sobota 16. července 2016

Ironie života

Nikdy nepochybuj, že všichni jsme přesně tam, kde jsme dnes potřebovali být.

Mé dřívější já:
- ,,Studovat matiku na VŠ? Nikdy! Cokoliv, jen ne matiku." (zatímco jsem vyhodila všechny sešity hned po poslední hodině na gymplu)
- (když jsme se doma bavili o tom, co bych mohla jednou dělat) ,,Být učitelka? Já? Nikdy!"
- (při přijímacím pohovoru ve škole) ,,Podnikat v oblasti módy? Ne, spíš mě láká něco jiného."

Musím se smát. Studuju ekonomický obor, kde mám hlavně matiku, učila jsem půl roku v jazykovce a oblast módy se poslední dobou kolem mě více než dost ochomýtá (nebo já kolem ní?), takže je dost možné že nakonec se i z tohohle stane realita. Nemusela by. Ale i přes to, že jsem na tohle všechno řekla jednou ne, tak (a teď to řeknu anglicky, protože mě nenapadá vhodnější fráze v češtině).. :

I kept my mind open.

Je důležité nebát se zkoušet věci, se kterými člověk není na 100% comfortable. Spíše naopak je třeba jít do toho. Realita se většinou liší od naší představy a často člověka příjemně překvapí. Nebo minimálně nám dá cenné zkušenosti do budoucna.

Když se podívám zpátky na to, co všechno jsem prožila, zkusila, procestovala, jak jsem se rozhodovala, tak celý ten prozatím utvořený obrázek, zpětně dává smysl. 
Pokaždé když jsem vzala do ruky další náhodný dílek skládačky a nevěděla jsem hned kam s ním a jestli se vůbec bude hodit, tak jakoby jsem nakonec pokaždé našla to správné místo, kam do celého obrázku zapadl perfektně. Přitom ty jednotlivé dílky samy o sobě vůbec smysl nedávaly, nevypadaly jako že do toho obrázku patří a kdekdo by je zahodil dřív, než by něco vyzkoušel.


Každého občas přepadne myšlenka, jestli udělal dobře, když se naposledy rozhodoval, co bude dál. Jednou za čas přepadne i mě. A to obzvlášť, když se zrovna moc nedaří, nebo spíš to vypadá, že se nedaří, nebo se nic neděje a hlavně - když člověk má až moc času na přemýšlení. Najednou to teď nějak na chvilku nedává smysl. 

Nemám ráda pochyby, nemám ráda ,,what ifs" a už vůbec ne vrtání se v minulosti. Ale hádám, že v určitém bodě se tomu člověk neubrání, ať se snaží sebevíc. 

Jsem zpátky v Praze. Tři týdny doma u nás na vesnici stačily. Jeden by si myslel, že tam není co dělat. Ono není a přitom je. Rodina a návštěvy mě zaměstnávaly ažaž a bylo to moc fajn být se všemi zase na chvíli, ale je taky fajn mít čas i pro sebe. Vlastně ho mám teď více než dost. Možná to je ten problém. Užívám si sebe, mám konečně čas na cvičení, kamarády, čtení apod. Už jsem stihla i jeden pracovní pohovor a teď jen čekám, jestli mě pozvou na druhé kolo a tajně doufám, že pak i na to třetí.. :)

Nemůžu říct, že by tahle práce byla moje vysněná. Upřímně nikdy mě ani nenapadlo, že to je něco co bych mohla/chtěla dělat. To ale ani u těch pár předchozích. Nicméně, něco mi říká, že to je přesně ten další dílek, který sám o sobě sice vůbec nedává smysl a nevypadá jakože patří do skládačky, ale nakonec zapadne, rozšíří obrázek a otevře nové dveře dalším možnostem. 

Je ale taky možné, že se pletu. U pohovoru jsem byla sama sebou, na nic jsem si nehrála. Šla jsem tam s tím, že o tolik nejde. Když to vyjde, když mě budou chtít, tak paráda, naučím se spoustu nových věcí a posunu se dále. Když to nevyjde tak budu vědět, že ten dílek tam přeci jen nakonec úplně nepasoval a nebo ještě na něho nebyl ten správný timing, ještě musel před ním přijít minimálně jeden další, do kterého teprve pak zapadne.. :)




A víte co.. Nepochybuju :)











3 komentáře:

  1. Opravdu prijemny blog a krasne clanky. Jen mam jednu pripominku. Neslo by psat cesky bez tech anglickych slovicek? Nebyl to ten spravny 'timing'...Prijde mi, ze to dela clovek, ktery opravdu poradne anglicky neumi, ale musi celemu svetu dat najevo, ze tomu tak je. Ziju od 18 let v USA, coz uz je peknych 15 let a nikdy by me nenapadlo dat do ceske vety anglicke slovo, aby jako vsichni videli, ze ja to slovo znam v anglictine :-). Diky. Lara

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tam ta anglická slova nehážu schválně :). Když mám pocit, že to anglické slovo líp vyjadřuje podstatu toho, co chci říct, nebo když mi chybí to správné české, tak ho napíšu.. Rozhodně nemám potřebu někomu něco dokazovat a myslím, že není třeba házet všechny lidi, kteří tohle dělají, do stejného pytle. Hlavně kdybych tím chtěla něco dokazovat, tak nějaké to slovo strčím do každé věty a do každého článku, namísto toho aby se někde vyskytlo občas. Každopádně děkuji za připomínku, ale na nějaké to anglické slovo tady určitě občas narazíš i nadále.

      Vymazat
  2. Rozumim a diky za odpoved. Stejne by me zajimalo, a ted to nemyslim vubec spatne, jen me to vazne zajima, proc to lidi v Cesku delaji? Ja mam obcas problem ceske slovo najit a pokud chci smysuplne psat a trochu si dam praci, nakonec to ceske slovo vzdy najdu. Tohle neni kritika na tebe, ale na zbytek lidi, co tohle hojne delaji. Jinak dekuju za blog, prijemne cteni.

    OdpovědětVymazat