Mé šílené střídání nálad nahradilo konečně stabilnější období. Možná šílené střídání nálad je silné slovo. Spíše jsem měla takové náhlé nápady a nutkání všechno sbalit a někam jet. Nechápejte mě špatně, mám se dobře v rámci možností a nemám na co si stěžovat, ale tak nějak mi něco pořád chybí.
Minulý týden jsem měla v práci volno, a to jsem celé proležela. Konečně jsem tak měla čas se vyléčit a musím zaklepat, že se cítím líp a normálně pracuji a funguji. Tenhle týden mám v práci pár hodin navíc. Když někomu řeknu, že pracuji jen 10 hodin týdně, hodně lidí se tváří, že to je nic. Dejme tomu, že ano, pokud si odděláte svých 10 hodin a před prací a po práci už nic nemusíte doma dělat. Já to takhle nemám. Příprava doma, hledání materiálů a dojíždění mi kolikrát zabírá mnoho času a ten mi nikdo nevynahradí. Například v úterky, pokud nemám auto a nikdo mě nezaveze na autobus, kvůli necelým dvou hodinám práce jsem pryč z domu 6 hodin. Naši mi aspoň jednou týdně půjčují auto, což je fajn a šetří mi to čas. Tohle vůbec neberte jako, že si stěžuji, je to jen konstatování toho, kolik volného času doopravdy mám, protože mi práce zabírá více času než se na první pohled zdá.
Zbytek dne občas trávím s matikou. Je to vtipné. Když jsem maturovala, byla jsem si jistá, že s matikou už nebudu mít co dočinění. Teď se ji chystám studovat. Holt nikdy neříkej nikdy. Tolik k tomu, co se může stát, když máte dva roky na to, abyste zjistili, co chcete v životě dělat. Ať to stojí za to tedy. Rodinka musí být ze mě nadšená, protože co příklad - to se z pokoje ozývá něco jiného. Jednou to je něco jako ,,jsem génius", jindy zase ,,no tak nejsem". Ale nevzdávám to.
