Ta písnička, která perfektně vystihuje situaci

Hudba ze seriálu a moving on to another chapter

Ze seriálů jsem vždycky nejvíce žrala Gossip Girl a pak taky Glee. A právě v Glee se občas objevil song, ke kterému jsem se vracela a který byl pro mě tak nějak důležitý. Textem absolutně vystihoval to, co se mi honilo hlavou a co jsem nemohla říct normálně. Vykresloval situaci, která měla přijít a nebo jsem věřila, že přijde. A pak když konečně byla tady, tak jsem si tu písničku hodila na fb. 

Nečekala jsem, že to někdo pochopí. Vím jen o pár lidech z nejbližšího okolí, kteří ,,řeší" text písničky. Když si kámoška nahraje na fb song tak hned vím, co se děje a ona to má tak zase se mnou. Dokážeme rozeznat, kdy jde o message té písničky a kdy to je prostě jen song, který má super melodii a víc než kvůli textu si ho tam dáme jen pro relax.

Sice písniček z Glee se na můj fb dostalo jen pár, ale dneska mi došlo, že vlastně těmi pár songy by se daly shrnout moje (pro mě) důležité milníky:

Čas naučit se plánovat a neujíždět na stresu (tolik)

Nezměnilo se nic a přitom se změnilo úplně všechno.

Minulé úterý jsem si nabalila všechny věci do práce a ještě jsem si to pro jistotu překontrolovala 2x, abych na něco přece jen nezapomněla a mohla to konečně uzavřít. Pracovní telefon, nabíječka, potřebné papíry, ...
Čtete dobře - do práce a ano - do té práce, v které jsem chtěla skončit vážně nejpozději ke konci března :D. Ale víte co.. Life happens. Člověk si sice něco může naplánovat, ale to ještě neznamená, že to tak přesně taky bude.
Sluníčko svítilo a já byla nadšená. A new day has come :). Spolubydlící poznamenal s úsměvem, že má pocit, že z té práce už odcházím straaaašně dlouho. Haha pár měsíců už ano.
Nebylo to tak, že bych nebyla schopna říct šéfové, že bych ráda skončila, říkala jsem ji to už párkrát, ale pak do toho vždycky něco přišlo... Šéfová nefungovala kvůli mimču, pak fungovala méně a tak jsem si každý den nějaký ten čas vymezila, aby alespoň to základní v práci šlapalo tak, jak má. S blížícími se zkouškami jsem už opět s měsíčním předstihem oznámila, že ke konci dubna, nejpozději začátkem května bych už vážně potřebovala skončit, jelikož od půlky mi začnou zkoušky a po zkouškách už v Praze nebudu nebo aspoň ne tolik.
....
Minulé týdny jsem měla po každé home office a pracovala jsem na pc z domu, do kanceláře jsem zašla tak jednou za 2-3 týdny. A tak jsem teď v tom kanclu zase seděla a říkala si vlastně, jak to je fajn a jak mě to tam i baví a než jsem se stihla začít ještě více rozplývat tak jsem zarazila svůj myšlenkový pochod a přikázala si, že se musím vzpamatovat a myslet na to hlavní, na všechny ty důležité důvody proč potřebuju odejít.
Nicméně, zastavila jsem ho nejspíš pozdě. Člověk by si vážně měl dávat pozor na co myslí..