Ladybox - únor 2015

Můj únorový ladybox:

Clinique

Tuhle značku mi doporučila kamarádka a já se do ní naprosto zamilovala. I když nejde o nejlevnější kosmetiku, musím přiznat, že v US má peněženka tolik neplakala jako teď v ČR. Ceny jsou tady často vyšší. Jaká ironie. Taky z pohledu zákazníka nevím o obchodech, které by nabízely výhodné nabídky tak, jak jsem byla zvyklá v Americe.

Tehdy jsem objednávala Clinique makeup přes Macy's pro kamarádku a rovnou si přibrala i jeden pro sebe na zkoušku.

Makeup

Jako dárek k nákupu jsem dostala rovnou celou testovací sadu té značky a dvě kosmetické taštičky k tomu:

What's up?

What's up? Tuhle frázi jsem nikdy neměla ráda. Když se mě ze začátku někdo na tohle zeptal, jako

první mě napadlo, jaká je na tohle vůbec správná odpověď. Mám říct, jak se mám, nebo jaký jsem měla den, co je nového, nebo co ... ?

Pokud tohle někdo použil při pozdravu ,,Hey, what's up?" stačilo říct zpátky ,,Hi, how are you?", obejmout člověka a to bylo vše. Nikdo nečekal odpověď. Oni to berou jako součást pozdravu, nezajímá je, jak se máte. Když už tak člověk řekne good a tím to končí.
Někoho může zaskočit, že se vás bude snažit obejmout cizí člověk. Amíci totiž dávají takový krátký hug (objetí) místo pusy na tvář. Když jsem tam přijela, byl to trochu šok. Ex au pair mě představovala kamarádce a ta mě chtěla obejmout a já tím, jak jsem to vůbec nečekala, jsem se zrovna otočila a šla si pro věci, abychom mohly vyrazit ven. Nechala jsem ji tam stát s napřaženýma rukama a ony se začaly smát. Pak mi to vysvětlily, že taky to pro ně byl nezvyk ze začátku. Nemluvě o tom, jak mě představovala kamarádovi vysokému černochovi a ten se ke mně vrhnul a já nevěděla, jestli uskočit nebo rovnou utíkat. A pak jsem si zvykla. Objímala jsem všechny a nějaká pusa mě ani nenapadla.

Co mě Amerika naučila - let them go

Představte si, že většinu svého života prožijete v malém městě. Často narážíte na známé na určitých místech a většina vaší rodiny bydlí dost blízko na to, abyste u nich byli do 15 minut autem. Celý život jste zvyklí na to, že vaši přátelé a lidi, které máte rádi, vám jsou nablízku a pokud je potřebujete vidět tak se stačí zvednout a jet. Pokud s nimi chcete mluvit tak šáhnete po telefonu a je to.

Jednoho dne se ocitnete ve velkoměstě. Rodina a přátelé jsou tisíce kilometrů daleko. Pravidelné týdenní návštěvy nepřichází v úvahu. Dokonce ani už nestačí jen vzít mobil a vytočit číslo. Musíte se podřizovat časovému posunu.

Z běžných tel. hovorů a spontánních návštěv se najednou stávají předem na hodinu a minutu plánovaná skype rande, která musí zapadat do těch pár hodin, které vám časový posun dovolí.

Pak je tady ta vzrušující část. Potkáváte spousty nových lidí. Pár z nich bydlí ve stejném městě. Nemusíte řešit časový posun a hovory jsou najednou omezeny jen pracovní dobou a ničím jiným. Můžete se navštěvovat, chodit spolu na kafe a bavit se tváří v tvář - teď a tady. Zase jste v tom starém dobrém kole - máte všechny blízké u sebe a je to jednoduché.

Dokud..

Be Classy (aneb protože na vola čeká jen kráva)

Sobotní ples neměl být pouze příležitostí si obléknout hezké šaty a jít se bavit, ale taky ukázat se na

veřejnosti na větší společenské akci poprvé od mého příjezdu. Tím z toho nechci dělat nějakou zásadní událost. Ona ani nakonec nebyla. Věděla jsem, že na tento ples nepůjde tolik známých a řekněme, že to byla spíše taková příprava na ples únorový. Taky jsem byla zvědavá, jak to bude probíhat a jak se budu cítit okolo tolika lidí. Kdo jste četli minulé články, víte, že jsem měla předtím trochu problémy s jakýmsi pocitem úzkosti.

Odpoledne bylo tedy ve stylu příprav - účes, líčení, výběr šatů atd. Všichni to známe. Ani jsme se nenaděly a už byl večer. Ještě jsem pomáhala M., pro kterou to byl první ples, natočit vlasy, zatímco teta pomáhala s účesem ségře. Mamka byla hodná a zavezla nás až ke vchodu. Jinak nevím, jak bychom tam došly. Všude po chodnících bylo plno ledu a na podpatcích to bylo na zabití.

Au pair v USA a poděkování

Dnešní ráno mi přišel email, že mi právě zveřejnili článek na jednom webu zaměřeném na cestování v USA. Měla jsem velkou radost. 

Oslovili mě už asi před měsícem přes můj předchozí blog a já se dala do psaní. Vyvolalo to ve mně plno vzpomínek - zejména když jsem procházela všechny fotky a vybírala je k článku.

Dneska vás tedy netradičně přesměruji na článek jinam:

http://www.cestujeme-usa.eu/2015/02/mia-au-pair-san-francisco

Taky tenhle krátký příspěvek využiju k tomu, abych poděkovala všem, kdo chodí ať už na tento blog a nebo ten předchozí o USA. Občas od vás dostanu pár emailů a vždycky mě moc potěší! Díky! :)