď před týdnem přišla další pořádná rána. Tak mám pocit, že už zase nic nechápu, ležím sražená na zemi, vyčerpaná, apatická, neschopná se hnout a nedokážu si představit, že by tahleta rána nebyla ta poslední. Ale nebudu ani zpochybňovat, že nemůže přijít nic horšího, protože život má občas zvláštní výkyvy nálady a mohl by se rozhodnout, že mi dokáže opak.

Tenhle rok pomalu končí a já se modlím, aby 2017 byl rokem, kdy se mi podaří znovu najít svůj klid a hlavně kdy se mi podaří být zase sama sebou, plnou inspirace, motivace, lásky, síly a odhodlání jít si za tím svým a žít život podle svých představ. Věřit, že vše dopadne tak, jak má.

Krásné Vánoce a Šťastný Nový rok! 🎄✨♥️


2 komentáře:

  1. Konecne nekdo, kdo to citi jako ja. Ja mam uplne stejne pocity jako ty, nebo si aspon myslim, ze mam. U me je situace jen jina tim, ze ziju v USA. Nevim, jestli bych byla schopna nekdy zit natrvalo v Cesku. Nevim, jak to mas ty, ja mam tu zemi rada, ale absolutne nesnasim lidi tam. Samozrejme, ze jsou vyjimky!!!!, ale prevazna vetsina jsou ti jen ty nastvane "ksichty". Omlouvam se za vyraz, ale jinak to vystihnou nedokazu. Pokazde, kdyz prijedu do Ceska na dovolenou, dokazou me ty lidi vytocit treba hned na letisti. Porad neco nejde, porad neco neni neci prace, porad se budeme tvarit jak kakabusy, porad jsme "my Cesi" ti nejlepsi na svete, nejvetsi borci,.....Cesko by byla nadhera zeme, kdyby tam nezili Cesi! Nechci se nikoho dotknout, tak to proste vidim. Ziju uz deset let v USA, za svuj zivot jsem nazarila na spoustu narodu a povah a musim napsat, samozrejme jsou asi vyjimky, ze Americani jsou nejskvelejsi lidi pod sluncem. Jak je prijemny s nekym prohodit par slov a NE, neni to FALES, jak jsem slysela milionkrat, ze American se te zepta, jak se mas a blabaa, ani ho to vlastne nezajima....tohle je zdrvorilostni fraze, jako my mame dobry den,...ale ta americka slusnost a zdvorilost a pratelskost, s tim jsem se nesetkala nikde na svete. Ze se na tebe usmeje nekdo jen tak na chodnku, nebo a aute, tohle mi v Cesku vzdycky strasne chybelo. A ze veci muzou fungovat, kdyz se chce a jak je pekny pro nekoho neco udelat, protoze on to pak udela pro vas. Zila jsem v New Yorku a ziju v Chicagu a muzu napsat, ze nejhorsi lidi s jakymi jsem se kdy setkala byly ti z vychodni Evropy, Polaci, Cesi, Rusaci, atd.
    Mrzi me, ze se ti nedari, pokud by jsi chtela vic popovidat, dej mi vedet, mam tvuj blog strasne rada, konecne nekdo, kdo nepise jen blaboly, ze byl v Praze na Staromaku....poslu na sebe odkaz. Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za komentář! :) Myslím, že se shodneme. Mám tady přátele, díky kterým je občas lehčí tady být, ale nakonec když na to přijde, tak si stejně nedokážu představit žít tady a raději bych tady jezdila jen na návštěvu.. Čím déle tady jsem, tím víc se přesvědčuju o tom, že tohle není pro mě. Ráda si popovídám, kdyžtak email mia.traveller@gmail.com :)

      Vymazat